Stockholm Syndrome [L.H.]

2. Podezdřelý pocit

Právě zazvonilo na konec poslední hodiny. Fyziku, matematiku apod. jsem naštěstí přežila a zrovna vybíhám ze třídy ke skříňce a poté rovnou na oběd.

,,Haló, Amy, tady jsme!" řvala na mě Christine a společně s Michaelem na mě mávali. Přišla jsem k nim a přisedla si ke stolu. Tácek s tím sajrajtem, nad kterým by samotný Ježíš uronil slzu, a starým tak, že nám to sem nejspíš dovezli ještě ze Sovětského svazu jsem hodila na stůl, vzala jsem vidličku a jen se vtom šťourala jako africké dítě ve zdechlině.

,,Tak co Christine, už tě pozval Ashton na rande?" řekne s velkým úsměvem Michael a já se na to vzápětí usměji také.
Ashton Irwin, kluk, kterého má Christine ráda a hrozně se jí líbí, ale bohužel Ashton jí spíše ignoruje anebo jí jen pozdraví. Vždy, když se jí na tuhle otázku zeptáme, tak buď zčervené a uculí se nebo na nás vyjede jak na psa.

,,Drž hubu, Clifforde!" zakřičí na Michaela, ale hned po tom se uculí. S Michaelem dostaneme záchvat smíchu z jejího chování. Je to sice krutý, že si z ní děláme srandu, ale už je to prostě klasika.

,,Ha ha ha, moc vtipný. Raději se podívejte na svůj talíř a smích vás přejde." řekla Christine. Měla pravdu, zároveň jsme se oba podívali na ten humus a místo smíchu se nám chtělo zvracet.

,,Vzdávám to!" uznám porážku nad školním obědem. Oběd (1 : O) Amy. Nakonec to vzdá Mikey i Christine a tak se zvedneme, abychom mohli odnést ten sajrajt tam odkud přišel, do koše. Vycházíme z jídelny na školní chodbu a jdeme ke skříňkám.

,,Omlouvám se slečny, ale musím jít ještě něco zařídit. Uvidíme se zítra" řekl Mikey jako gentleman, bylo to docela vtipné, ale toto dělal často takže jsem mu jen zamávali a dál už jeho odchod neřešili.

,,To mi připomíná! ... Promiň Amy, ale musím jít do kabinetu Mr. Taylora, nemám zapsané všechny známky a podobně, takže to budeš muset domů zvládnout sama." namítla Christine hned po odchodu Michaela.
Mr. Roger Taylor, učitel biologie, je to asi jediný normální učitel na této škole a i když mi biologie nejde, tak mi jeho hodiny nevadí a někdy dokonce i baví.

,,To nevadí Christine, jen běž, buď volná!" říkám a mávám kolem sebe rukama jako psychicky narušený člověk. Christine se jen zasměje nad mím divadlem, zamává mi něco ve stylu Děkuju a hned na to zmizí.

Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem na chodbě sama, toto se mi ještě nestalo, a to tu po obědě bývá docela hodně lidí. Jediné, co slyším jsou moje kroky po chodbě ve snaze se dostat co nejrychleji ke skříňce.

Otevírám skříňku, házím věci tam, ale naopak od tam nějaké vytahuji. Na chodbě panuje neustálé ticho a vážně už začínám mít divný pocit. Zabouchnu skříňku. Rozejdu se po chodbě pryč, ale najednou uslyším kroky za mnou. Rychle sebou škubnu a uvidím Caluma. Bože, ten mi nahnal strach. Šoupavým krokem jde pořád za mnou, když už je jen asi pár centrimentrů ode mě, zašeptá:

,,Jsme tady sami, nikdo nás nevidí a já nejsem slepý, vidím, jak po mně jedeš, Am." řekl těsně u mého ucha. Prošla mnou husina, co tím jako myslí, já, že po něm jdu?!Udělala jsem krok dozadu.

,,Běž se vycpat Hoode, jsi jen nadržený prase, co nedokáže pochopit, že mě nikdy nedostane. Jen mě nech na pokoji a najdi si jinou kurvičku, protože já ti ji dělat nebudu!" řekla jsem dost troufalým hlasem. Jeho reakce mě nepřekvapila, jen se ušklebil na náznak úsměvu, stejně jde pořád vidět jak je namyšlený.

,,Nemyslíš si, že si nějaká troufalá, Am? To je to, co se mi na tobě libí, nejsi jako ostatní holky. Uvidíme se zítra, kočičko." usmál se a odešel. Ještě asi 2 minuty jsem stála na místě jako socha a přemýšlela o tom, jestli vůbec jde, aby byl někdo ještě větší debil a zmetek jako je právě Hood. Když se už konečně vzpamatuji, rozhodnu se konečně odejít ze školy. Najednou kolem sebe vidím spoustu lidí. Děláte si srandu?!, kde jste všichni sakra byli, že tady byla prázdná chodba. No nic.

Právě vycházím ze školy a mám namířeno na autobus, protože musím ještě dojet do obchoďáku a koupit tam nějaké věci, které po mně chtěla máma koupit. Naštěstí jsou to jen potraviny, nic těžkého nebo podobně. Čekám na zastávce a raději se rozhodnu zkrátit dobu čekání posloucháním hudby. Vytáhnu si z batohu sluchátka a mobil. Pouštím si moje oblíbené písničky a najednou se ohlédnu kolem sebe.

Nikdo tady není, jen ta starší paní na lavičce. Pořád mám pocit jako by mě někdo pronásledoval. Okay, klid Amy, prosím tě, kdo by tě pronásledoval?! Zatřesu hlavou, abych to dostala z hlavy a zaposlouchám se raději do hudby.

Autobus právě přijel. Konečně! asi bych to nevydržela. Nástoupila jsem do autobusu a sedla si co nejdál od ostatních, musím jet asi 5 zastávek, takže to těch 7 minut přežít musím. Zase ten divný pocit, jakoby mě někdo sledoval. Bože, asi začínám být paranoidní nebo co, protože tohle už není normální. Rozhlédnu se po autobuse, sedí tu jen pár starších lidí, nějaký mladý pár a taky za mnou sedí nějaký kluk s mobilem v ruce asi o pár let starší jak já. Sice jsem si ho moc neprohlédla, ale vypadá úplně normálně a tak raději dál poslouchám hudbu.

O 10 minut později v obchodě u pokladny...

,,Děkuji, Nashledanou!" odpovím prodavačce po zaplacení a odcházím z obchodu.

Za nějakou dobu už doma...

,,Ahoj mami, tady máš ten nákup a zbytek peněz."

,,Ahoj Amy. Děkuji, jsi moc hodná. Tak co bylo ve škole?" zeptá se mě máma po příchodu, když dojdu do kuchyně. Máma sedí za stolem a čte si časopis.

,,Lavice a židle" odpovím.

,,Nebuď drzá, normálně se tě ptám!" máma už trochu zpřísněla.

,,No co by, normálka. Nic nového. Můžu jít do svého pokoje?" řeknu. Máma udělá gesto ve stylu jen běž a já se vydám do pokoje.

OMG, tady je takový bordel, asi jsem ráno HODNĚ spěchala. Začala jsem uklízet a když jsem to nějak zvládla, svalila jsem se na postel a přemýšlela nad vším co se dnes stalo. Rozhodně to bylo divné...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hello guys. Jak se vám to líbí? Pořád se tam skoro nic neděje, ale už se k tomu chýlí... Já totiž nechci hned ve třetí kapitole psát o hlavním ději, takže se máte ještě na co těšit :3

Nevěděla jsem, že to vydám tak rychle, takže možná do pátku stihnu další ;)

Budu ráda za votes, komentáře a všechno ostatní <3