The Maze Demigod // Percy Jackson

Pakt

Nad místností se držela tíha mrtvého ticha a otravného klidu. Zeus otráveně klepal prsty do opěradla svého trůnu, hleděl na pořady z Héfaistovy televize a snažil se nepřijít o rozum. Olymp se po poslední návštěvě Annabeth Chaseové a Orákula definitivně zavřel, přístup neměl už nikdo. Žádné informace nešly ven, ale ani dovnitř. Nikdo z bohů netušil, co se na zemi děje - ale nemohli se o to ani zajímat.

"Mám pocit, že někdo jede na návštěvu," ozval se Apollón unuděně, oči stále přilepené k holografické obrazovce levitující před nimi.

"To se nikomu nepodaří," zamručel Áres bez života, pohledem visící na nezábavné televizní show.

"Kéž by ano," povzdechla si Afrodita dramaticky. "Je tu hrozná nuda."

"Jak dlouho tu jsme zavření, tisíc let?" postěžoval si Hermés.

"Nevím, čas tady a na Zemi běží jinak," odpověděla Héra.

"To se ti muselo zdát, Apollóne," prohlásila Démétér pevně a prohrábla si své zlatavé vlasy připomínající obilí připravené ke sklizni. "Kdo by sem šel? Jsme k ničemu."

"To neříkej!" okřikl ji Zeus. "Nejsme k ničemu."

"Jsme, bratře," zavrtěl Poseidón hlavou. "Nemáme moc. Nemáme nic."

"Kéž bych tu aspoň měla Persefonu," zalitovala Démétér a vztekle se obrátila k Hádovi. "Ale né, tady někdo tvrdil, že v podsvětí je bezpečněji!"

"Ale to je pravda, sestro," protočil Hádes očima. "Do podsvětí chodí jen můj syn Nico, nikdo jiný se tam neodváží ani páchnout. Má ochranu. Tady nemáme nic."

"To přece -" začal zase Zeus, ale Hádes ho umlčel slovy: "Tvoje síla je mrtvá, Die. Tím pádem i ochranný systém Olympu. Může sem dojít kdokoliv. Kdybys nechal toho Athénina spratka dodělat její práci tak, jak měla -"

"Nevyjadřuj se o mé dceři takovými slovy!" rozohnila se Athéna. "Nebýt jí -"

"Nehádejte se!" vykřikla Artemis, načež všichni zmlkli. Seděla na svém trůně ve své podobě mladé dívky s dlouhými černými vlasy a stříbrnýma očima. Na první pohled se zdála neškodná a mladá, slabá, ale každý, kdo ji znal, věděl, že zdání klame. Všichni v sále ztichli, jediným zdrojem zvuku byla televize a vzdálené tupé rány.

"Vidíte? Někdo se sem skutečně snaží dostat," pronesla Artemis do ticha. "Hádky jsou zbytečné. Chovejte se jako bozi, ne jako malé rozmazlené děti!"

"Kdopak to k nám ale jde na návštěvu?" ozval se Apollón a srovnal se na trůně, aby vypadal trochu důstojněji.

"Můžeš hádat," zabručela Héra. "Cítím ji na sto honů."

"Něco provedeš mé dceři a udělám ti ze života peklo," pohrozila Athéna.

"Jasně, jasně," zakabonila se Héra a opřela se ve svém trůně, aby si udělala větší pohodlí. "Najednou vám všem záleží na vašich dětech, co?"

"Matko, drž tu svou nafrněnou pusu nebo ti na ni něco vypálím," umlčel ji Héfaistos. "Kéž bys aspoň jednou nebyla uštěpačná."

"Nebuď moc drzý, nebo -" rozčilovala se Héra, ale Zeus ji zarazil.

"Jestli tu budete míchat zlou krev, sešlu vás na zem jako smrtelníky," hrozil.

"Pokud bych stále měl tyhle vlasy..." začal Apollón.

"Pošli ho jako prvního," dožadovala se Artemis.

"Ale ji pošli se mnou," prosil Apollón. "Aspoň bude sranda."