The Maze Demigod // Percy Jackson

Kampê

Když jej Percy slyšel, myslel, že křičí Hazel. Znělo to stejně vysoko i podobným tónem, jakým by mohla křičet.

Nebyla to Hazel.

Percy běžel zapáchající vodou a upřímně doufal, že se nic nestalo. Že se Kampê nějak neosvobodila a nešla zamordovat jeho přátele -

Málem zakopl a znovu spadl. Bolest z rány od jedu Kampê mu pulzovala celou paží do celého těla. Dělaly se mu mžitky před očima a měl pocit, že ztrácí vědomí. Nemůže teď ale padnout. Nemůže se teď vzdát smrti. Musí jít a zachránit své nejbližší.

Uhnul do zatáčky a jak ji vybíhal, napadlo ho, jestli nemíří do pasti. Kyklopové uměli napodobovat hlasy. Možná ho jen lákají do hrnce vařící vody.

Nebyli to Kyklopové.

Už z dálky rozpoznal řev Kampê. Rozléhal se po celé chodbě a Percymu ztuhla krev v žilách. Kampê žije. Žije a na někoho útočí. Ozval se další výkřik. Percy spěchal vpřed. Ještě dvakrát uhnul, než konečně dorazil na místo, a ztuhl.

Kampê se tyčila nad třemi osobami. Percy i z té dálky rozpoznal, že se jedná od dívky. Jedna ležela na zemi a nehýbala se, druhá ji držela v náruči a nejspíš jí něco říkala, zatímco ta třetí stála před nimi v ochranitelském gestu. Zahlédl lesk dýky, blond vlasy, odhodlaný výraz a krvavé šrámy.

I přesto měl pocit, že je slepec dívající se poprvé na slunce. Na jeho slunce. Věděl, kdo ta dívka je. Byla to Annabeth Chaseová, jeho odvážná, milovaná, krásná, chytrá, moudrá, nezaměnitelná, jedinečná Annabeth. Zároveň se mu žil vlil vztek. Kampê útočí na Annabeth.

Holka neměla dneska radši vstávat z postele.

Percy sáhl do kapsy, vytáhl Anaklusmos a vyrazil vpřed. Běžel rychleji než předtím, nabíral na rychlosti a pohár jeho klidu přetékával. 

Kampê se po Annabeth ohnala svými šavlemi. Dívka se pružně vyhnula, ale nemohla uskočit moc daleko, aby nenabídla nestvůře přístup k jejím přítelkyním. Percy rozeznal indiánskou krásku a bezvládnou černovlásku ležící na zemi. Annabeth při svém manévru zakopla a spadla na záda.

Kampê vítězně zaječela.

Annabeth zděšeně zavřela oči.

Piper něco zoufale vykřikla.

Percy se naštval.

"ANNABETH!" zařval tak mocně, že sebou Kampê trhla. Percy ze sebe mimoděk vyrazil bojový křik a skočil po Kampê. Nezajímalo ho, že drží smrtelně jedovaté šavle. Nezajímalo ho, že ho nejspíš zabije. Nezajímalo ho, že mu popálená ruka vypovídá službu.

Zajímala ho jen Annabeth.

Narazil Kampê  celou svou váhou ve své rychlosti a nestvůra se sklátila k zemi. Podařilo se jí upustit šavle, takže byla neozbrojená. Percy dvakrát sekl mečem a Kampê se za příšerného řevu rozplynula v prach.

Percy udýchaně dopadl na kolena a opřený o meč se vydýchával. Rána na ruce ho nesnesitelně pálila a jeho vědomí mu pomalu dávalo sbohem. Zatřásl hlavou, aby mdloby zahnal, a zvedl se. Pak se otočil, aby se podíval, jak jsou na tom dívky.

Annabeth na něj zaraženě a užasle hleděla, zatímco Piper se skláněla k dívce a čaromluvou ji přesvědčovala: "Uklidni se, Laurel, to bude v pořádku." Percy přejel očima Laurelina zranění a bylo mu jasné, že pro dívku je pozdě. Kampê ji nejspíš zasáhla šavlemi a udělala jí na hrudi dva silně krvácející řezy. Laurel hleděla do stropu, z očí jí tiše ukapávaly slzy bolesti a z jejího těla unikal život.

"Percy?" dostala ze sebe Annabeth nevěřícně.

Percy se jemně usmál. "Rád tě vidím, chytrolínko."

Annabeth se vyhrabala na nohy a skočila mu do náruče. Obtočila mu nohy kolem boků a paže kolem krku a zabořila mu tvář do ramene. Percy se vzpamatoval ze svého šoku, pevně ji sevřel a vypustil ze sebe zadržované slzy bolesti a úlevy. Teď mu na zranění nezáleželo - hlavně že Annabeth žije.

Athénina dcera se od něj odtáhla jen tak, aby mu viděla do tváře a přes slzy se na něj usmála. "Percy... Měla jsem strach. Strach, že se už nikdy neuvidíme. Bála jsem se, že tě nikdy nenajdu -"

"Já si tě najdu vždycky," přerušil ji Percy s mírným úsměvem. "Ať jsi kdekoliv, přijdu si pro tebe."

Pak Percy zahodil všechny zábrany, přitiskl své rty na její a políbil ji. Annabeth mu polibek vracela stejně vášnivě, zoufale a nadšeně jako on. Oba si vychutnávali přítomnost toho druhého a na chvíli zapomněli na všechno kolem.

Percy se cítil jako ve snu i poté, co se od něj Annabeth odtáhla a zadívala se mu do očí. Do reality ho přivedla až nová vlna bolesti v jeho paži. Přemáhal se, ale nakonec se mu na tváři objevila bolestná grimasa. Annabeth z něj vyděšeně seskočila zrovna ve chvíli, kdy se mu začaly podlamovat kolena. 

"Percy!" vyjekla.

Annabeth se k němu sklonila a přidržela ho, aby zůstal aspoň v sedu. Její ústa už formovala otázku, aby se ho zeptala, co se děje, ale pak její nádherné šedé oči zabloudily k černé skvrně na paži a pochopila.

"Percy..." Studovala jeho ránu. "Proč jsi nic neřekl?"

Percy se pokusil něco odpovědět, ale z úst mu uniklo jen bolestné syknutí.

"Percy!" ozvaly se z chodby výkřiky.

Do chodby, kde byl Percy s dívkami, vběhli Jason, Frank, Hazel a Hector. Jason se okamžitě vrhl k Piper a oba se objali. Pak se sklonili k Laurel, zatlačili jí oči a rozloučili se s ní.

"Percy!" Hector padl na kolena vedle něj a roztřesenou rukou se hrabal v kapse. Vytáhl pytlík s ambrózií, kterou tam měl od noci schovanou, a sáhl do něj. Vyndal jeden čtvereček a ten strčil Percymu do pusy.

Percymu se v ústech rozlila chuť čokoládových sušenek a bolest lehce ustoupila. Neléčilo se to však. Annabeth ránu zoufale sledovala a vypadala, že by nejradši do něčeho praštila. Percy se začal svážet k zemi.

"Percy!" křikla Annabeth a chytila ho do náruče. "Percy, slyšíš mě? Ty neumřeš. Neumřeš."

"Jsem rád, že jsem tě našel," zachraptěl Percy.

"Percy," promluvila Annabeth varovně.

"Miluju tě, Annabeth," hlesl.

"PERCY!"

A pak se nechal, proti své vůli, vtáhnout do černočerné temnoty.