Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 32. část

Uvědomil jsem si co dělám a zarazil se. "T-to.. Promiň Mari.. už to neudělám." Zrudl jsem a v duchu si vynadal.

Přišlo mi to nechutné a neměl jsem ponětí, proč to dělal. Tázavě jsem se na něj podíval a opatrně se zeptal. ,,M-masao . . . . c-co? p-proč?"

Polkl jsem a posadil se na okraj postele. "J-Já nevím.. Promiň Mari.. Promiň.." opravdu jsem netušil, proč jsem to udělal.. prostě... Jsem to najednou udělal... Nechtěl jsem aby se bál.. jsem takový idiot!!

,,Masao, já . . já o tomhle vůbec nic nevím, nikdy mi nikdo neřekl jak . . . .jak se to dělá nebo . . . .já . . vůbec jsem nečekal, že uděláš něco takového. J-jediné co znám je mazlení se a honění," zašeptal jsem.

Koukl jsem se na něj a jemně ho pohladil po noze. "Měli bychom u toho i zůstat.. aspoň dokud se úplně neuzdravíš." Pousmál jsem se a čekal na odpověď.

,,Dobře," špitl jsem smutně a odvrátil pohled. Bylo mi blbě z toho, že Masaovi přidělávám starosti.

"Mari.." chytil jsem ho za bradu a natočil na sebe. "Usměj se mi. Jsi můj kocourek, který je zlobivý a veselý." Políbil jsem ho.

,,Akorát ti přidělávám zbytečný starosti. Měl jsem tě prostě nechat dělat, co jsi chtěl," zašeptal jsem smutně a povzdychl si.

"Ne Mari. Jsem rád že jsi mě zastavil. Sám nevím co jsem dělal.. a neděláš mi starosti. Jestli takhle budeš pořád mluvit, půjdu spát na gauč."

Když domluvil, chytil jsem ho za rameno a křečovitě ho držel. ,,Ne to nesmíš," zašeptal jsem a oči se mi zalily slzami.

Chytil jsem ho za tváře a dal mu pusu na čelo. "Neboj. Ale neříkej, že mi děláš starosti. Protože neděláš. Ano lásko?" Usmál jsem se a palcem mu setřel slzu, která si už našla cestu.

Přikývl jsem a objal ho. ,,Slibuju," zašeptal jsem a rozbrečel se. Potřeboval jsem ze sebe dostat všechny nashromážděné emoce.

Přitiskl jsem jeho nahé a vyhublé tělíčko na sebe a obalil nás peřinou. "To je dobrý lásko. V klidu. To je dobrý." Utěšoval jsem ho.

Tiskl jsem se k Masaovi a brečel. Bylo mi špatně, zase, ale jeho náruč byla ta teplá a příjemná, že mě to uklidnilo. Takže jsem po pár minutách pláče z vyčerpání usnul.

Když usnul, položil jsem se s ním do postele a nebral ohled na svou erekci. Nějaká erekce mi teď byla úplně jedno. Jen jsem objímal Mariho a pokoušel se usnout.

Prospal jsem celou noc a probudil se až ráno. Otevřel jsem oči a díval se přímo do těch Masaových. Nejdřív jsem myslel, že se probral chvíli přede mnou, ale pak jsem si všiml temných kruhů pod jeho očima. ,,Lásko, spal jsi vůbec?"

Pousmál jsem se a pohladil ho po tváři. "Nemohl jsem, ale aspoň jsem mohl dávat pozor na tebe."

,,Ale lásko, musíš spát. Je to důležité i pro mě. Netrap se prosím tím včerejškem, nemohl jsi za to."

Unaveně jsem se usmál a políbil ho na nos. "Netrápím se.. jen jsem prostě nemohl usnout. Neboj." Zavřel jsem na chvíli oči aby si trochu odpočinuli.

Napadlo mě zabroukat mu melodii, co mě naučil můj bráška. Překvapivě rychle to zabralo a Masao usnul.

Mari mi začal broukat. Ani jsem se nenadál a spal jsem jako dítě... Přitulený k němu.

Pomalu jsem se uvolnil z jeho objetí a sedl si na kraj postele. Přitáhl jsem si berle a šel do kuchyně pro něco na zub.

Nerušeně jsem spal. Nic se mi nezdálo.