Stockholm Syndrome [L.H.]

35. Policejní stanice

P.O.V. Amy

Pořád tam tak jenom stál a já z posledních sil žadonila o pomoc. Když do mě ten debil přestal kopat, tak jsem se chytila za břicho a začala bolestí skučet. Oční víčka přitiskla pevně k sobě a jen čekala, co se bude dít dál. Z očí mi začali stékat slzy a já po té jen slyšela rychlé bouchnutí dveřmi. Otevřela jsem rychle oči a v místnosti nikdo nebyl. Snažila jsem se posadit, ale nedařilo se. Bolest byla příliž silná. Když jsem si vyhrnula tričko, břicho bylo celé červené až do fialova. Zaskučela jsem a znovu si lehla. Nevěděla co dělat. Myslela jsem, že mi Luke pomůže. Že něco udělá, ale on se na to jen nevinně díval.

Myslela jsem, že k sobě něco cítíme. Myslela jsem, že by mě tu jen tak nenechal. Mýlila jsem se. Znovu jsem zavřela oči a pokoušela jsem se nevnímat tu silnou bolest po celém mém těle...

P.O.V. Luke

,,Tak co?" řekne Samuel s nadzvednutým obočím.

,,Co, tak co?"

,,Co na to říkáš?" odpoví mi ten debil.

,,Co bych měl? Proč jí to děláte?" řeknu otráveným hlasem.

,,Z toho stejného důvodu jako Lucy" mrkne na mě a mně se zatají dech hned po tom, co to dořekne.

,,Né! To nemůžeš!" křiknu nevěčícně. Nemůže Amy udělat to co Lucy. Chtěl jsem sice teďka Amy pomoct, ale bylo by mi to k ničemu. U ní byl jeden z těch debilů, co jí ubližoval a na chodbě další dva. Neměl bych žádnou možnost je přeprat.

,,Ale ano, můžu!" uchechne se a vydá se zpět směrem ke své kanceláři. Pomalu vezmu kufřík s penězi ze země a vydám se za ním.

~

,,Dáš si něco? Kávu? Čaj? Whiskey?" při posledním slovu se trochu pousměje.

,,Nic nechci" sednu si ke stolu na židli a dívám se do očí Samuelovi, který si na svoje křeslo teprvé sedá.

,,Co po mně ještě chceš, Samueli? Udělal jsem všechno. Úkol jsem splnil" přesvědčím ho, chci odsuď pryč. Chci na to všechno už kurva zapomenout.

,,Chci abys rozhodl o osudu Amy" usměje se.

,,Nech jí bejt!" odpovím rychle. Nechci aby se jí něco stalo, ale ani nechci do toho nijak zasahovat. Už teď vím, že s tím nic nenadělám.

Samuel se hlasitě začal dusit smíchy a popadl svoji skleničku s vodou a ihned se napil. Protočím očima a udělám nasraný výraz.

,,Lucasi prosím tě. Věděl jsem, že to řekneš, ale netušil jsem, že jsi stále tak naivní" poví s úsměvem a já se na něj ještě víc zamračím.

,,Tak co chceš?" křiknu po něm.

,,Na tuhle otázku už jsem ti přece odpověděl" ušklebí se na mě.

,,Já tobě taky" mrknu na něj, ale hned na to udělám dokonalý poker face.

P.O.V. Alex

,,Mami prosím už nebreč" povím směrem k mámě a obejmu ji. Objetí mi opětuje a rozbrečí se ještě víc. Donutí mě to uronit slzu.

Máma pořád smutní kvůli Amy a ještě ta zpráva o Christine. Tento měsíc byl fakt hrozný. A ještě víc mě děsí, že tady doma budu muset nechat mámu samotnou. Táta zítra odjíždí na pracovní cestu do San Francisca a já pojedu s kapelou do Severního Irska na pár dní kvůli koncertům. Bojím se tady nechat mámu samotnou, nevím jestli by ten tlak unesla. Už teď je tady po Amy prázdné místo.