The Maze Demigod // Percy Jackson

Na Olymp

Vypadalo to na klidný den. Žádné neočekávané návštěvy, žádné nestvůry, žádní otravní polobohové požadující návštěvu svých rodičů v šestistém patře. Hlídači v Empire State Building měli těžký život. Někdy to vypadalo velmi růžově, jindy jim sem vrazil nějaký polobůh vyhrožující mu Diovým bleskem a pak musí porušit příkazy a pustit ty děcka nahoru. Kéž by dnešek skončil poklidně...

Bohužel.

Zvedl oči, když se otevřely vchodové dveře a dovnitř nakráčely dvě dívky. Tu vyšší z nich již znal. Chodila sem často, když přestavovala Olymp. Annabeth Chaseová se zastavila až těsně u pultu a položila si na něj lokty. Její kamarádka se zastavila za ní a založila si ruce na prsou, takže vypadaly jako gangsterky vymáhající peníze.

"Dobrý den," promluvila Annabeth. "Potřebovala bych do šestistého patra."

"Asi nemá cenu vám říkat, že je Olymp zavřený, že?" povzdechl si hlídač.

Annabeth se sladce usmála. "Hm."

Hlídač odevzdaně přikývl. "Svou kartu máte?"

Annabeth sáhla do kapsy a zamávala zelenou kartičkou podobnou kreditce. Hlídač sklonil hlavu a věnoval se dál své práci, zatímco Annabeth chytila Rachel za ruku a odvedla ji k výtahům.

"Jsi si jistá, že mě tam pustí?" zeptala se Rachel asi posté.

"Jsi Orákulum," připomněla jí Annabeth. "U tebe udělají výjimku."

"No to doufám," povzdechla si Rachel. "Těch božských pravidel začínám mít po krk."

Annabeth stiskla červené tlačítko s číslem 600, které se objevilo poté, co projela kartičkou otvorem ve stěně. Ve výtahu hrála jedna z těch otravných písniček, které tu hrají už tolik let. Annabeth jen obrátila oči v sloup a nasupeně si v hlavě zpívala slova společně s melodií.

Když se dveře výtahu otevřely, zjistila, že se bohové nejspíš všichni zavřeli v trůnní místnosti. Rachel za ní vykročila s menší jistotou, ale jakmile se ukázalo, že vstup na Olymp pro ni není žádný problém, více se uvolnila. Annabeth ji vedla cestičkami a upozorňovala na stavby, které navrhla - takže na všechny. Rachel obdivovala, jak propracované a nádherné konstrukce její kamarádka dokázala vymyslet. 

Nakonec se Annabeth zastavila před obřími dveřmi, za nimiž se nacházel trůnní sál bohů. Rachel znovu přepadla nervozita. Annabeth si všimla, jak si zrzka žužlá pramen vlasů a úkosem hledí ke dveřím. Povzbudivě jí tiskla rameno.

"To bude v pohodě," přesvědčovala ji Annabeth. 

Rachel váhavě přikývla, ale sebrala se. "Jasně."

Annabeth se opřela do jednoho křídla a hravě je otevřela. Před nimi se otevřel pohled na obří kruhovou místnost. Po jejím obvodu stálo třináct trůnů obří velikosti a nejrůznějších podob. Všechna byla obsazená příslušným bohem. Naproti dveřím stál krb, u nějž seděla asi osmiletá hnědovlasá holčička v prostých hnědých šatech a hleděla do ohně.

"Annabeth Chaseová," oslovil ji hlavní bůh, věčně zamračený bůh blesků Zeus.

"A Rachel Elizabeth Dareová," dodal Apollón s oslňujícím úsměvem. "Rád vás vidím."

"Já třeba ne," zabručel Hádes líně.

Démétér se na něj zamračila a strčila k němu misku cereálií. "Na, jez. To ti zklidní nervy."

Hádes vypadal, že chce něco odseknout, ale nakonec si od sestry vzal misku a pustil se do jídla.

Athéna se zvedla. "Má dcero, proč jste sem přišly? Právě máme důležitou poradu."

"Protože mě to už nebaví." Annabeth se postavila do vzdorné pozice. "Svět venku je v nebezpečí. Vaše děti se ztratily v Labyrintu - ani nevím na jak dlouho - a Úranos povstává. Co s tím hodláte dělat? Zavřít se tady a jíst buritto?"

"Nemůžeme dělat vůbec nic," vrtěl hlavou Poseidón. 

"Jste bohové," namítla Rachel. "To se nemůžete sebrat a jít bojovat?"

"Úranos nás drží v šachu," prohlásila Héra. Naštvaně se na Annabeth kabonila. "Naše síly jsou svázané. Nemůžeme dělat vůbec nic."

"Aha," protáhla Annabeth. Rachel skoro viděla, jak v kamarádce bublá vztek. "Takže si tu budete sedět a čekat, až zachráníme svět?"

"No, to děláme ostatně vždycky," pokrčil Apollón rameny.

"Annabeth, drahá," vložila se do toho Afrodita nejistě. "Jsme bezmocní. Naše moc nad světem klesá a pomalu upadá v zapomnění."

"No super." Annabeth rozhodila rukama. "Takže máme s Úranem bojovat my a vy si tu budete koukat na Héfaistovu televizi."

"Asi tak," souhlasil Apollón.

Artemis bratra probodla stříbrným pohledem. "Bohužel, nevíme co dělat. Jsme v koncích."

"Nerad to říkám," bručel Zeus a hleděl do země, "ale budete muset zachránit svět."

"A bohy," dodala Athéna.

"To jsem si mohla myslet." Annabeth se obrátila k odchodu. "Víte, říkáte si bohové, ale vždycky, když jde do tuhého, schováte se a spoléháte se na smrtelníky, jako jsme my. Nesnáším vás za to. Kvůli vaší neschopnosti ztrácíme denně přátele a sourozence. Jste nesmrtelní. Nevíte, jaké to je, někoho ztratit." A vyběhla ven.

Rachel se rozhlédla po šokovaných tvářích bohů, než vykvikla něco na rozloučenou a rozběhla se za kamarádkou. Annabeth si pro sebe něco naštvaně mumlala, jak kráčela cestičkami mezi svými stavbami, které propalovala nenávistnými pohledy.

"Annabeth!" Rachel s ní srovnala krok. "Nebylo... to moc troufalé?"

"Můžou mě srazit z povrchu zemského, jestli chtějí," odpověděla Annabeth. Její výraz i hlas teď byly ledově klidné. "Ale to, že se schovávají, tím nezmění."

"Ale víš..." Rachel hledala ta správná slova. "Jsou to bohové."

"No a?" Annabeth si přejela dlaní po tváři. Byla naštvaná a umírala starostí o Percyho, ale nesměla na sobě dát nic najevo. Alespoň ne před ostatními polobohy. Snažila se rychle si vylít svůj vztek. Nebylo to ale vůbec jednoduché.

Po zbytek cesty mlčely. Sjely výtahem dolů, prošly kolem hlídače, který je úspěšně ignoroval, a vylezly na ulici. Byl již večer, ale New York žil ještě víc než přes den. Přesto se Annabeth zastavila a podezřívavě se rozhlédla kolem sebe. Něco bylo špatně.

Očima přelétla okolí a zastavila se na osobě, která se na ně zpříma nekrytě dívala. Černé vlasy, zářivě modré oči, černá bunda bez rukávů, modré kalhoty... Na chvíli se vylekala, že je to Thalia. Ne, nebyla to ona. Její kamarádka je vyšší a obléká se víc punkově. Vypadala tak na patnáct a v očích se jí odrážela chladná krutost, tak silná, že ani nevypadala lidsky.

Annabeth vytáhla dýku. Věděla, že je mlha zakryje a navíc v ulicích New Yorku byla hranice divnosti zcela posunutá. Nikdo jim nevěnoval pozornost. Dívka se odlepila od pouliční lampy, o kterou se opírala a usmála se.

"Kdo jsi?" chtěla vědět Annabeth. "Co chceš?"

"Annabeth Chaseová, slavná přítelkyně slavného Percyho Jacksona," pronesla dívka zaujatě. Její hlas zněl jemně, hebce a sladce, vůbec ne tak, jak byste čekali, že by zněl hlas možného masového vraha. "Konečně se setkáváme."

"Co chceš?" zopakovala Annabeth svou otázku. Její jistota klesala, zatímco její ospalost rostla. 

"Potřebuji si tě na chvíli půjčit," usmála se dívka. "Víš, potřebuju, aby se můj malý roztomilý pitomý bratříček vrátil domů a dělal, co má. A ten se nevrátí, pokud se za tebou nepožene Percy Jackson."

"Co to má co společného s Percym?" houkla Annabeth.

Dívka luskla prsty a pod Annabeth se podlomila kolena. Dutá rána za ní jí napověděla, že Rachel upadla do bezvědomí. 

"Sladké sny," naklonila se k ní dívka a Annabethin zrak se začal rozmazávat. "Budeš v pořádku... Aspoň prozatím."

Annabeth omdlela.