Stockholm Syndrome [L.H.]

Prolog

Jakto, že se některé věci odehrají tak rychle a některé tak pomalu? Každý z nás to zná, hodiny matematiky se zdají být nekonečné a narozdíl od toho přestávky tak krátké, že se nestihnete ani zeptat spolužáka kdy zvoní na hodinu. Ten nekonečný moment u tabule, kdy jen čekáte, až vám zapne mozek nebo zazvoní. Ten moment, když dostáváte nekonečný výprask plný učitelových "poučných" poznámek. Tohle prostě nezměníte... Ale jsou i ty dobré věci, které bohužel ubíhají tak rychle, jako třeba ten super pocit, když v rádiu nebo televizi hrají váš oblíbený song. Nebo když jdete na úžasný školní výlet a na jediné na co se vzmůžete po návratu je: Jakto, že už jsme zpátky? Vždyť jsme tam ještě ani nepřijeli. Nebo když jste na bombastické oslavě vašeho nejlepšího kamaráda a už je 8 hodin... Tohle zná každý...

A právě to je můj život. A o tomhle je tento příběh, o tom jak žiju svůj normální každodenní rychlo-pomalý život s přáteli, rodinou a vším kolem sebe, ale stačí jeden osudný den, jeden moment,kdy nedáváte pozor a najednou se probudíte v prázdné místosti bez ničeho, bez možnosti útěku, rodiny, přátel a hlavně odpovědi na otázku: Proč jste tady a jak jste se sem dostali...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahojte :3, moje první povídka, Doufám, že se vám to líbí. Sice je to krátké, ale je to jen prolog a proto čekejte kapitoly trochu delší... Také se chci omluvit, ale ten první obal, který jsme dělali s kamarádkou a byl úžasný, tak se podělal a tak je tady tento. Doufám, že se nezlobíte, ale nebojte můžete čekat změny...

Takže chci poděkovat kamarádce kukinkas, která mi pomohla udělat ten obal...

Budu ráda za votes, komentáře a za všechno, brzy bude další díl :3