Stockholm Syndrome [L.H.]

37. Where's the end?

Nemohla jsem svoje myšlenky vyhnat pryč z mé mysli. Zarývali se mi hluboko do hlavy, avšak bohužel i do srdce v podobě bolesti. Otázky, na které jsem zatím neznala odpověď, mne drásaly čím dál tím víc. Měla jsem chuť si vytrhat všechny vlasy.

Bolest...

Smutek...

Bezmoc...

Co všechno musí prostý člověk podstoupit k tomu, aby cítil tohle všechno?
Zamilovat se? Zabít se?... Zdá se, že je to jednoduchá rovnice... Láska = sebevražda.

Naštěstí tohle není zdaleka můj případ. Nejsem zamilovaná. Vlastně všechno, co jsem kdy cítila k Lukovi se proměnilo ve vztek. Vřoucí vztek v mé hlavě vyvolávající nutkání jemu, či sobě nějak ublížit...

Cesta plynula docela rychlým tempem...

Právě jsme minuli ceduli s nápisem Canberra. Předpokládám, že tady nasednem na letadlo a odletíme jím přímo do Londýna. 

I  když nechápu, proč do Canberry, mohli jsme odletět rovnou ze Sydney.

Leda že...

O chvíli později...

,,Ještě si tady něco musím zařídit. Doporučuji ti zůstat v autě!" řekl z nenadání Luke vražedným hlasem, vystoupil ihned z auta a prudce zabouchl dveře.

Ani náhodou jsem nepřemýšlela o útěku. Když si vzpomenu na všechny ty moje marné pokusy o útěk Lukovi, tak bych si za to nejraději dala pár facek. I když v tu chvíli se docela chápu, asi každý by udělal na mém místě to stejné...

Svit měsíce smíchaný se světlem od pouličních lamp se odráží od mého řetízku na krku.
Ano, toho řetízku, který mi dal na moje narozeniny Luke, když jsem byla v nemocnici. Nemůžu zapomenout na ten hřejivý pocit v mém srdci. 

Teď se na ten řetízek dívám trochu jinak. Ne že bych ho zrovna chtěla zničit nebo vyhodit. Právě naopak. Ten řetízek je pro mne symbolem a zároveň vzpomínkou na to všechno, co jsem za posledních pár dnů zažila. Tato hrůza se stala součástí mého života, na kterou bohužel nezapomenu i kdybych sebevíc chtěla. Proto jsem se rozhodla, že na to zapomenout nechci. Chci se každý ráno vzbudit, podívat se na ten řetízek a říct si ,,Přežila jsem"... 

Nevím. Někomu to třeba nepříjde smysluplné a někdo se bude i popadat za hlavu, avšak přitom ani jeden z nich nemůže říct ,,Já bych to udělal/a jinak", protože to nezažil...

,,Už jsem tady!" otevřel dveře a nasedl si do auta. Připadal mi už vcelku klidný na to, že mi před chvílí vyhrožoval smrtí...

,,Hmm..." odpověděla jsem chraplavým hlasem.

Luke nastartoval auto, vyjeli jsme.

Už zase nastalo ohlušující ticho...

,,Luku?" tiše jsem zašeptala...

,,Co chceš?" zareagoval poměrně otráveným hlasem. Mám to nechat být či pokračovat?

,,Ale... už nic." odpověděla jsem skleslým hlasem v naději, že se bude zajímat.

,,Ok." odpověděl a dál mě ignoroval.

Jasný. Bezcitnej darebák. Už mě fakt sere. Jde poznat, že je to jen nájemný únosce. Člověk bez citu, soucitu a nejspíš už i bez sebeúcty a hrdosti. Zajímalo by mě, jestli se takovým stal díky svému povolání a nebo si vybral tento job proto, že už takový byl. Třeba se takovým zmetkem stal až po tom incidentu s Lucy.

Těžko říct, co si takový člověk zrovna myslí a jaké má myšlení...

P.O.V. Luke

Každou minutou bychom už tam měli být. Na letišti Canberra.
Už se chci té otravné holky zbavit.
Strašně mě sere. To se snad neponaučila z toho všeho, co se stalo?
Jen malá hloupá puberťačka.

,,Luku?" zeptala se mě tichým hlasem...

,,Co chceš?" pokynul jsem hlavou ať mluví, ať už to mám z krku.

,,Ale, už nic." ... Tak proč se kurva ptala? Když nic nechce. To mě už fakt chce přivést k šílenství...

,,Ok" odpověděl jsem, zaryl nehty do volatu a z hluboka se nadechnul.
Co teď mám dělat? Můj život je o ničem...

Ze začátku jsem svoji práci miloval, nevadilo mi takto obchodovat s lidmi jako se zbožím a byly za to vždy slušný prachy.

Já hlupák se poton musel zamilovat do Lucy. Ach Lucy. Miloval jsem ji, už od pohledu krásná zrzka. Byla jiná. Nebyla jako ty holky, co jsem kdysi odchytával ani jako Amy. Její slova zněly jako texty písně a vždy pro mě něco znamenaly. Její vzhled, pokaždé, co jsem ji viděl, jsem se jí chtěl dotýkat po celém jejím těle, hladit její dlouhé vlasy, líbat její hladkou kůži...

Byl jsem idiot, svojí vlastní vinnou jsem nechal ze světě odejít tak krásnou mladou duši dívky, jenž pro mě znamenala celý svět.

Ale co teď? Lucy je pryč a já své práce i přesto nenechal. Neměl bych co jiného dělat, skončil bych na ulici.
Nechci už nic k nikomu nikdy cítit, ale Amy mi to neusnadňuje.
Je to sice jen otravná děvka, ale za to, co jsem jí udělal si jí nemohu dovolit ještě jednou ublížit. A narovinu, v jednu chvíli jsem s ní byl rád. Je velice zvláštní, bere všechno tak panicky, nechápu proč...

Asi bych na ni neměl být tak krutý, taky to pro ní musí být těžké...

Bože...

Zase ta lítost, pocitů se prostě už nikdy nezbavím.

Podívám jsem se do zpětného zrdcátka na Amy. Seděla v klidu. Koukala ven z okna, skoro ani nemrkla. Vypadala zamyšleně.

,,Amy?" zeptám se jí a pohledem zamířím na vozovku.

,,Hmm?"

,,Všechno v pořádku?" starostlivě se zeptám.

,,Ano." odpoví neutrálním tónem v hlase a najednou se ozve hlasité kručení v břiše.

,,Nemyslím si." trochu pohnu koutkem úst na náznak úsměvu ,,Chytej!" hodím jí do zadu sendvič, který jsem si koupil včera na benzínce. Sice byl pro mě, ale jsem snad ještě člověk.

,,Ehm...proč?" zeptá se nechápavě.

,,Říká se děkuji a jez!" pokynul jsem hlavou. Potom jsem už jen slyšel šustění obalu. V zrcátku jsem už jen viděl Amy jak jí ten sendvič.

Doufám, že mi to odpustí. S tou vinnou se snad ani nebude dát žít. Nechápu, jak jsem mohl být dříve tak bezcitný...

A už jsme tady. Na letišti. Vystoupil jsem z auta, otevřel dveře Amy, aby mohla vystoupit také a vydali jsme se cestou vpřed. Najednou se stalo něco, co jsem nečekal.

Šel jsem vklidu vedle Amy a ucítil jsem znenadání její ruku v té mé. Podíval jsem se na ní s nechapavým výrazem a ta se na mě jen letmo usmála a dál žvejkala ten můj sendvič. Pousmál jsem se, já tu holku snad nikdy nepochopím...

-----------------------------------------------------------
Hello lidičky, snad se Vám někomu po mně stýskalo! :D

No nic, nebudu se rozepisovat <3

Chtěla bych poděkovat AdlaNmcov6, že mě k tomu dokopadla :3 Děkujuuu mooc <3

Doufám, že se Vám bude líbit.

Budu ráda za každé shlédnutí, votes a vše, co pro tuto story uděláte :) Bez Vás by to nešlo ;)

See ya soon <3