The Maze Demigod // Percy Jackson

"Detention"

BAD LANGUAGE ALERT

Zbytek dne byl stejně únavný a energie žravý jako ráno, což znamená, že Percy zbytek dne prospal naprosto stejně seriózně jako všechny ty roky předtím. Večer byl tak utahaný, že se po marných pokusech naučit se na test z biologie přesunul do sprchy a následně do postele, kde okamžitě usnul. Jason se celý den neukázal, z čehož se dalo soudit, že se už zase schovává pod sukní nějaké nevinné studentky nebo jiné slepice jako Isabel.

Nicméně ho neviděl ani ráno. Docela dobře se vyspal, což byl v těhle postelích celkem zázrak. Seběhl po schodech do přízemí a setkal se s Jasonovou prázdnou postelí. Byla stejně ustlaná jako celý včerejší den. Jason je možná sukničkář, nafoukanec a arogantní týpek, ale je čistotný. 

Příliš nevnímal, ale nějak se mu povedlo dostat se do koupelny, obléknout se, připravit si batoh s učebnicemi a vykolébat se ještě celý rozespalý z internátu na kampus. Na zídce před dveřmi seděla Piper a čekala na něj. Když ji tam tak viděl, konečně mu došlo, co mu školní pozemek připomíná.

"Terasový rýžový pole," prohlásil důležitě.

"Co prosím?" Piper se postavila a věnovala mu zmatený pohled.

"Jen se podívej," rozmáchl se Percy kolem sebe. "Vidíš ty trávový schody? Vypadá to jako terasy na rýžových polích."

Piper hvízdla. "To mě teda nikdy nenapadlo. A to sem chodím už druhým rokem."

"Dáš si snídani?" zeptal se Percy.

"Ale jasně," kývla Piper. "Doprovodíte mě, pane Jacksone?"

"Jistě, slečno McLeanová," souhlasil Percy a vysekl skromnou úklonu. Pak se rozesmáli a volným tempem se vydali směrem k jídelně. Cestou vtipkovali o různých každodenních peripetiích a vychutnávali si zlatavé paprsky slunce dopadající na zem skrz větve stromů. Bylo krásné teplé ráno a Percy začínal litovat, že musí do školy. Dnešní počasí bylo jako stvořené na piknik.

Vystáli si frontu a pak si našli pěkné místo u venkovních stolů. Většina líných studentů zůstala vevnitř, takže tu bylo mnoho místa a hlavně klid. Jediná osoba kromě nich tam byl ještě jeden asijský chlapec, který si tiše a klidně pojídal své jídlo, krčil se ale v koutě venkovní jídelny, jako by chtěl, aby ho nebylo vidět. Vypadal mladě, možná na patnáct. Percy vrhl na Piper tázavý pohled. Přikývla.

Percy přešel ke stolu k chlapci a zdvořile se zeptal: "Ahoj. Můžeme si k tobě přisednout?"

Asiat na ně vrhl rychlý pohled, jako by je hodnotil, než se sklonil zpět k jídlu. "Jak chcete."

Sedli si. Percy k němu natáhl ruku. "Percy Jackson."

"Frank Zhang," odvětil chlapec s úsměvem.

"Piper McLeanová," představila se Piper a posadila se vedle Percyho. "Ty chodíš o rok níž, že?"

"Jo," kývl Frank. 

"Proč tu sedíš tak sám?" zajímal se Percy.

"Chodím na snídaně brzy," pokrčil Frank rameny. "Moji přátelé chodí později." Jeho pohled zabloudil k Piper, která si vytáhla sešit z biologie a začala se učit. "Co se učíš?"

"Na test," odpověděla. "Dneska píšeme z metabolismu. Moc to nechápu, tak se musím aspoň něco našprtat."

"Ukaž mi to," vyzval ji Frank. Piper před něj položila sešit, ale jelikož je o rok mladší, nečekala žádnou pomoc. Frank ji ale překvapil. "Osmóza je docela jednoduchá na pochopení. Je to vlastně difúze přes membránu, ale spotřebuješ u toho míň ATP. Když se podíváš sem..." Frank začal vykládat podstatu osmózy, jako by to říkal učitel, a ne o rok mladší žák. Percy i Piper bedlivě poslouchali jeho výklad a nestačili se divit. Pochopili to.

"...a k tomu využíváš kalciové pumpy," dokončil Frank.

"Wow," hvízdl Percy. S vyvalenýma očima hleděl na Frankovo tričko, na němž byla panda v trenkách a nad ní visel nápis Kdyby roztomilost mohla zabíjet, jsi hlavním chodem v mém huo guo. "Jsi fakt dobrej."

Frank se lehce začervenal. "Ani ne. Jsou to základy."

Zbytek jídla se jejich konverzace točila kolem školy a Percy si začínal všímat, jak neskutečně roztomilý Frank je. Byl nevinný a hrozně upřímně se na ně usmíval. A krásně si s nimi rozuměl.

Později, když se museli rozloučit, se Percy cítil mnohem jistější. Jak kráčel s Piper po boku do jejich tříd, cítil se živě a sebejistě. Napíše to. Zvládne to. Bez problému.

"Máte biologii první hodinu?" zeptala se Piper.

"A vy třetí?" opáčil Percy.

Usmáli se na sebe. Pak se rozloučili a každý si šel po svém. Percy si v hlavě procházel všechno, co jim Frank řekl a modlil se ke všem bohům, aby ten test napsal. Jinak shoří. Bude opakovat ročník. Nebo bude mít do konce života školní trest. Ani jedno ho nelákalo.

Sedl si do své lavice vedle okna, před Jasona, který se na něj bodře usmíval, jako by na celou noc nezmizel někam do háje. Stejně mu jej Percy opětoval. I přes všechno, co ho štvalo, měl Jasona rád. Tenhle zbohatlý egoista mu nikdy nic neudělal.

Jakmile zazvonilo, vešel do třídy doktor Thorn. Přes šedý svetr měl přehozený bílý plášť, takže připomínal spíše ty zombie lékaře v nemocnicích než učitele biologie. Pozdravil třídu a po důkladném zapsání do třídnice jim rozeslal po třídě papíry s předtištěným zadáním testu. Zběžně přejel očima otázky. S potěšením se zatetelil - znal odpovědi skoro na všechno!

Nadšeně vyplňoval test a usmíval se sám pro sebe. Takhle dobrý pocit měl naposledy z písemky na psaní A v první třídě. Byl hotový mezi prvními. Společně s Annabeth. Nenápadně se ohlédl. Byla krásná a nedostupná jako vždycky.

Nakonec přišel konec testu a papíry se vrátily na Thornův stůl. Doktor si je pečlivě srovnal a strčil do desek. Pak k Percymu zvedl své vodovaté oči a stáhl rty do přísné přímky. "Pane Jacksone," oslovil ho tichým, vážným hlasem.

Sakra.

Percy polkl. "Ano, pane?"

"Za posledních sedm měsíců, co tu jste, neděláte nic jiného než problémy." Percy měl pocit, jako by po něm házel kameny. "Strháváte na sebe pozornost různými vylomeninami. S tím je ale konec."

Nechají ho propadnout. Opakovat třídu. Čistit učitelské záchody.

"Dostanete školní trest," pokračoval doktor Thorn.

Budu čistit učitelský záchody. Paráda.

Profesor se spokojeně usmál. "Budete pomáhat školníkovi."

A do prdele.