Stockholm Syndrome [L.H.]

10. Hodný Luke

Už mě to nebaví. Pořád usínat a probouzet se, ale někdy přece musím. Probudím se v luxusní posteli ve velkém pokoji. Neusnula jsem náhodou v tom autě? Promnula jsem si obličej a vydala se do koupelny. Už třetí den a pořád mám to samé oblečení. Rozhodla jsem se vysprchovat, jinak bych za chvíli vypadala jako bych právě vylezla z popelnice. Sundala jsem si oblečení a vlezla do sprchy. Bylo to uvojňující a cítila jsem se hned lépe. Když jsem vylezla ze sprchového kouta, tak jsem si všimla čistého oblečení na stoličce u umyvadla a u toho vzkaz.

Vzkaz: Dobré ráno, donesl jsem ti čisté oblečení, osprchuj se a užij si ráno.
Jídlo máš v kuchyni. Znovu upozorňuji, nepokoušej se utéct.
- Luke

Teď nevím, co si o něm myslet. Tohle bylo od něj milé. Ani to oblečení nevypadá nejhůř. Černé jeans a obyčejné bílé tričko, je tu dokonce i spodní prádlo. Donesl mi sem i řetízek a pár náramků. Jsou tady i černé conversky. Super. Převleču se a pokouším se ve skříňce u umyvadla najít nějaký kartáček, hřeben na vlasy, cokoliv

Bingo! Je tady úplně všechno. Od zubní pasty až po make-up. Vyčistím si zuby, vyfénuji si vlasy a po té je i vyžehlím. Nevím sice odkud se tu vzala žehlička na vlasy, ale nebudu se o to zajímat. Použiju také trochu make-up, řasenky a světlé rtěnky. Konečně nevypadám jako strašidlo.

Vyšla jsem z koupelny a s mím kručením v břiše jsem se rozhodla jít do kuchyně. Byl tady menší kuchyňský kout a hned u kuchyňské linky byla lednice. Tak asi hádejte, kam jsem měla namířeno. Přišla jsem k lednici a otevřela ji. Bylo to plné jídla. Rozhodla jsem si udělat ceriálie s mlékem. Ve skříňce jsem našla ceriálie a tak jsem měla svou snídani skoro hotovou. Potom co jsem do mléka nasypala ceriálie a našla lžíci, jsem si sedla ke stolu.

Přemýšlela jsem jestli je Luke zlý nebo hodný. Jelikož jsem se dobře vyspala a zdál se mi nádherný sen, který byl ještě předvčerejškem skutečností, jsem měla i dobrou náladu, jsem nedokázala posoudit jaký je. Sice mi ublížil, ale dnes se o mě hezky postaral. Přemýšlela jsem také nad mámou, co asi teď dělá, neměla jsem se s ní pohádat. Hrozně toho lituji. Myslela jsem taky na Christine a Mikeyho, jak se jim vede ve škole beze mě. Na Alexe a jeho kapelu, co když už mají novou písničku, dokonce i na Jacka a ty hovadiny, co jsme prováděli. Jednou jsme dokonce Alexovi posprejovali jeho elektrickou kytaru na růžovo a Alex s námi týden nemluvil. Máma potom mě a Jacka donutila seškrabat a vytřít tu barvu, ale stálo to za to.

Když už jsem dojedla, rozhodla jsem se zajít do řekněme, že je obývak. Šla jsem tedy do obýváku a zapla si televizi. Kdyby tady ta televize nebyla, tak asi zemřu nudou. 9:35, čas který mi ukázala televize. Projížděla jsem kanály, ale po chvíli mi došlo, že ani jeden z nich není anglicky. Snažila jsem se aspoň na chvíli pochopit nějaký seriál, ale nešlo to. Vypla jsem proto televizi a rozhlížela se apartmá. Ano, bylo to obrovské apartmá asi v tom nejluxusnějším hotelu v Evropě. Kde proboha vzal Luke tolik peněz?

Najednou jsem ale uviděla svoji kabelku. Možná tam budu mít pořád ten mobil.
Rychle jsem popadla tu kabelku a začala v ní šmátrat. Mobil jsem nenašla, ale našla jsem vzkaz

Vzkaz: Opravdu sis myslela, že jsem tak blbej a nechám ti tam věci?
- Luke

Sakra!! Ale proč musí všude nechávat vzkazy, už mě to nebaví. No super, poslední naděje úníku se nezdařila. Sice napsal na ten papírek ráno, ať se nesnažím utéct, ale to se mu řekne, když ho nikdo neunesl. Vím, že jsem blbá, ale jdu vyskoušet, jestli jsou otevřené dveře.

Přišla jsem ke dveřím a otevřela je. On je fakt nezavřel. To si myslel, že se nepokusím utéct, když to napsal na papírek. Jestli ano, tak ještě nepoznal jak jsem tvrdohlavá.

Počkat, ale já nemůžu utéct, nemám žádné věci a jsem Amsterdamu. Když jsem vyšla ze dveří, tak kousek od nich byl výtah, který právě vyjel na toto patro. Když se otevřeli dveře, uviděla jsem Luka. Kurva!! Rychle jsem vběhla dovnitř a zavřela. Doufám, že mě neviděl. Počkat, nebude trochu divný, že stojí přímo u dveří. Uslyším odemykání dveří. Rychle se rozběhnu do kuchyňky, jestli se tomu tak dá říkat. Popadnu skleničku a začnu si do ní nalévat vodu z kohoutku.

Už slyším kroky mířící přímo za mnou. Hlavně zachovej klid, ať nic nepozná.

,,Dobré ráno. Doufám, že ti nevadí, že jsem odešel. Musel jsem něco zařídit" odpověděl klidně, přišel ke mně a vzal mi moji skleničku z ruky a napil se. Já na něj zatím zírám, jako bych právě uviděla ducha

,,Děje se něco?" zeptá se potom, co dopije a skleničku položí na linku. Vždycky vypadal tak skvěle? Bože Amy, na co to myslíš, ten člověk tě unesl. Ale to nejde má tak nádherné modré oči. Teď se právě hádají dvě různé části mé mysli. Nevím, co si o něm mám myslet. Teď se chová normálně, ale co když mě začne mlátit. Chvíli na něj zírám jako bez duše a potom zatřesu hlavou, abych tyto myšlenky dostala z hlavy.

,,N-Ne, všechno j-j-je v pořádku" řeknu mím rozklepaným hlasem. Koktám jako idiot a cítím se trapně.

,,To je dobře-" usměje se, asi se smál mému trapnému koktání. Nedivím se mu.,,- Jo a příště už tě upozorňovat nebudu, ale nebyl dobrý nápad otevírat ty dveře. Ano viděl jsem tě. Máš štěstí, že mám dobrou náladu. A když mě omluvíš, tak si půjdu na chvíli lehnout" řekl a odešel. Sakra, on mě viděl jak jsem otevřela ty dveře. S tím už nic nenadělám. Ještě asi 5 minut jsem nehybně stála s otevřenou pusou a nevěděla, co se teď stalo. Byl tak klidný a ikdyž věděl, že jsem chtěla utéct, tak nic neudělal.

Po chvíli už mně přišlo blbý tam tak stát, tak jsem se rozešla do svého pokoje a viděla v mé posteli Luka. Já myslela, že je to moje postel. To jsem jako spala ve stejné posteli s ním?!

Vypadal tak roztomile, už asi spal. Musel být asi hodně unavený, když se rozhodl v 10 hodin zalést do postele. Přišla jsem blíže k posteli a sedla si na stoličku hned vedle postele. Viděla jsem mu přímo do obličeje a také jsem si všimla, že na sobě nemá tričko. Jak může někdo vypadat tak úžasně ikdyž spí?!Pomalu oddychoval a já se na něj nemohla přestat dívat.

,,Můsíš na mě pořád tak civět?" řekne Luke a zasměje se, ani neotevřel oči

,,J-Já, o-omlouvám se. Nevěděla jsem že-že... Promiň, já už jdu pryč" řekla jsem vyděšeným hlasem. On věděl, že jsem tam byla. JAK TO DĚLÁ? On snad ví úplně všechno

Hned jak jsem to řekla, jsem odešla z pokoje a sedla si na gauč v řekněme obýváku. Nevím proč, ale cítím se divně. Začíná se mi líbit člověk, který na mě ještě včera řval a škrtil mě. Nééé, to je blbost. Luke se mi nelíbí. Je to parchant a hajzl a pořád mi neřekl, co se stalo s Lucy...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hi guys, taková kapitola o ničem, ale i tak se vám doufám líbila. Líbí se vám zlý Luke a nebo ten hodný? Nebojte, jestli se vám líbí i zlej Luke, tak se tam ještě objeví a to né jednou

Budu ráda za každý votes, komentář a vše, co uděláte pro tuto story. All the love <3