Stockholm Syndrome [L.H.]

6. Temná ulička za barem

(Dávám sem klip k songu Missing you od All Time Low, protože ho dnes vydali a je úplně boží. Rozhodně si to poslechněte <3)

Pořád sedím na posteli a hraní na kytaru už mě přestalo bavit. Vzdala jsem to. Mám ještě asi 10 minut a větší nudu jsem v životě nezažila. Přepadla mě únava a najednou jsem usnula...

,,Do háje!" vyjekla jsem když jsem zjistila, že jsem usnula na posteli. Rychle popadnu mobil abych zjistila kolik je hodin. 18:55. Ok, není to tak hrozné, ale musím sprintovat. Vstala jsem z postele a najednou mi došlo, že jsem se pohádala s mámou. Nemůžu jít hlavními dveřmi. Nikam by mě nepustila.

Mám to!! Můžu utéct oknem, ale nemám boty. Začnu proto ve skříni šmátrat po nějakých normálních botech. Naštěstí jsem si před pár dny nechala nakrémovat moje černé kořené kanady a byla jsem moc líná je donést do předsíně. Jsem génius, konečně se moje lenost začíná vyplácet.

 Vytáhnu boty ze skříně a hned se do nich obuji. Popadnu kabelku, kde už mám věci a nakonec tam hodím jen mobil. Vezmu tužku a papírek kam napíšu:

Šla jsem ven. Budu doma do půlnoci. Úkoly mám hotové. -Amy

Doufám, že to nějak máma přečte. Hodím to na postel a běžím k oknu. Otevírám ho a házím kabelku dolů. Bože, nikdy mi nedošlo jaká je to výška. To zvládneš Am, nemůže to být tak hrozný. Omyl!

Skočila jsem a dopadla tak, že jsem si málem zlámala všechny kosti v těle. Asi minutu mi trvalo než jsem se vyškrábala do stoje. Okay, alespoň nejsem špinavá. Popadnu kabelku a vybíhám ze zahrady na terasu tak, aby mě nikdo neviděl.

Zvládla jsem to! Právě přecházím přechod a snad za 2 minuty budu u Camily. Vytáhnu mobil a zjišťuji, že už je 19:03. Nestíhám. No a?! Nezblázní se.

Už vidím Christine a Camilu jak stojí na terase Smithových. Běžela bych, ale není to tak lehký, když máte nejspíš zlomené všechny kosti v nohách a rukách. Pomalu došlapuji poslední metry od domu. Christine s Camilou už na mě zběsile mávají a usmívají se. Kéž bych se taky mohla usmívat, kdybych si nevyhodila čelist.

,,Ahoj Amy, vypadáš jako bys skákala ze střechy" řekla Camila. Kdyby jen věděla. Až na to, že jsem skákala z okna...

,,Prosím tě, jaký idiot by skákal ze střechy domu?!" usměji se. Nevím proč se směji, když vím, že ten idiot jsem já...

,,Jdeme holky?!" zakřičí Christine. Sice málem ohluchnu, ale kývnu na náznak Ano. Camil mě napodobí a tak naše cesta začíná...

Před barem...

,,Tak jo, holky. Jdeme na to!" zakřičela Christine před barem, když vcházela. S Camil jsme se na sebe podívali, protočili oči a vydali se za Christine.

,,Sedneme si do tohoto boxu." mávla na nás Camil a mi se posadili. Byl odsuď skvělý pohled na bar a na zbytek klubu.

,,Půjdu objednat pití, za chvíli jsem zpátky!" zvedla se Camil a zašla k baru. Camil už je ve čtvrťáku a už jí bylo osmnáct. My s Christine jsme ve druháku a nemáme ještě věk na pití. Vždy to vyřešíme tak, že nám objedná Camil a my jsme za vodou. Ano, už jsem to říkala, ale jen tak pro upřesnění...