Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 11. část

Spal jsem jako zabitý a probudil se až k poledni.. ale nechtěl jsem vstávat a tak jsem se jen víc přitiskl k Maritovi.

Probudil jsem se, když už svítilo do ložnice sluníčko. Zavrněl jsem a usmál se. Přitulil jsem se k Masaovi a pohladil ho packou po tváři.

Pomalu jsem se probudil, když jsem ucítil, jak mi cosi přejelo po tváři. Otevřel jsem oči a usmál se na Marita. "Ahoj.." Šeptl jsem rozespale.

,,Ahoj lásko," zašeptal jsem a zářivě se na něj usmál. Byla to krásná chvíle. Ale jako na potvoru mi zakručelo v břiše a já si uvědomil, že už jsem dlouho nic nejedl. Naštěstí na stolku vedle postele ještě ležely dvě misky s polívkou. Jednu jsem vzal a polívku jsem zbaštil. Druhá ji hned následovala.

Lehce jsem se zasmál a pohladil ho po rameni. "Marii.. vždyť to je studený." Posadil jsem se na kraj postele.

,,Mně to nevadí. Ale ještě pořád mám hlad. Nepůjdeme něco udělat?" zazubil jsem se a zezadu ho objal.

"Mmm ještě máme dost polívky, ale jestli chceš něco jiného, klidně uvařím." Chytil jsem ho za ruce.

,,Sním cokoliv, když to bude od tebe," zašeptal jsem a dal mu pusu na tvář. ,,Úžasně vaříš."

"Nelichoť mi tak." Usmál jsem se a pusu mu oplatil. "Ale teď mě nech jít na záchod." Uchechtl jsem se a šel si odskočit.

,,Nelichotím ti, říkám čistou pravdu," zavrněl jsem a vstal. Shodil jsem ze sebe celkem špinavé pyžamo a oblékl si čisté spodní prádlo, černé tričko a černé kraťasy. Šel jsem do koupelny, abych si umyl obličej a trochu vyčistil zuby.

Vykonal jsem potřebu a zamířil do koupelny, kde jsem zezadu objal Marita a dál mu pusu na spánek.

Otočil jsem se k němu čelem a podíval se mu do očí. . .. . A pak jsem ho políbil.

Zavřel jsem oči a polibek o trochu prohloubil, ale pak už jsem se odtáhl a umyl si ruce. "Jak se ti vlastně spalo?"

,,Úžasně Masao. U tebe bych dokázal ležet a spát klidně i dny," lehce jsem se pousmál a chytil ho za ruku.

Stiskl jsem jeho ruku a, i když jsem si neupravil vlasy, odvedl jsem ho do kuchyně. Tak to se ti zamítá ale ohřeju ti tu polévku."

,,Mmm, mám hlad jako . . ." Chtěl jsem říct vlk, ale rozmyslel jsem si to. ,, . . . Jako obrovský nenažraný kocour," zachichotal jsem se a sedl si na židli.

"To naprosto sedí." zasmál jsem se a když už se to ohřívalo, sedl jsem si k němu. "Kocourku." Uculil jsem se.

,,Máš rád kocourka?" usmál jsem se a pohladil ho po tváři. ,,Kocourek tě má moc rád."

"A já mám rád kocourka." V tu chvilku se mi o nohy otřeli obě koťata. "A svoje hladové kočičky taky." Vstal jsem a dál jim do misek granule. Pak jsem si sedl zpět.

,,Takže tady bydlí psychiatr s dvěma roztomilými koťátky a jedním velkým nenažraným kocourem," zachichotal jsem se a objal ho kolem ramen. ,,Počkat . . . . a co já? Já do misky jako granule nedostanu?" zabručel jsem a naoko se urazil.

"Ty dostaneš polévku do talíře. Ale jestli chceš granule, tak si dej a já si dám polévku sám." Taky jsem ho objal a dál pusu.

,,N-ne to ne, já chci radši polévku," broukl jsem a dal mu pusu na tvář. Granulí bych se asi nenajedl.