Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 82. část

Zatím co Mari v ložnici spinkal, já si v obýváku i s Karou a Satem hrál s dětmi, které se vzbudily. Spát se jim už nechtělo.

Pomaloučku jsem vstal z postele. Bylo mi nějak špatně. Navalilo se mi a ihned jsem utíkal na záchod. Vyzvracel jsem se a zůstal chvíli sedět na zemi.

Všichni jsme slyšeli ten dávivý zvuk ze záchoda. Předal jsem Toshua Kaře a šel za Marim. "Lásko, copak je?" Klekl jsem si k němu, dal mu všechny vlasy na záda a hladil ho jemně po nich, aby se v klidu vydýchal.

,,Mně je š-špatně," špitl jsem. A pokusil se postavit. Ale akorát jsem klesl zpátky. Bylo mi dost zle.

"Tsss.. chvilku lásko." Vzal jsem kýbl, dal mu ho k posteli a pak přišel pro něj. "Zvednu tě." Oznámil jsem mu, vzal ho do náruče a uložil do postele. "Kýbl máš hned tady. Ještě raději dojdu pro Karu." Dal jsem mu pusu na čelo.

,,D-děkuju," šeptl jsem a vydechl všechen vzduch z plic. Bože mně je zle.

Za chvilku jsem ji dovedl k Marimu a ona se o něj ukázkově postarala. "Hezky lež a odpočívej." Byla její poslední rada.

,,J-jo," špitl jsem. Kara mi řekla, že je to jen nevolnost, že jsem asi něco špatnýho snědl. Kdyby mě aspoň nebolelo břicho. . .

Chytil jsem ho za ruku a tiše se mu omluvil... Jediné jídlo, které dostal bylo ode mě..

,,L-lásko . . . n-nemůžeš . . . za to," vysoukal jsem ze sebe a pak to na mě přišlo zas. Rychle jsem se zvedl a vyzvracel se do kýblu.

Pomohl jsem mu kýbl přidržet a pak jsem ho opět uložil. "Mari, zkus usnout. Bude to pro tebe nejlepší." Pohladil jsem ho po tváři a lehl si na druhou stranu postele k němu.

Znovu jsem si lehl a po chvíli jsem usnul. Naštěstí.

Opatrně jsem vstal z postele, když už spal a šel jsem za Karou, abych se mohl postarat o děti.

Probudil jsem se o pár hodin později. O moc líp mi nebylo. Rychle jsem se zvedl, vyzvracel se a pomalu vstal a šel na záchod.

Sato a Kara usnuli v objetí na gauči a děti spaly v mé náruči. Seděl jsem v jednom ze dvou křesel a broukla si tichou melodii, která se postupně tvořila v mé hlavě.

Došel jsem si na záchod a pak se podíval do zrcadla. Byl jsem bílej jako stěna. Pomalu jsem ťapkal do obýváku, abych se podíval na drobečky.

Uslyšel jsem kroky, tak jsem se vyklonil z křesla a usmál se na Mariho. "Lásko, pořád jsi bílý.. furt je ti špatně?" Optal jsem se a pomalu i s dětmi vstal.

Jen jsem přikývl a podíval se na drobečky. Oba dva pokojně spali, tak jsem se pomalu otočil. Rozešel jsem se do ložnice, ale u dveří jsem se zastavil a chytil se pevně futer. ,,M-masao?"

Odložil jsem rychle, ale opatrně drobečky na křeslo tak, aby nespadli a přiskočil k Marimu, kterého jsem podepřel. "Ano lásko? Je to hodně zlý?"

,,N-ne, ale . .. . n-nezvládnu to dojít. M-motá se mi hlava," špitl jsem a plnou vahou se o něj opřel.

Vzal jsem ho do náruče a odnesl do postele. Přikryl jsem ho a dal pusu na čelo. "Za chvilku přijdu i s dětmi. Ale klidně už spi." Pousmál jsem se a šel pro děti. pořád spali.

,,D-děkuju," šeptl jsem a pokusil se usnout. Spánek přišel celkem rychle. Ale byl plný nočních můr. O blázinci, o vrazích . . .

Došel jsem pro děti, odnesl je do postýlky a pak se podíval na Mariho, který sebou cukal a kroutil se. Dýchal rychle a do toho něco mumlal... I když jsem nechtěl, rozhodl jsem se ho vzbudit.