The Maze Demigod // Percy Jackson

Apollónova dlaň

Percy ucítil nepříjemný pocit, že se k němu blíží vrah s nožem. Nebyl tak daleko pravdě. Jen to nebyl vrah.

Probudila ho ochromující bolest. Nečekal, že něco může být horší než jed Kampê, ale bohužel se jako obvykle mýlil. Jeho tělo sebou vzdorovitě trhlo a on rozlepil své oči, aby se alespoň podíval, kdo ho to jde zabít. 

Nad ním se skláněla Annabeth, s jeho hlavou na klíně, a ruce mu držela u země, aby se nemohl bránit. U jeho nohou seděli Frank a Jason a tlačili je k zemi. Hazel a Piper seděly čelem k němu dál od něj a Piper držela Hectora v náruči tak, aby tam neviděl, zatímco Hazel mu svýma drobnýma rukama zakrývala uši. Nechápal, proč to všechno dělají. To se snad změnil v magora?

Pochopil až v následující chvíli.

Do míst, kde mu pulzoval jed a barvil jeho kůži na černo, mu vniklo něco ostrého a chladného. Lehce pootočil hlavu a viděl Willa Solace - co ten tu sakra dělá? - s dýkou v ruce. Pomalu jí zajel do Percyho paže a Percyho tělo sebou znovu škublo. Spolkl výkřik a zděšeně sledoval, jak mu Will ladně rozřezává zčernalou kůži. Z rány se vyvalila krev a černá tekutina a Percy měl pocit, že se z něj vyvalí obsah jeho žaludku.

"Co myslíš, Wille?" ozvala se Annabeth. "Vyléčíš to?"

Will přikývl. "Jed se do těla dostává pomalu a nejdřív, asi dvě hodiny, způsobuje nesnesitelnou bolest. Jed se po dvou hodinách začne pomalu, ještě bolestivěji, rozlévat do celého těla. Tady můžeš vidět, že se nedostal dál, než za levé předloktí, což je jediné štěstí."

"Takže to přežije," oddechla si Annabeth.

"Pevně ho držte," varoval je Will. "Protože to, co teď musím udělat, bude bolet ještě víc než ten jed."

Ještě víc než jed?

Percy jeho slova pochopil hned poté.

Will přiložil svou dlaň na jeho ránu, zavřel oči a tiše broukal nějakou melodii. Černá tekutina se začala vsakovat do jeho kůže a vytvářet na jeho ruce síť černých žil. Percy znovu potlačil výkřik a před očima se mu dělaly černé mžitky. Bylo to ochromující. Cítil se, jako by z něj vytahovali všechny vnitřnosti, kosti a svaly.

Všichni ostatní zděšeně sledovali, jak se síť posouvá dále po jeho paži, Percy naopak sledoval skrývanou bolest ve Willově tváři. Musí ho to příšerně bolet. Jeho tvář nedávala nic najevo, ale jeho oči ukazovaly, že prochází agonií. 

Stejně jako Percy.

Když Will skončil, Percy cítil zvláštní úlevu. Bolest ustoupila a nahradila ji lehkost. Sice ještě pulzovala, jelikož měl otevřenou krvácející ránu, ale oproti tomu, co teď zažil, mu to přišlo zanedbatelné.

Will byl na tom jinak. Lehce se naklonil vzad, zbledl a zhluboka oddychoval. Hazel se zvedla a přiskočila k němu, aby jej podepřela. Will vypadal hůř, než se Percy předtím cítil.

"Wille?" Hazel mu shrábla zpocené vlasy z očí. "Jsi v pořádku?"

"Jo," vydechl Will a zkroutil obličej do bolestné grimasy. "To je normální."

"Cos to udělal?" žasl Frank.

"Vysál jsem z něj jed," odpověděl Will udýchaně. "Tuhle techniku umí málokdo a když už ji někdo umí, snaží se to obejít, protože díky tomu ucítíte trojnásobnou bolest, jakou cítí raněný."

Percy se zhrozil. Už před tím měl pocit, že ho bolest trhá na kusy. Jak se ale asi cítí Will? Pro Percyho to bylo snesitelné jen díky Annabethině přítomnosti. Ale třikrát taková bolest? To musí být příšerné.

"A ustojíš to?" starala se Hazel.

"Nebylo to tak hrozný," zalhal Will. Aspoň Percy si byl jistý, že lže. "Byl to jen... šok."

Proti Hazeliným protestům se ještě jednou sklonil a přiložil svou dlaň znovu na Percyho ránu. Broukal si znovu tu samou melodii. Percyho rána se zacelila a bolest se snížila na minimum. Jeho přátele pustili jeho končetiny a oddechli si.

"Percy?" Annabeth si všimla, že je vzhůru. "Percy, jak ti je?"

"Žiju," dostal ze sebe Percy namáhavě. "Naštěstí."

Will se po kolenou doplazil ke zdi, kde se o ni opřel. Snažil se to skrývat, ale Percy viděl, jak se celý klepe. Percy se vytáhl na lokty a začal se zvedat.

"Percy, musíš odpočívat," snažila se ho Annabeth stáhnout zpět, Percy jí to ale nechtěl dovolit. Vrávoravě se postavil a došel k Willovi. Přiložil mu dlaň na čelo a odolal nutkání ji odtáhnout, když ucítil jeho spalující teplotu. Musel mít alespoň přes padesát stupňů Celsia. 

"Děkuju, že jsi mě zachránil," promluvil Percy a studoval Willovy pohasínající oči. "Jsem navěky zavázán, člověče."

Will mávl chvějící se rukou. "To nic nebylo."

"Hectore?" zavolal Percy, ale nespouštěl oči z Willa. "Máš ještě ambrózii?"

"Percy, co se děje?" chtěla vědět Annabeth.

"Jestli je pravda, že cítí třikrát takovou bolest jako já," prohlásil Percy, "pak nejspíš jeho tělo umírá na přílišné bolestné zatížení."

"Počkej, cože?" vylekal se Jason.

Percy si od bratříčka vzal pytlík ambrózie a donutil Willa jeden čtvereček polknout. Will se bránil, že mu nic není, ale nakonec jej vděčně přijal. Percy mu znovu položil dlaň na čelo a s úlevným oddechnutím cítil, jak se mu teplota snižuje.

"Wille, chápu, že nám nechceš přidělávat starosti," řekl Percy, "ale takovýhle věci si nesmíš nechávat pro sebe. K čemu by nám bylo, kdybys nám tu umřel?"

Will se pousmál. "Promiň."

"Nico by nám taky moc nepoděkoval," dodal Percy. "Musíš se prospat. Dáme pozor, aby se ti nic nestalo, tak se vyspi."

"Dobře," přikývl Will. "Ale pod jednou podmínkou - jestli ti bude špatně, probudíte mě."

"Spolehni se," pousmál se Percy.

"Tím pádem ty taky, Percy," rozhodla Piper. "Musíš nabrat sílu, jestli chceme Lea zachránit."

Percy se bez odmlouvání podvolil. Lehl si zpátky na místo, které pro něj dívky vyhradily. Annabeth si sedla k němu a položila si jeho hlavu do klína. Prsty mu projížděla vlasy a zamyšleně studovala jeho obličej.

"Na co myslíš?" zeptal se Percy ospale.

"Že jsem hrozně ráda, že tě mám," zašeptala Annabeth. Lehce se sklonila a políbila na čelo. "Dobrou noc, chaluhový mozečku."

"Zůstaň se mnou," požádal ji Percy.

Annabeth se usmála. "Nikdy tě neopustím, Percy. Nikdy."

Percy spokojeně zavřel oči a oddal se bezesnému spánku...

Skoro bezesnému.