The Maze Demigod // Percy Jackson

"New Hippiend"

Bylo to nudné a otravné jako vždycky. Goniometrické funkce a grafy mu vůbec nešly, takže nechával výklad projít jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nebavilo ho to. Jenže zase netušil, co by dělal radši. Možná by si sedl ven a jedl. Jo, to by bylo super. 

"Jste duchem přítomen, pane Jacksone?" ozval se zničehonic hlas paní Doddsové přímo nad ním. Trhl sebou. Postarší zamračená učitelka matematiky na něj povýšeně shlížela a čekala na odpověď.

"Já... ovšem," vymáčkl ze sebe Percy. 

"Mohl byste mi tedy říct, kolik vychází x v tomto příkladu?" zeptala se jedovatě.

"To bohužel nevím," řekl Percy.

"Dávejte pozor, pane Jacksone," zavrčela profesorka. "Ještě jednou a budete po škole. Slečno Chaseová, odpovíte na mou otázku?"

"Tři poloviny pí," odpověděla Annabeth bez zaváhání. Seděla ve třetí lavici, ve stejné řadě jako Percy, ale mezi nimi ještě seděla protivná zrzka jménem Nancy Bobofitová. Když se Percy ohlédl po Annabeth, setkal se s Nancyiným šklebem. Také se na ni zašklebil a otočil hlavu zpět k oknu. 

Holky z vedlejší třídy tam zrovna měly tělocvik. Normálně by mu to zajímavé nepřišlo, ale nyní se tam něco dělo. Učitel nebyl k nalezení, ale tři dívky v růžových tričkách a šedých kalhotách obklíčily oproti dvěma z nich drobnější hippísačku s tmavší pletí. Zatlačily ji za domek se sportovním nářadím, takže byly mimo zraky zbytku třídy. Percy v jedné z dívek poznal Isabel. 

Okamžitě se zvedl, až paní Doddsovou u tabule vyděsil. "Prosím, mohl bych si dojít na záchod?"

"Zvoní za šestnáct minut, pane Jacksone," namítla paní Doddsová.

"Je to urgentní," přemlouval ji Percy.

"Předpokládám, že již nevrátíte," povzdechla si. "Tak jděte zachránit další zraněné ptáče nebo něco."

"Děkuji mnohokrát!" zvolal Percy, jedním pohybem shrnul věci ze stolu do tašky, přehodil si ji přes rameno a sprintem vyrazil dveřmi, které mu profesorka duchapřítomně otevřela. Málem cestou porazil školníka, na kterého jednou houkl "Omlouvám se! Spěchám!" a začal seskakovat schody. Během minuty se dostal do přízemí a rozběhl se ven na školní pozemky.

"Tak co, McLeanová?" slyšel Isabelin medový hlas. "Pověz nám něco chytrýho."

"Třeba to, jak tě otec poslal na Wilderness," zachechtala se Isabelina prťavá kamarádka.

"Nechte mě být," vyprskla řečená McLeanová.

"HEJ!" zařval Percy, až sebou všechny dívky trhly. Chvíli hleděly na ženoucího se mladíka, než se Isabel vzpamatovala a ovládla své emoce.

"To je tvůj boyfriend, McLeanová?" vysmála se jí. "Přiteplený spolubydlící Jasona Grace? Mimochodem..." Isabel se k dívce naklonila a něco jí pošeptala do ucha. McLeanová celá zrudla a začala se napřahovat, že Isabel uhodí. Když si Percy všiml Isabelina hladového pohledu, honem McLeanovou zastavil.

"Nedělej to," varoval ji. "Přesně na to čeká. Kliď se, Isabel."

Isabel zklamaně pokrčila rameny. "Fajn. Tak zatím!" A i se svými kamarádkami se smíchem ztratila za rohem. 

McLeanová se zamračila a pak se obrátila k Percymu. "Díky za pomoc, ehm..." 

"Percy Jackson," představil se a natáhl k ní ruku.

S úsměvem mu jí potřásla. "Piper McLeanová."

"Jsi v pohodě?" zeptal se Percy, protože ho nic inteligentnějšího nenapadlo.

Piper lehce zrudla a odvrátila pohled. "Ale jo. Nemusíš mít starost." Zvedla k němu oči. "Já... ještě jednou moc děkuju, že jsi mi pomohl."

"Dobrý," mávl Percy rukou, jelikož se začal cítit lehce rozpačitě. "Jenom nechci přehlížet šikanu, když ji vidím."

"Máš se šikanou zkušenosti?" zajímala se Piper.

"Hodně," usmál se Percy. "Vykopli mě snad z každý školy, kam jsem kdy přišel. Vždycky se to mezi moje nový spolužáky nějak dostalo a pak ze mě měli srandu. Nebo jsem se prostě zastával slabších a oni to brali jako provokaci."

"Jsi strašně dobrý člověk," uznala Piper, kterou tahle informace trochu překvapila. Sice vypadal jako ten řecký hrdinský typ kluků, vysoký, pohledný, atletický a ve skrytu duše divoký. Jenže zároveň vypadal jako takový ten frajer, který machruje, aby si získal pozornost. Nečekala takhle skromný tón - vůbec nezněl, že by ho to dělalo nějak pyšným sám na sebe.

Percy se podrbal na hlavě. "Nech toho, budu se cítit trapně."

Piper se zasmála a z dálky zaslechla školní zvonek. "Nemáš hlad? Akorát zvoní na oběd. Zvu tě."

"To nemůžu přijmout," odmítal Percy.

"To je rozkaz," rozhodla Piper. "Jako vyjádření vděčnosti. Přijmi to, nebo si naštveš nesprávného člověka."

Percy zvedl ruce, jako by se vzdával, ale usmíval se. "Tak fajn."

Společně se vydali směrem k jídelně. Moc nemluvili, vlastně ani nemohli, protože se po chodníku rojilo tolik studentů, že by se stejně neslyšeli. Proto kráčeli v tichosti vedle sebe a snažili se vymotat z davu. Nakonec se nějak stalo, že se zastavili na konci nekonečné, ale rychle postupující fronty pět seti hladových krků.

"Co vůbec děláš na škole Wilderness?" zeptala se Piper náhle. "Přece jen, je to škola pro vyvrheli společnosti. Zločince, nezvladatelný elementy a tak. Jak ses sem dostal ty?"

"Učitelka na mojí minulý škole prohlásila, že nejsem v pořádku," zamyslel se Percy. "Nejsem dvakrát pilný student a když se nudím, dělám různý věci. Učitelka nepochopila můj vtip a doporučila mámě, aby mě sem poslala. Máma se nejdřív bránila, ale řekl jsem jí, že odsud mě aspoň nevyhodí. Neoxiduju doma. Nemusí se o mě máma pořád starat. A navíc je tu nízký školný."

Piper vyprskla smíchy. "Promiň. Ale je to hrozně hezký, jak na mámu myslíš."

"Tak co, McLeanová," šťouchl do ni Percy hravě. "Poděl se s námi o svůj příběh."

"Ukradla jsem auto," řekla Piper bez obalu.

"Cože?" nevěřil Percy. "Myslel jsem, že hippie jsou mírumilovní."

"Přesvědčila jsem toho chlápka, aby mi to BMW půjčil," opravila se Piper. "Dobrovolně mi to dal. Jenže pak si asi uvědomil, co udělal a zavolal poldy."

"To bych do tebe nikdy neřekl," přiznal Percy a začal si na tác nandavat krůtí salát. Nic lákavěji vyhlížejícího tu neměli. Všiml si, že si Piper vzala vegetariánské menu - nějakou zeleninu se sójovou omáčkou a rýží. "Jsi vegetariánka?"

Piper přikývla. "Chudáci zvířátka."

"Není to šikana masa?" oponoval Percy.

Piper se ušklíbla. "Zajímavý, že ty sis vybral zrovna ten, kde není ani jedna chilli paprička. Není to šikana?"

Percy ohrnul horní ret. "Nevyskakuj si, McLeanová."

"Upřímně, Jacksone," zasmála se Piper a usedla k volnému stolu. "Celou dobu stojím nohama pevně na zemi. Ani jednou jsem nevyskočila."

"Perfekcionistka," zabručel Percy a sedl si naproti ní. 

Piper se rozesmála. Percymu zacukaly koutky a pak se rozesmál také. Ještě ráno se cítil ztracený a nechápal, co se děje. Teď měl pocit, že sem patří. Možná je to tím, že si našel novou kamarádku. Nebo to, že konečně přestal myslet na tajemnou krásku Annabeth Chaseovou.