The Maze Demigod // Percy Jackson

Patník

"No, to nemyslíš vážně," zavrčela Illiana, když rozdupala hlavu i poslednímu raplovi, který na ně útočil. "To jsme už tady?"

Trvalo jim poměrně dlouho, než se probojovali až do samotného středu podsvětí. Dostali se do prostorné jeskyně s vysokým stropem. Podlaha se pravidelně zvedala do kopce, který se sbíhal ve středu a na jeho vrcholku se tyčil velký kámen připomínající ty ze Stonehedge, až na to, že tento byl celý porostlý nějakou břečťanovitou rostlinou. Percy neměl zdání, co to mělo být, ale počítal, že půjde o nějaký důležitý šutr, když stál takhle slavnostně na vrcholku kopce v podsvětí.

"Co to je?" zeptal se přihlouple.

"Brána pekelná," odvětil Troy věcně. Otíral si z čepele své dýky zaschlý jed z těla mrtvých nestvůr. Meč někde cestou vytratil, ale dlouhým nožem se oháněl stejně hbitě jako s mečem.

"Tomu se říká brána pekelná?" podivil se Percy.

"Získala tohle jméno proto, že se nachází uprostřed pohřebiště, což je něco jako peklo," vysvětlovala Illiana. "Taky je to brána nejvyšší potřeby. Zanese tě tam, kam si přeješ. Nico di Angelo jí prošel na Úranův ostrov. My jí projdeme do paláce Chaosu."

"A tam najdeme ty tři týpky?" hádal Percy.

"Jo," kývl Troy. "Konis, Skia a Algedon."

"Jen ještě nevíme, jak ta brána funguje," přiznala Illiana. "Musíme na to přijít."

"Vypadá to jako obyčejnej šutr," oznámil Percy. "Ne jako brána."

"Nekecej," zasmál se Troy. "Nejspíš sem za námi přijdou další raplové. Ta brána vysílá takový množství magický energie, že je to sem táhne jako vepřová pečeně."

"Vepřová pečeně?" vyprskl Percy smíchy. 

Troy ho žertovně plácl po rameni a pak se obrátil k bráně. "Kdo z nás je nejlepší mozek?"

"Asi ty," tvrdila Illiana. "My s Percym vynikáme v boji."

"Fajn," kývl Troy. "Tak já to dojdu vymyslet. Půjdete se mnou nahoru a budete mě bránit."

"Rozkaz, pane," zazubila se Illiana a všichni tři společně se rozběhli nahoru do kopce. Percy stále žasl nad úžasnou fyzičkou, kterou mu jeho hexagonská přeměna přinesla. Ne že by na tom byl předtím nějak špatně, ale právě měl za sebou několikahodinový boj a necítil se nijak zvlášť unavený. Jediné, co mu bylo nepříjemné, bylo neustávající pálení v jeho vnitřnostech. Illiana ho ujistila, že je to normální a že si časem zvykne, ale celé ho to nutilo myslet na Hectora a jak se s tím srovnával on.

Zastavili se až u kamene. Troy na něj položil ruce a snažil se vymyslet, jak se ovládá, zatímco Illiana a Percy se postavili každý na jednu jeho stranu, se zbraněmi v rukou a hledící směrem ke vchodu. Tiše dýchali, zatímco Troy si pod vousy nadával.

"Tohle je úplně na nic," postěžoval si tiše. "Je to fakt jenom šutr."

Illiana spustila ruku s mečem a naštvaně se na něj otočila. "Takže jsme tu fakt jen zbytečně?!"

"Ne, nějak to musí fungovat," tvrdil Percy. "Jaks to říkala, brána nejvyšší potřeby?"

"No jo..."

"Pak prostě potřebujeme nejvyšší potřebu."

Troy si povzdechl. "Když se hodně napiješ, třeba nás to pustí na Kinodův záchod."

Illiana protočila očima. "Myslím, že -"

V tu chvíli kdesi v dáli zaslechli jekot. Známý řev blížících se raplů, zběsilých a lačných po krvi. Jako zvířata puštěná ze řetězu. Za normálních okolností by Percyho otravovali - ale při vzpomínce na to, jak pokousali Hectora, se mu tělem rozlila horká nenávist. Nenáviděl je. Ublížili jeho malému bráškovi, kterého nedokázal zachránit.