The Maze Demigod // Percy Jackson

Chvění

Ležela na zemi, v obrovských bolestech, zatímco Algedon kroužila kolem ní a chechtala se kdesi nad ní. Její smích drásal její uši a doháněl ji k šílenství. Nevěděla sice, do čeho jde, ale nečekala, že z toho bude jednostranná destrukce.

Algedonin obličej se objevil pár centimetrů od její tváře. Byl zjizvený a pokrytý popáleninami, které musely být hrozně bolestivé. V jejích temných očích - nebo aspoň tom jednom, které jí nenapuchalo od čerstvého monoklu, který jí Illiana uštědřila - se blýskalo šílenství. Z její páchnoucí pusy, v níž zely díry po vypadaných zubech, vyletěl rozeklaný jazyk, příliš podobný hadímu, zasyčela a se šíleným smíchem odlezla.

Illiana koutkem oka sledovala její hadí ocas, který tvořil její tělo od pasu dolů, jak mizí za kusem kapoty auta. Nacházely se na vrakovišti. Nevěděla, proč si to Algedon vybrala zrovna tady, ale rozhodně to odpovídalo jejímu stylu. Hořící benzin, pach roztavené gumy, rozpárané díly aut, jako by byly z papíru. Nejspíš ráda ničila.

Od pasu nahoru měla tělo ženské. Nebylo nijak zakryté, tudíž byly vidět všechny jizvy, které si na své kůži pyšně nosila. Možná si prošla rakovinou prsu, neboť jí jedno ňadro nahrazovala klikatá jizva, zatímco druhé měla rozdrásané do krve, jak pořád oblézala nějaké vraky.

Hned, jak vešla, se na ni Algedon vrhla. Kousla ji do boku a od té doby Illianino tělo spaloval jed, který do ní vpustila. Mezitím do ní hadí dáma čas od času švihla ocasem, škrábla ji dlouhými neopečovávanými nehty nebo po ní hodila kus karoserie válející se kolem.

To všechno je bolest, kterou jsi způsobila a která ti byla způsobena. Tak zněla Algedonina slova, která jí zasyčela v hlavě. Sama Algedon nemluvila. Jen se smála. Komunikovala myšlenkami, ale ty byly nekoherentní a spíše jí způsobovaly bolesti hlavy.

Nemohla bojovat proti bolesti. Ať se snažila sebevíc, ať se skrývala, skákala na svou protivnici, jak chtěla, ať ji zasypala jakkoliv silnými útoky, Algedon jako by se stávala silnější a silnější, zatímco Illiana slábla. Nakonec by stejně skončila tady na zemi, jako ležela teď, dřív nebo později. Cítila, jak ji opouští život a pomalu jej nahrazuje prázdnota a chlad smrti.

Algedon po chvíli přilezla blíž. Její plazení znělo spíše nesměle a nejistě než divoce jako předtím. Naklonila se nad svou protivnici a ke své nespokojenosti zjistila, že její hrudník se nehýbe a její tep ustal. Nahnula se před její prázdné, otevřené oči a když se nedočkala žádné reakce, znuděně odlezla. Její poslední hračka zemřela.

Ulice Manhattanu zachvátila všeobecná panika a hluk boje. Ze všech stran je napadaly nestvůry, ale zdály se slabší než obvykle. Kdyby jich nebylo tolik, bylo by vypořádávání se s nimi lehčí než vytočit Clarisse La Rue. Jenže díky jejich věčně narůstajícím počtům byla bitva velmi náročná.

Reyna srazila k zemi asi devadesátého rapla, když si dovolila ohlédnout se k Central Parku, kde zmizel Nico. Stále se nevracel. Ani on, ani Will, ani Jacob. Nemohla je dojít zkontrolovat, proto se musela spolehnout na Nicovu obratnost v boji a Willovy léčivé schopnosti.

Athénini potomci pokřikovali rozkazy a dělili se o své strategie, díky nimž se polobohové a Lovkyně drželi semknuti a odráželi útoky nestvůr ve vzájemné harmonii. Nebýt jich, celá skupina by se rozpadla a boj by je stál opět příliš mnoho obětí.

Hazel bodala kolem sebe svou spathou a srážela jednu nestvůru za druhou, zatímco Frank s Apollónovci a pár Lovkyněmi stál na střeše nedaleké budovy a střílel na nepřátele z výšky. Brzy jim ale šípy dojdou a budou nuceni, stejně jako všichni ostatní, bojovat na zemi.