The Maze Demigod // Percy Jackson

"Morning"

Měl pocit, že padá. Cítil něčí dlaně, jak mu vklouzávají do těch jeho a bez přemýšlení stisk oplatil. Znal je, až důvěrně dobře. V dalším okamžiku je od sebe něco prudce odtrhlo. Přeletěl na druhou stranu, slyšel, jak někdo křičí jeho jméno...

Následně ucítil silný náraz do zad a rychle otevřel oči. Pohled, který se mu naskytl, však vůbec nečekal. Hleděl do bíle vymalovaného stropu, na němž skrze poloroztažené závěsy dopadaly sluneční paprsky a tvořily nejrůznější obrazce a tvary. Povrchem pokožky přejížděl po hebkém, lehce sepraném povlečení deky. Mysl měl zamlženou, netušil, kde je.

Očima putoval po místnosti a studoval své okolí. Ležel na dřevěné moderní posteli v modře kostkovaných přikrývkách. Po jeho pravici se pod svažující se střechou nacházela nízká dřevěná komora. Vedle jeho hlavy stál noční stolek s lampičkou. Před ním se válela rozházená hromada knih - učebnic.

Vyletěl do sedu. Byl si jistý, že dělal něco důležitého, ale škola to jistě nebyla. A tohle určitě nebyl jeho pokoj. Ne takhle čistý a neznámý.

Přehodil nohy přes okraj nízkého lůžka a chodidly se dotkl chladných parket podlahy. Ne, tohle není jeho pokoj. Kde to proboha je?

Brzy zjistil, že to nebyl pokoj, ale jedno patro pokoje. Z malého čtvercového prostoru vedly dolů černé, kovové, točité schody, vedoucí do velké místnosti pod ním. Zahlédl tam psací stůl, skříň a dveře, nejspíš do koupelny. Poškrábal se na hlavě. Proč mu to tu přijde tak povědomé a neznámé zároveň?

Už se chystal seběhnout dolů, aby se porozhlédl okolo, když si uvědomil, že pro příště bude nejspíš lepší usínat v kalhotách. Málem projevil svou vysokou inteligenci a šel na obchůzku bez nich.

Rychle, bez přemýšlení si je natáhl a co nejtišeji se přesunul dolů. Prostor pod ním se kromě velikosti nijak zvlášť od jeho pokoje nelišil. Skříň, komoda, dva psací stoly sražené u zdi k sobě, postel pod patrem... Nebyla ale prázdná. Zahlédl blonďatý chlapecký rozcuch vykukující zpod červené kostkované peřiny a pak hubenou paži přehozenou přes chlapcův hrudník.

Zastavil se. Rozpačitě přešlapoval na místě. Co má dělat? Má rychle utéct z pokoje? Vrátit se do patra? Stát na místě? Vzbudit je?

Naštěstí - či naneštěstí? - se nemusel rozhodovat. Chlapec sebou nečekaně trhl, převrátil se na bok a rozespale otevřel oči. Chvíli mu trvalo, než zrakem zaměřil na něj a zívl.

"Dobrý ráno, Jacksone," pozdravil ho. "Jak ses vyspal?"

"Jasone?!" vyrazil ze sebe Percy šokovaně. "Co to sakra -"

V té chvíli se za Jasonem Gracem pohnula další osoba. Dívka byla asi stejně stará jako oni, s dlouhými hnědými vlasy splývající na záda a pěkným obličejem. Zvedla se do sedu a nechala si sklouznout deku z ramen, čímž odhalila své obnažené tělo. Percy rychle odvrátil zrak.

Slyšel, jak se spokojeně usmívá. "Tak nakonec asi není gay."

"Sklapni, Isabel," umlčel ji Jason. "Oblékni se a vypadni."

Následoval mlaskavý zvuk. "Nebylo to špatný, Gracei. Dylan je ale lepší."

Jason zavrčel. "Nemluv mi tady o něm."

Isabel si posbírala oblečení, přeházela ho přes sebe a s chichotem vyplula ven z pokoje.

Jason zvedl hlavu a rozesmál se při pohledu na Percyho šokovaný výraz. "Achjo, Percy. Proč se takhle tváříš pokaždý, když mě takhle najdeš?"

To už se to někdy stalo?! "Nevím..." zakoktal se Percy. "Pořád se mi tomu asi nechce věřit."

"Kolik je vůbec hodin?" protáhl se Jason.

Percy pohlédl na hodiny visící nad psacími stoly. "Za pět minut sedm."

"Tak to dneska krásně stíháme!" liboval si Jason. "Dojdu se osprchovat. Tak v půl půjdeme?"

"Kam?" nechápal Percy.

"Do školy," smál se Jason. "Co je to za vyděšený výraz? Jdi se oblíknout."

Percy sice vůbec netušil, o co jde, ale poslechl. Vyběhl zpět do patra. Pootevíral všechny zásuvky, až se zorientoval ve svém drobném šatníku. Našel čisté boxerky, průměrně vůní vábné ponožky, džíny, modré triko s potiskem delfína a temně oranžovou mikinu. Odněkud vyhrabal batoh, kam podle malého zmačkaného rozvrhu nastrkal příslušné učebnice.

Seběhl schody do přízemí. Jason stál před skříní jen v kalhotách od pyžama. Percy využil příležitosti a obsadil koupelnu. Našel svůj kartáček na zuby a ručník, po čemž se pustil do ranní hygieny. Během pěti minut byl hotový a připravený vyrazit. Jason na něj čekal před dveřmi a spokojeně se uculoval.

"Co se tak blbě ksichtíš?" neodpustil si Percy.

"Zapni si poklopec," poradil mu Jason. Zároveň otevřel dveře a vykročil na chodbu. Percy tiše vykvikl, když si uvědomil, že má Jason pravdu a po upravení svých kalhot vyběhl za ním. Chodba byla dlouhá, vedlo z ní asi deset dveří od dalších pokojů. Percy si začal postupně všímat, jak moc se to tu podobá internátu. Možná na jednom je.

"Tak co, Jacksone?" houkl na něj Jason, čímž ho donutil přidat do kroku, aby ho stihl. "Jak se dneska cítíš?"

"Hm... zmateně," přiznal Percy.

"Už to bylo půl roku," zakoulel Jason očima. "To sis ještě nezvyk'?"

Půl roku? "Promiň." Percy se podrbal na hlavě. Začaly se mu vybavovat vzpomínky na jeho každodenní život na internátní škole Wilderness pro vyvrhele společnosti. Možná to byly jen ranní výpadky paměti. Pokud se nepletl, tak se o něčem takovém zmiňoval doktor Thorn na biologii. 

Jason ho poplácal po rameni. "Kdybys nebyl takovej zoufalec, tak bych se s tebou nezahazoval."

"Tak dík, brácho," zasmál se Percy. Sešli spolu schodech a vyšli otevřenými dveřmi na školní kampus. Mezi internátem a školní budovou se nacházel velký zelený prostor připomínající park v centru města. Dlážděné cesty, lavičky, členitý povrch, svěží tráva, urostlé stromy nabízející úkryt před sluncem. Bez přemýšlení kráčeli k nízké budově, v níž se nacházela školní jídelna, jako by tudy procházeli každý den. Však to taky je pravda.

Cestou moc nemluvili, jen do sebe čas od času žertovně šťouchli, když viděli něco vtipného. Nakonec došli až k jídelně, strčili do dveří a vkročili do obvyklého ranního hluku. Většina jídel byla součástí školného, záleželo, kolik si kdo zaplatil. Většina studentů si proto zde platila snídaně a obědy, zatímco na večeře si pod povolením vedení vyrazili do města. Postavili se do fronty k pultu s nabízenými alternativami snídaně a rozhlíželi se, co si dnes ráno dají.

Když došli na řadu, zvolil si Percy míchaná vajíčka s chlebem. Bylo to poprvé po dlouhé době, co je udělali. Spokojeně si sedli k jednomu stolu a Percy se chystal pustit do jídla, když se otevřely dveře a dovnitř vkročila dívka. Percy zůstal hledět na tu vyrovnanou vysokou postavu s dlouhými blond vlnami, v elegantní černé sukni a bílém svetru. Na zádech jí visel batoh s potiskem sov a v ruce si nesla desky s nějakými papíry. Byla nádherná. Nesla se davem, jako by jí patřil svět, ale zase se moc nevytahovala a zůstávala skryta před pozorností ostatních.

"Už zase čumíš po Chaseový?" všiml si Jason a žertovně do něj strčil.

Percy od ní odtrhl pohled. Chladná, geniální kráska s talentem pro všechno. Nejlepší studentka ve škole. Stejně u ní nikdy neměl šanci. Proto se radši obrátil zpět k vajíčkům. Ty pro něj byly dosažitelnější než pohádková Zlatovláska z jejich školy.