The Maze Demigod // Percy Jackson

Spojení

Všechno se zdálo, že jde dobře, dokud neslyšeli řev v dálce. Hazel opatrně odsouvala kovové pláty na stranu, ale podle jejího výrazu bylo jasné, že není všechno úplně v pořádku.

"Co se děje, Hazel?" pošeptal jí Nico, který si jejího znepokojení všiml jako první. Přesunul se k Hazel tak blízko, že se rty téměř dotýkal jejího ucha.

"Tohle není normální drahý kov," tvrdila Hazel tiše a soustředěně. "Strašně špatně se s ním navazuje kontakt."

Nicova ruka vklouzla do její dlaně a stiskla ji. "Společně?"

Hazel se na něj usmála. "Společně."

Bez dalších slov propojily své síly a Hazel začala odstraňovat pláty rychleji, energičtěji a sebevědoměji než předtím. Za chvíli už tedy viděli první větvičky Airiina nízkého stromu. Mezi polobohy projela vlna překvapení z toho, jak malý je - byl to malý listnatý strom, jako vytažený z lesní školky.

"Takhle malý?" podivil se Leo, když na něj zaostřil.

Airi se zatvářila popuzeně. "Jsem dítě! Co čekáš?"

"Nymfy jsou taky někdy děti?" divil se Leo.

"Ovšem!" vyjela na něj Airi prudce. "Stejně jako lidi, zvířata a květiny, i my jsme děti. Nebuď rasistický."

Leo překvapeně zamrkal a ucouvl. Když od něj Airi odvrátila pohled, nahnul se k Frankovi - takže se spíš vytáhl na špičky - a zašeptal: "To bylo rasistický?"

"Asi?" pokrčil Frank rameny. "Já tě neposlouchal, tak nevím."

Leo ho plácl po paži. "Proč mě neposloucháš?"

"Jsem snad tvoje manželka?"

"No, to ne..."

"Tak vidíš."

"Ale jestli chceš, můžeš -"

Následovala rána a potlačovaný výkřik, když se Frank pokusil Lea praštit, ale místo toho trefil strom.

"Neblbněte, vy dva," napomenula je Piper. "Hazel se nemůže soustředit."

Jak to dořekla, odsunula Hazel i poslední kus kovu bezpečně daleko, aby se toho nikdo nedotkl, a Airi se nadšeně rozběhla ke svému stromu. Objala ho jako dlouho ztracenou matku, očichala listy a blaženě se usmála.

"Díky moc," řekla, když se vrátila pozorností zpět k polobohům. "Mockrát vám děkuju. Jak se můžu odvděčit?"

"Můžeš nám zkusit pomoct," navrhla Annabeth. "Hledáme Cheiróna."

"A satyra jménem Grovera," dodal Percy.

Airi se rozšířily oči. "Já -"

Přerušil ji hlasitý řev z dáli. Všichni polobohové po sobě navzájem hodili vyděšené pohledy a Percy se podíval na Airi. "Musíme hned pryč. A ty s námi."

"Jak to chcete...?" Airi nechala zbytek věty viset ve vzduchu, protože se Will a Percy rozběhli pryč a za chvíli se vrátili s velkým květináčem. Piper si klekla vedle stromu a čaromluvou ho donutila vyhrabat se ze země, načež ho chlapci zasadili do květináče, Hazel s Annabeth do něj naházely čerstvou hlínu, pocházející dál od skládky, a pak už se všichni hnali k autu. Airi by tam nejspíš zůstala šokovaně stát, kdyby ji Will nechytil za ruku a nevytáhl ji za nimi.

Percy vyskočil na korbu a převzal od Franka s Jasonem květináč přesně ve chvíli, kdy se řev ozval ještě jednou. Všichni se urychleně vyšplhali na korbu, Annabeth s Airi si sedly do kabiny řidiče a okamžitě se rozjeli pryč.

Akorát vyjeli na silnici, když se za nimi objevila valící se vlna raplů. Annabeth slyšela poplašený výkřik svých přátel, když viděli, jak rychle se blíží. Airi vedle ní ztuhla, když se překvapeně otočila, aby viděla zdroj paniky.

"Co to je?" zděsila se.

"Raplové," vysvětlila Annabeth a šlápla na plyn. "To jsou umírající nestvůry."

"Cože?" vydechla Airi vystrašeně.

"Ve světě jsou horší věci," uklidňovala ji Annabeth. "Kdybychom tě nevzali s sebou, roztrhali by tě na kusy."

Airi polkla a Annabeth jí krátce stiskla ruku, než ji vrátila na volant. "Postaráme se o tebe."

"Annabeth, kličkuj, kličkuj!" houkl na ni Leo.

"Drž se," poradila nymfě Annabeth a trhla volantem ke straně, načež zaslechla výkřik zabité nestvůry. Ušklíbla se. "Tohle bude ještě divoká jízda."

"Za tebou, za tebou!" zaslechla, a tak se otočila právě včas, aby se stačila vyhnout útočící nestvůře. Jak dopadala k zemi, sekla po ní mečem a nestvůra se rozpadla na kusy.

"Co je tohle vůbec zač?" chtěla vědět.

Illiana usekla hlavu ječící drakéně. "Raplové. Nestvůry, co se rozkládají. Umírají. Dost nechutný."

"A kdo je má na povel?" zakřičela Reyna a dál sekala po útočnících.

"Nikdo," tvrdila Illiana. "Ale někdy jim poroučí Chaos. Problém je, že mají už tak..." Odkopla pekelného psa, "rozložený mozek, že mají problém pochopit, co po nich vlastně chce."

Po chvíli leželi všechny nestvůry mrtvé na zemi a postupně se rozpadaly v prach. Reyna se rozhlédla po bitevním poli na parkovišti před obchodním centrem. Hodně polobohů přežilo, ale viděla dvě lidské mrtvoly. Ztratili další dva bojovníky. A jejich počty se nezvětšovaly. Pokud to půjde tímhle tempem, brzy z nich nezbude nikdo.

"Musíme si sehnat spojence," prohlásila. "Nechci vidět další polobohy padnout s vědomím, že nemáme šanci pomstít jejich smrt."

Ostatní polobohové unaveně vykřikli v souhlas.

"Běžte si odpočinout, polobohové," vyzvala je Reyna vyčerpaně. "Pošleme někoho na hlídku."

Dva chlapci se přihlásili jako dobrovolníci. Reyna jim to po dlouhém přemýšlení nakonec dovolila, protože vypadali míň zbitě než ostatní. Stejně k nim pak poslala jednoho Apollónova syna, aby se o ně postaral. Společně s Illianou se pak zavřely v místnosti, kterou si vyhradily jako svou pracovnu a plácly sebou na židle.

"Nemá cenu čekat na Percyho a ostatní," řekla Reyna po chvíli zamyšleného ticha přerušovaného jen jejich dechem. "Musíme jednat sami."

"Můžu se je zkusit kontaktovat," navrhla Illiana. "Třeba se mi to konečně podaří."

"Je to zbytečný," mávla rukou Reyna. "Ti se už nevrátí."

"Já věřím, že ano," oponovala jí Illiana. "Vím, že je otec uzavřel do nějakého odříznutého světa nebo tak něco. A věřím, že se odtamtud dřív nebo později dostanou."

"Záleží na tom, jaký svět to je," uvažovala Reyna. 

"On je ale nechce zabít," odporovala Illiana. "Nikoho nechce zabít."

"Jo, já vím, já vím," přikyvovala Reyna. "Opakuješ to pořád dokola. Já vím."

"Já to ještě zkusím," rozhodla se Illiana. Roztáhla žaluzie u okna tak, aby mířily na umyvadlo, kde pustila proud vody. Objevila se vedle ní malinká duha. Illiana zavřela oči, sepjala ruce, jako by se modlila, a plně se soustředila.

Nic se nedělo. Reyna jen protočila očima a vynadala sama sobě za to, že vůbec měla tu naději. Už se chystala Illianě říct, ať to nechá plavat, když se voda duha zatřásla. Reyna vytřeštila oči. Illiana překvapeně otevřela oči a zamrkala.

Navázaly spojení.