The Maze Demigod // Percy Jackson

Poslední sbohem

Když bílá záře opadla, obklopila je neprostupná temnota. Na pár vteřin se zastavili a naslouchali, zda se k nim odněkud neblíží nebezpečí, když je zasáhl zápach. Percy ze sebe vydal znechucený zvuk a rozkašlal se.

"To jsme fakt skončili na nějakým záchodě?" postěžoval si.

Illiana ze sebe vydala přiškrcený smích. "Bože, nejspíš ano."

"Kdo by řekl, že se tu nedodržuje správná hygiena?" Z Troyovy strany se ozýval zvuk, jako by mával nohou. Nejspíš si do něčeho šlápl a snažil se to setřást.

"Chaos asi na hygienu moc nebude," pronesla Illiana. "Nerozsvítí někdo?"

"A čím?" zeptal se Percy.

Zatímco se Illiana s Troyem dohadovali o tom, co dál, udělal Percy poslepu několik kroků vpřed, s rukama před sebou, šátrající kolem sebe a hledající nějaké stěny. Když se jeho ruka dotkla chlupatého koberce po jeho levici, lehce povyskočil, ale brzy mu došlo, že to je jen paní O'Learyová.

"Klid, holka," hladil ji konejšivě po boku a poslouchal její sípavý dech. Nevěděl, čím vším si tam na pohřebišti prošla, ale soudil, že to nebylo moc hezké. V očích ho pálily slzy, když se mu hlavou honily představy o tom, co se tam mohlo dít. Zabořil obličej do její srsti a objal ji, jak nejlépe průměrně vysoký teenager mohl obejmout psa velikosti tanku.

Mezitím se Troyovi podařilo nechat vzplanout modrý plamen obalující jeho ruku, čímž místnost zalilo studené světlo. Rozhlédli se a hned jim bylo jasné, odkud se táhne ten neskutečný zápach. Kolem nich ležely hnijící ostatky nestvůr. Normálně se rozpadaly v prach a vracely do Tartaru, ale tyhle asi neměly to štěstí. 

Paní O'Learyová nešťastně zakňučela. Percy ji poplácal po boku a obrátil se k ní, načež málem vyjekl. Některé její jizvy krvácely. Na první pohled vypadaly světlé a zahojené, takhle zblízka viděl, že jsou hluboké a ne zcela uzavřené. Její tělo se ošklivě třáslo, jako by jí byla zima. Podle agonie v její němé tváři však pochopil, že je v bolestech.

"Ona krvácí," hlesl bezmocně a obrátil se k sourozencům s prosbou v očích. "Co mám dělat?"

"Percy..." Illiana k němu natáhla ruku, aby mu ji položila na rameno, ale v poslední chvíli si to rozmyslela. "Bohužel neumíme léčit."

"Ona umře." Do očí se mu nahrnuly další slzy. "Nemůže umřít. Ne."

"Neumíme sice léčit," zamyslel se Troy, "ale umíme předávat energii. Kdybychom jí dali dostatek na další průchod stíny, mohla by se dostat do bezpečí a snad i k pomoci."

"Energii...?" Percy se podíval na své dlaně, jako by je viděl poprvé v životě. "Jak se to dělá?"

"Prostě přiložíš ruku na její tělo a představíš si, že jí dáváš energii," odpověděla Illiana pohotově. "Nic složitýho."

"Dobře." Percy opatrně položil svou dlaň na fenčin bok, zhluboka se nadechl a zavřel oči. Představoval si, že se jeho síla zvedne jako voda v řece a pomalu jeho paží steče do těla paní O'Learyové, naplní ji a posílí ji. Cítil, jak se její třes zmírnil, jak se její tělo zpevnilo a naplnilo ho to takovou radostí, že otevřel oči a sledoval, jak jeho fenka velikosti tanku pomalu sílí. 

Nakonec přerušil tok energie ze své paže a podíval se na ni. Paní O'Learyová se na něj otočila s vyplazeným jazykem a veselou jiskrou v očích, která v nich celou dobu chyběla, a olízla ho. Percy se zasmál a poplácal ji po čumáku.

"Jdi za ostatními, holka," řekl, když ji hladil po srsti na hlavě. "Postarej se mi o Annabeth, Nica a ostatní, jasný? Dohlídni na ně. Ale nenech si ubližovat."