The Maze Demigod // Percy Jackson

Klec

Brány se se známým skřípěním otevřely. Normálně by to byl pro většinu Placerů signál k tomu, že je čas vstávat. Dnes ale byl celý Plac již na nohou. Stáli u Brány s držením palců vyhlíželi své přátele, kteří na noc skončili v Labyrintu.

Ještě nikdy nikdo noc v Labyrintu nepřežil. Nikdo se nikdy nevrátil. Proto jejich naděje padly hned, jak se Brány otevřeli a oni mohli nahlédnout do chodby. Nikdo tam nebyl. Jak se dalo čekat.

"Je to zbytečný, lidi," ozval se Will. Normálně to byl optimista a hotové sluníčko - no jo, syn Apollóna - ale nyní se tvářil smrtelně vážně. "Radši si pojďme každý po svým."

"Hele!" zakřičel někdo a zraky všech se nasměrovaly do Labyrintu. Na konci se vynořily čtyři postavy - Jason, Frank, bažant Percy a Hector.

Jakmile prošli za pomyslnou hranici oddělující Labyrint a Plac, nahrnuli se Placeři kolem nich. Percy se ocitl v obklíčení tří Apollónovců, kteří do něj strkali ambrózii, nektar a prohlíželi, zda má nějaké zranění. Když usoudili, že se nejedná o nich vážného, nechali ho vydechnout.

"Percy," oslovil ho známý hlas. Percymu přitom naskočila husí kůže. "Co se stalo? Jak jste to tam -"

Percy se prudce zvedl a přešel k Lukovi. Jeho náhlá reakce donutila ostatní ustoupit z jeho cesty, takže za chvíli stál tváří v tvář blonďákovi s jizvou přes obličej. Luke byl o asi dva centimetry vyšší, ale stejně se tvářil lehce šokovaně.

"Luku," řekl Percy pevným hlasem, "co jsi zač?"

"Jak to -" nechápal Luke.

"Moc dobře víš, jak to myslím," zavrčel Percy. "Luke Castellan zemřel během války s Kronem. Zabil se Annabethinou dýkou. Co jsi zač, Luku?"

Luke si povzdechl. "Achjo, Jacksone. Kdybys do všeho nestrkal nos. Kdyby nehledal Mnemosyne, nemuselo by se nic stát."

Všichni Placeři si vyměnili zmatené pohledy.

"Jsi příliš všetečný, Percy," zamračil se Luke. "Nebýt takový, mohli jsme to tu vyřešit v klidu."

"Proč jsi tady, Luku?" chtěl vědět Percy. "Co od nás chceš?"

"Pfft," odfrkl si Luke. "Jsem tu, abych si vás prohlédl. Mého pána zajímalo, jak jsou na tom polobohové."

"Kdo je tvůj pán?" chtěl vědět Percy.

"Jeho jméno není důležité. Stejně se odsud nedostanete živí."

Mezi Placery projela vlna znepokojení. Polobohové si mezi sebou šeptali a mumlali a probírali hladinu pravděpodobnosti, zda se odsud dostanou.

Percy svému starému příteli věnoval temný pohled. "Dostaneme."

"Budu se těšit," zasmál se Luke. Začal se míhat jako starý film. Chlapci od něj ustupovali dál, jako by to byla časovaná bomba, jen Percy zůstal stát na místě. Postupně si začal všímat několika věcí. Pár chlapců v davu se začalo míhat stejně jako Luke - rozpoznal statného Charlese Beckendorfa, Ethana Nakamuru s páskou přes oko, lehce obtloustlý Castor, Apollónův syn Lee Fletcher... Zároveň viděl, že Hector stojí jen krok za ním a nervózně sleduje své okolí.

Všechny zrnící se postavy se rozplynuly, jen Luke ještě chvíli zůstal. "Ještě se uvidíme, Jacksone."

Percy se k němu naklonil tak blízko, jak jen to šlo. "Jestli někomu ublížíš," procedil skrz zuby, "najdu tě a zabiju ještě jednou."

Luke se jen zasmál a pak byl pryč.

Chvíli nastalo hrobové ticho, kdy se Placeři snažili zpracovat, co se právě stalo.

"Co to sakra mělo znamenat?" vyrazil ze sebe Pollux šokovaně. 

"Luke nebyl skutečný," vysvětloval Percy. Jak mluvil, chodil z místa na místo, gestikuloval a někdy se chytil za hlavu. "Byl to přelud, nestvůra, eidolon, fakt nevím co, ale Luke je mrtvý. Skutečný Luke je mrtvý. Já... Přímo jsem ho nezabil, ale myslím, že se zabil sám..." Vydal ze sebe frustrovaný výkřik. "Ah! Mám to zamlžené. To je jedno. Prostě teď se to tu změní."

"Hou, hou," klidnil ho Will a chytil ho za ramena. Sice byl nižší, než Percy, ale šel z něj respekt. Je to tím, že je doktor? "Zastav se a zklidni se. Nejdřív nám řekni, jaks na to přišel."

Percy se zastavil. "Já... Byli jsme za bohyní vzpomínek."

"Vrátila vám je?" neudržel se Jake.

"Odstranila nějakou zábranu," vložil se do toho Jason. Percy mu byl vděčný - aspoň ho v tom nenechal. "Prý se nám vrátí samy a postupně."

"Takže prakticky -" začal Malcolm, ale přerušil ho zvláštní hvízdavý zvuk. Znělo to jako -

"Siréna?" podivil se Frank.

"Cože?" nechápal Percy.

"Klec přiváží bažanta," vrtěl hlavou Hector. "Ale měl přijet až za měsíc!"

Všichni se nahrnuli kolem Klece a vyčkávali, co se děje. Nikdo nic nechápal. Nervózně si šeptali a nahlas přemýšleli. Percymu se nějak povedlo dostat dopředu. Netušil, co se děje, ale chápal, že je to něco nenormálního. 

Trvalo asi půl hodiny, než se ozval řinčivý zvuk, kdy Klec dopadla na místo. Jason a Frank se sehnuli a otevřeli víko. Na dně něco leželo, ale Percy neviděl co. Někdo by musel skočit dolů a podívat se...

Nikdo se k tomu neměl, tak se Percy odrazil od kraje a seskočil dolů. Do zorného pole se mu dostala drobná dívčí postava s tmavou pletí a bohatými kudrnami barvy skořice. Ta její tvář mu něco strašně připomínala. Zavřel oči a usilovně se snažil přemýšlet -

"Percy?" ozvalo se pod ním.

Percy shlédl a zjistil, že se na něj dívka dívá zlatavýma očima. Stále ležela na zemi, Percy ale pochopil, že bezvědomí předstírala, aby nejprve zmapovala situaci. Chytrá holka. 

"Percy, kde to jsem?" oslovila ho dívka znovu. "Co se děje?"

Pamatuje si. Má vzpomínky.

A Percy ji konečně poznal. "Hazel Levesqueová."