Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranic Šílenství - 110. část

Přistoupil jsem blíž k miláčkovi, vlastně až před něj, chytil ho za ruce a položil je na svoje bříško.

Podíval jsem se na něj a tak nějak nevěděl, co bych měl dělat...

,,Bude to dobrý," špitl jsem a díval se na děti.

Jemně jsem ho objal a vydechl. "Snad jo... Měl jsem pocit že.. se mračil.." Šeptl jsem mu.

,,Já nevím lásko. Doufám, že to bude dobré," špitl jsem a nechal se objímat.

Dal jsem mu pusu do vlasů a jemně ho hladil po zádech. "Možná by jsme je měli vzít k nám všechny čtyři.." zamyslel jsem se.

,,Asi jo zlato," broukl jsem a sledoval je. ,,Možná všech šest."

Trochu nechápavě jsem se na něj podíval, když řekl že šest... To počítá k nim i děti? Nebo jsem jen mimo??

Masao se na mě nechápavě podíval a mně hned došlo, co jsem řekl. ,,Myslím i s našimi dětmi," broukl jsem, aby pochopil.

"Uf, už jsem se lekl." Pousmál jsem se a objal nase drobečky, když k nám přišli. Asi byli z Kamiho hodně mimo...

Naši miláčkové k nám přišli, tak je Masao objal a já si všiml, že Toshu pláče. ,,T-tati, proč. . . p-proč je K-kami takový?"

Podíval jsem se mu do očí a pak krátce na Kamiho.. "Synku... Kami zažil něco moc ošklivého... Je v šoku, takže se na něj nemůžeme zlobit. Ale pomalu se to srovná. Dáš mu na to čas?" Pohladil jsem Toshua mezi oušky.

Toshu jen kývl a dál plakal. Já pomalu šel za Kamim a sedl si k němu. ,,Zlatíčko, děti se ti jen snaží pomoct. Mají tě rádi," šeptl jsem a pohladil ho po tváři.

Já dal objímal Toshua i Karu která se asi do teď snažila hrát statečnou ale nakonec se rozbrečela taky. "Zlatíčka... notak.." víc jsem je stiskl. Tohle mě tak moc bolelo u srdce..

,,Kami, podívej se na ně," špitl jsem a zvedl mu něžně hlavu. ,,Podívej se, jak jsou zničení. I Masao je z toho zničený," broukl jsem a pohladil ho po hlavě a položil mu ji zas na polštář.

Nakonec jsem každého z nich vzal do jedné ruky a objímal je. Oni mě zas kolem krku. Potřebuju se uklidnit.

,,Broučku. My jsme nasadili životy, aby jsme tě zachránili. Víme, čím sis prošel, ale už je všechno v pořádku. Bráškové se o tebe postarají. Milují tě. Naše děti tě moc mají rády. Zlatíčko," šeptl jsem a začal tiše mňoukat.

Nakonec jsem i s dětmi přišel k nim a přisedl si. Chvíli jsem byl potichu a pak se na Kamiho podíval.

Byl jsem ticho a jen ho hladil po hlavě a krčku. Po chvíli si Kami přitáhl nohy s obtížemi k tělu a rozplakal se.

Položil jsem děti k němu, ty ho hned opatrně objali a já dal Kamimu jemnou pusu do vlasů. "Promiň, že jsme to nestihli dřív..."

Kami se nezmohl na odpověď, jenom plakal. Děti se k němu tulily a já se usmál. Bude to dobré.

Taky jsem se už pousmál a objal Mariho. Pak ale přišel Tomi a.. asi nevěděl, jestli může nebo nemůže Brášku obejmout

Přišel Tomi a chvíli u nás stál, než si ho Kami všiml. Ten jemně odstrčil děti a natáhl ke svému staršímu bráškovi ruce. Tomi ho se slzami v očích objal a začal mu říkat, jak ho má rád.

Děti se usmály a objaly naopak zas nás dva. Přivřel jsem oči a byl rád, že šok který Kami prodělal, nebyl až tak hrozný.

Spokojeně jsem se usmál a sledoval dva bratry, jak se objímají. Tak to má být.

Naklonil jsem se k Marimu a dal mu pusu na čelo. Pak jsem koukl na bratry. "Kluci, co kdyby jste byli nějaký čas u nás?" Broukl jsem.

Tomi se na nás otočil a kývl. ,,To bude nejlepší," broukl a usmál se na brášku.

Kývl jsem a už je nechal, aby se věnovali sobě. "Mari, víš že tě moc miluju?" Uculil jsem se.

,,Vážně? Ach Masao, to jsem netušil," zasmál jsem se a políbil ho.

Polibek jsem mu oplatil a děti se nám chechtaly. Naštěstí jim vůbec nevadilo, když jsme se líbali. Dokonce nás k polibkům několikrát i naváděli.

,,Tak hele, co se jako smějete?" uculil jsem se a vytahal jsem Toshua za ocas a Karu jsem šťouchl do boku. Ona je hrozně lechtivá a tohle nesnáší.

Kara ihned nafoukla tváře a založila si ruce, zatím co Toshu vyjekl, stáhl ouška a schoval se mi pod mikinu. Musel jsem se zasmát.

Uculil jsem se a chytil Toshua za boky a stáhl ho od Masaa na svůj klín. ,,Ty kočičáku," uchichtl jsem se a začal ho tahat za ocas.

"N-e.. m-mamí... Ne dost! Ňa! P-ros- ha ha!! Neee~" začal sebou kroutit Toshu a snažil se Marimu svůj ocásek vzít. Kara i já jsme se chechtali.

,,Kdopak je hodný kocourek, co vždycky pomáhá mamince a stojí za ní?" uculil jsem se a tahal ho dál.

Toshu se furt smál, ale pak skočil Marimu kolem krku. "Asi já.." šeptl udýchaně.

,,No to víš že ano zlatíčko," broukl jsem a objal ho. ,,No a kdo pomáhá ve všem tatínkovi, i v tom jak málem přivodit mamince infarkt?" broukl jsem a mrkl na Karu.

Kara se uculila, ale lehce stydlivě uhnula pohledem. "Já.." broukla. "A kdo je na nás vždy moc hodný a hraje si s námi??" Koukl jsem na miláčka.

,,No přece maminka," předběhl mě Toshu a skočil mi kolem krku. ,,No a kdo srší nápady a vždycky má dobrou radu?" broukl jsem a mrkl na lásku.

"Táta!!!" Zasmála se Kara a přitulila se ke mně. Usmál jsem se a lehce zčervenal. "Děkuji lásko."

,,Jste úžasní. Naši maličcí drobečkové," uculil jsem se. Pak někdo zaklepal na dveře a do pokoje vešel Sato s utrápeným výrazem.

Podíval jsem se na Sata a podal naší malou Karu Marimu. Vstal jsem a přišel k Satovi. "Sato, děje se něco?"

Neslyšel jsem, co si říkají, ale Satův výraz napovídal hodně. Tak jsem položil oba miláčky na postel a šel k nim. ,,Kluci, já tu práci, co jsem chtěl a tajil před váma . . .Já ji-," zasekl se Sato a mě už napadalo nejhorší. ,,Ale Sato, kvůli tomu se přece svět nezhroutí."

Sato sklopil pohled i uši. Asi ho to hodně zasáhlo... "Sato, chceš si o tom promluvit víc? Třeba se ti uleví."

A dnešní díl. Už fakt nevím co psát XD