Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 26. část

Nandal jsem mu odměřenou dávku jídla a kočkám nasypal do misky. S miskou i talířem jsem se vrátil. "Či či či," zavolal jsem je a misku položil na zem. Potom jsem si sedl k Maritovi. "Mám tě krmit?"

,,Hmm, a proč na mě nevoláš taky či či či?" nafoukl jsem tváře. Musel jsem se držet, abych nevyprskl smíchy. Trošku jsem pootočil hlavu a hrál si na uraženého.

"Promiň, hned to napravím." Nabral jsem rýži s omáčkou na lžíci, nahnul se k němu a usmál se. "Či či či.." Spustil jsem na něj svůdně.

Zavrněl jsem, natáhl jsem se a všechno ze lžíce snědl. Zastříhal jsem ušima a udělal, pro Masaa, novou věc, zamňoukal.

To jak zamňoukal, bylo prostě rozkošný. Lehce jsem zrudl a zamilovaně se na něj usmíval.. aniž by mi došlo, že bych mu měl dát další sousto.. ups.

Naoko naštvaně jsem zakňučel a čekal na další jídlo. Když kočka, tak pořádná.

"Uhm, promiň." usmál jsem se a dal mu další sousto. Zlobidlo moje.

Usmál jsem a poslušně papkal všechno, co mi dal. Takže jsem měl celý talíř za chvíli snědený. Zamňoukal jsem a otřel si packami o Masaovy nohy.

Usmál jsem se, odložil talíř a dal mu pusu na čelo. "Jsi roztomilý."

,,A ty jsi krásný," broukl jsem a uculil se. Byl jsem rád, že už jsem v pořádku.

"Oh, nelichoť mi tak." lehl jsem si k němu a ze srandy mu olízl nos a zkusil mňouknout. Pak jsem se ale musel zasmát. Zněl jsem strašně.

Když zamňoukal, musel jsem se usmát. Vůbec mu to nešlo. Zamňoukal jsem a čekal, jestli to po mně zopakuje.

Trošku rudý jsem to zkusil po něm. Ne, nešlo mi to.

Zachichotal jsem se a políbil ho. ,,Tak holt tady budu kocourek jen já," zazubil jsem se.

"To doufám. Mně to nejde a nejsem roztomilý." polibek jsem mu oplatil.

,,To tady obstarávám já," usmál jsem se a natáhl se pro polibek.

"To jsem rád. Miluju tě kocourku." Políbil jsem ho a to docela dlouze.

,,Já tebe taky," broukl jsem a zazíval. Natáhl jsem se a hned jsem usnul.

Ještě jsem mu srovnal peřinu, zhasnul a usínal vedle něj. Cítil jsem se skvěle.

Spinkal jsem klidně, ani nevím jak dlouho. Probudil jsem se krásně odpočatý a s Masaem po boku. Políbil jsem ho a usmál se.

Spal jsem až do rána, kdy mě probudil polibek. otevřel jsem oči a usmál se na svého miláčka. "Dobré ráno." popřál jsem mu a měl chuť se praštit... zas jsem usnul s brýlemi!!!

,,Dobré," broukl jsem a roztomile se usmál. Díval jsem se Masaovi do očí . . .. dokud mezi nás nevlezla Miju a nelehla si. Usmál jsem se a podrbal ji za ušima.

Usmál jsem se a taky jí podrbal. Pak ale ze země smutně zamňoukala Jumi. Chudinka nemohla skákat.. Vzal jsem jí tedy a položil k nám. Hned byla veselejší. No a tak jsem je všechny tři objal. "Mám vás tak rád."

Natulil jsem se ke kočičkám a k Masaovi a zavrněl jsem. ,,Já vás taky."

Zavřel jsem oči a objímal je. Tohle bylo tak klidný a hezký. Prostě konečně jsem se nemusel strachovat.

Zavřel jsem oči a nechal se unášet krásou té chvíle. Dokud nezazvonil Masaovi mobil. To si nemůžeme užít aspoň jednu klidnou chvíli?

Omluvně jsem se na něj podíval, lehce ho políbil a pak se i s mobilem v ruce posadil a zvedl hovor. "Chisako!!" Ozvalo se naštvaně a mně málem začali krvácet uši. "Co si o sobě myslíte?! Chvíli nejsem v kanceláři a když se vrátím, zjistím že jste nám odvedl pacienta!? Kde to jsme?!" rozkřičela se moje šéfová. "Promiňte, ale mohla by jste přestat křičet? Právě svého pacienta děsíte." řekl jsem klidně, mrknul na Mariho a šel telefonovat do kuchyně.