Stockholm Syndrome [L.H.]

14. Žiju?!

Před 3 lety...

Ve škole nuda, učitelé prudí a já znechucená odcházím domů. Dnes mě nasrala ta kráva Johnsová. Myslí si totiž jaká je dokonalá. Ta má do dokonalosti daleko. Jdu po dlouhé ulici směrem domů. Nemůžu se dočkat až dopadnu na moji postel a budu doufat, ať už nikdy nebudu muset vstát.

Najednou mi zazvoní mobil a já příjmu hovor. Máma.

,,Haló, Amy? Ihned přijď domů, je tady policie" řekne máma zoufalým a naléhavým hlasem. Cože, policie? Proč? Nic jsem neudělala, aspoň myslím. Tedy je mi teprve 13, nic jsem neprovedla

,,Co se stalo mami?" řeknu vyděšeně

,,Hlavně rychle přijď!" zakřičí máma vyděšeným hlasem a zavěsí. Rozhodla jsem se přidat na tempu a za 2 minuty jsem byla na terase u domu. Co se to děje?!

Vešla jsem do domu a uviděla nehorázný bordel, jakoby se tady prohnal hurikán. Když vejdu do kuchyně uvidím mámu a nějakého muže. Oba sedí naproti sobě u stolu a máma pláče. Co se tu právě teď děje?!

Právě mě uviděli, máma se zvedla ze židle, přiběhla za mnou a vtáhla mě do objetí. Máma mi pláče v objetí a vzlyká.

,,Posaďte se prosím" řekne pomalu muž u stolu

S mámou si sedneme naproti němu a já pořád nechápu, co se stalo. Něco jsem provedla?

,,Slečno Gaskarth, abyste byla v obraze. S největší pravděpodobností váš bratr odcizil včera večer auto a naboural s ním. Teď to řeší policie a tím pádem i já. Musíme vás obě poprosit, abyste s námi zašli na policejní stanici a my se vás zeptáme na pár otázek. Nebojte, váš brat je v pořádku v nemocnici na vyšetření. Hned jak ho pustí, tak s ním vše vyřešíme, nejspíš budete muset i k soudu" řekne muž od policie a já na něj vyvalím oči.

Alex by nic takového neudělal. Je mu teprve 16 let, proč by to dělal. A na co mě, já o ničem takovém ani netušila.

Máma na mě kývla smutným výrazem a vstala. Vydala jsem se za ní....

Abych vám nevyprávěla vše, tak vám řeknu, jak to dopadlo.

Rodiče museli zaplatit škody na autě. Soud naštěstí dopadnul dobře a Alex nemusel nikam do děcáku nebo podobně. Ale pro Alexe to nedopadlo zas tak dobře. Měl na 4 měsíce domácí vězení a jako náznak opravdového trestu, mu máma zabavila kytaru a zakázala všechny styky s kýmkoli z kapeli a hlavně s Jackem, protože tehdy večer to byli tihle dva pitomci, kteří se ožrali a nabourali auto. Od té doby máma nemá ráda Jacka. Alex ze začátku nadával, že to nepřežije a že se raději zabije. Nakonec to přežil, ale od té doby si máma na tyhle věci dává pozor...

Nyní...

Probouzím se s velkou bolestí hlavy. Když se pozorněji rozhlédnu, uvidím bílou místnost. Jsem mrtvá?

To asi né, vypadá to jako nemocnice. Jsem různě napojená na hadičky a přístroje. Kolem sebe mám různé zařízení na měření srdečního tepu apod. nevím na co všechno to je. Co se vlastně stalo? Pamatuji si, že jsem naposledy stála na té "rampě" nebo parapetu v hotelu, však vy víte, co tím myslím a dál úplný okno, nic si nepamatuji...

Za chvíli za mnou přišla sestřička.

,,Už jste vzhůru. Jak se cítíte?" zeptá se milým hlasem mladá sestřička s úsměvem na tváři

,,Docela dobře, jen mě bolí hlava a necítím nohy. Kde to jsem?" zeptám se nechápavě

,,Jste v nemocnici u Tří sester. Svědci říkali, že jste skočila z okna a zavolali sanitku. Spala jste asi 10 hodin, právě je 23:03. Také za vámi přišel nějaký blonďatý mladík a nechal vám vzkaz na nočním stolku. Teď hlavně odpočívejte a nenamáhejte se. Pár dní si tady ještě pobudete. Hlavně se vyspěte a-" nestihla to doříct a já ji skočila do řeči