Stockholm Syndrome [L.H.]

3. Neznámá SMS

P.O.V. Luke

,,Už jsi ji našel?"

,,Ano"

,,Dobře, můžeš zahájit akci"

,,Ještě ne, nemůžu"

,,Proč?!"

,,Chci prozkoumat okolí, zjistit nějaké informace. Chci si být jistý"

,,Na jistotu nemáme čas, musíš zahajít akci!"

,,A já nemám čas na vaše řeči, je to moje práce, né vaše. Navíc mě potřebujete." zavěsil jsem náš hovor...

P.O.V. Amy

Po večeři...

Sedím za svým stolem, dělám domácí úkoly a přemýšlím nad hádkou mě a Alexe u večeře. Máme se rádi, ale všichni sourozenci mají svoje období, kdy se prostě nestrpí. A právě tímhle obdobím procházím s Alexem. Kde jsou ty časy, kdy mi Alex pomáhal s domácími úkoly, kupoval zmrzlinu v parku a vyprávěl mi o jeho oblíbených skupinách a já ho s napětím poslouchala?
 Asi jsou pryč, vyrostli jsme a navíc jsme oba teenageři, takže je to ještě těžší. Ach jo, moc mi to chybí...

Z přemýšlení mě probere mobil u mé ruky, který vydá zvuk upozorní na novou zprávu. Zvednu ho ze stolu, odemču displej. Neznámý číslo!? Otevřu zprávu a čtu:

Ve zprávě: Asi se zajímáš, kde jsem vzal tvoje číslo? To se nedozvíš...
                     Kdo jsem? To nemusíš vědět...
                     Jediné, co potřebuješ je informace, že se dříve nebo později potkáme a toho dne, budeš litovat, že jsem ti kdy poslal tuto zprávu a že jsi mě kdy poznala...

Co to má znamenat? Kdo mi to sakra napsal a co myslí tím "litovat"? Nic mi nedává smysl, ale jediné, co vím je, že teď mám opravdový důvod k tomu být paranoidní. Ta zpráva mě rozhodila. Odložila jsem mobil, ale nemohla se vůbec učit, protože jsem měla plnou hlavu myšlenek. Nesoustředila jsem se a proto jsem to učení vzdala. Raději jsem si sbalila věci na zítřek a školu už neřešila. Rozhodla jsem se tedy pro sprchu.

Ve sprše jsem se snažila relaxovat a o ničem nepřemýšlet. Hned po prvních minutách můj plán selhal. Nemohla jsem přestat myslet na tu zprávu a pocit, že mě pořád někdo sleduje.

Zabalila jsem to a se sprchou skončila. Utřela jsem se osuškou, převlékla rovnou do pyžama, vyfénovala vlasy a vyčistila si zuby. Rozhodla jsem se opustit koupelnu a vydat se směrem do pokojíčku. Je už 23 hodin a tak jsem se už vykašla na sociální sítě a po VELMI vyčerpávajícím dni jsem si šla lehnout a za několik minut i usnula...