Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 7. část

Ráno jsem se probudil brzy. Uvědomil jsem si, že ležím na měkoučké matraci. Zavrněl jsem a otočil se na druhý bok. Dneska si snad budu moct přispat.

Ráno jsem se probudil docela pozdě, ale Marit ještě ležel a tak jsem ležel taky.

Pokoušel jsem se znovu usnout, ale už se mi nechtělo. Potichu, abych nevzbudil Masaa jsem vstal a zamířil nejdřív do koupelny, kde jsem se opláchl, a pak do kuchyně. Podíval jsem se do lednice a našel pár vajec. Mohl bych je umíchat, pomyslel jsem si. Našel jsem po chvíli hledání pánev a pustil se do přípravy. Míchaná vajíčka bylo jedno z mála jídel, která umím udělat.

Marit někam odešel, asi na záchod. takže jsem to ignoroval. jenže když se delší dobu nevracel, šel jsem ho najít.

Dochystal jsem snídani, nabral jsem na dva talíře a nachystal na stůl. Pak jsem uslyšel kroky. Sedl jsem si ke stolu a čekal, až sem Masao dojde.

Po chvilce hledání jsem došel do kuchyně. kde na mě čekalo milé překvapení. "Páni, ahoj," usmál jsem se na něj.

,,Ahoj Masao," zazubil jsem se. ,,Nachystal jsem snídani, abych byl taky aspoň k něčemu užitečný," usmál jsem se. ,,Snad ti to bude chutnat."

"To jsi nemusel. Děkuji, určitě to je skvělý." Sedl jsem si ke stolu a pustil se s chutí do jídla.

Pustil jsem se taky do jídla a po očku sledoval Masaa, jestli mu to chutná.

Mmm, měl to moc dobrý a já se snad nestačil ani olizovat. Rozhodně bylo skvělý dostat jídlo od někoho jiného.

,,Umm, chutná ti to?" zeptal jsem se trošku nervózně. Doufal jsem, že mu to bude chutnat.

"Mh. Je to skvělý. Moc se ti to povedlo." Usmál jsem se na něj a dal si další sousto.

Ohromně se mi zlepšila nálada. Byl jsem šťastný, že mám někoho, kdo se o mě stará a komu můžu pomáhat.

Dojedl jsem a uklidil po nás nádobí. "Ještě jednou děkuji."

,,Není zač, udělal jsem to moc rád," usmál jsem se. ,,Půjdeme dnes ven?"

" Jasně. Ukážu ti okolí." Mrknul jsem na něj.

Krátce jsem ho objal a šel do ložnice. Vzal jsem si na sebe černé tričko, černé tepláky a svoje nové černé boty. ,,Masao, mám nějak maskovat . . však víš," zavolal jsem.

Došel jsem za ním a zakroutil hlavou. "Ne ne. Nic nemaskuj. Tohle jsi ty. Sluší ti to a jestli to někomu vadí, tak je to jeho problém." Podpořil jsem ho.

Z oka mi stekla osamělá slzička a já jsem Masaa šťastně objal. ,,Děkuju. Budu na to myslet."

Taky jsem ho objal a setřel mu slzu. "Nenechám nikoho, aby ti ublížil. A pokud se to i tak stane, pořádně si to s ním vyřídím."

Usmál jsem se na něj a dal mu pusu na tvář. ,,Půjdeme? Docela se těším, až mě tady provedeš."

Zamrkal jsem, když mi dal pusu na tvář, ale byl jsem rád, že je šťastný. "Tak pojď kocourku," uchechtl jsem se a šel s ním ven hned co jsem si do kapsy dal provaz že včerejší noci.

,,Moc rád." Když jsme byli před domem, začala mi být zima. ,,Masao, odemkl bys mi prosím? Skočím si ještě pro mikinu."

"Jasně, utíkej." Odemkl jsem mu a počkal až se vrátí.

Proběhl jsem rychle do ložnice, aby Masao nemusel dlouho čekat a vzal si svou zelenou mikinu. V mžiku jsem byl zpátky u něj. Akorát jsem dost zadýchanej.