Stockholm Syndrome [L.H.]

31. Luke, kamarád nebo zabiják?

Strachem a hrůzou jsem celá ztuhla. Můj dech se zrychlil a tlukot srdce taky. Už jsem dokonce přestala brečet a z očí mi nestekla ani jediná slza. Byla jsem tak vystrašená, že jsem ze sebe raději nevydala jedinou hlásku. Pořád se na mě nasraně díval a pohledem jako by mě proklínal.

,,Rozuměla si?!" rozčíleně na mě zařval. Rozčílením mu úplně vystoupila žíla na čele. Hluboce jsem polkla...

,,A-A-Ano" odpovím koktavým vyděšeným hlasem. Pomalu mu vztek z tváře mizí a já začínám být klidnější.

,,Dobře" řekne a pustí moje zápěstí ze sevření. Bez jakékoliv lítosti se otočí a rychlým svižným krokem se vydává na druhou stranu auta ke dveřím řidiče. Rozhodnu se udělat to samé a posadím se na sedačku spolujezdce...

Po třech minutách jízdy...

Ve vozidle panuje mezi námi hrobové ticho. Jediné, co ho přerušuje je zapnuté rádio. Najednou se stane něco, co se stát nemělo. Začnou hrát úplně ten stejný song, který hrál tehdy mně a Lukovi. All the small things od Blink 182. Sotva jsem poznala první noty té písničky, tak se mi na obličeji vytvořil úsměv a vzpomněla jsem si na to, jak jsme si o tom s Lukem povídali a já se cítila šťastná...

,,Dávají jenom samý sračky!" řekl rozčíleně 'Chris', pořád nevím jméno a rádio vypnul.

,,Proč si to udělal?!" vyjeknu na něj, ale jen mírně. Nemám za potřebí další hádky a problémy.

,,Nelíbila se mi ta písnička" odpoví jako král všech králů, císař všech císařů a vládce všech světů.

,,Ale mně jo" teď jsem vyjekla trochu víc.

,,To mě nezajímá!" a v tu chvíli šlápnul víc na plyn, protože jsme vjeli na dálnici.

Na jeho odpověď jsem už nereagovala a místo toho svůj pohled věnovala okénku, skrz které jsem viděla mizející stromy, pole... tedy ze začátku, potom už jsem to začala ignorovat...

Flashback...

,,Okay a znáš The Cross?" usmála jsem se na Luka.

,,Možná jsem o nich někdy slyšel" Luke mi úsměv oplatí.

,,Pochybuji!-" vyjekla jsem nadšeně ,,-Boužel se nestali tak slavní" řeknu sklesle, ale hned na to se usměji. Vím, moc dobře kdo jsou The Cross (znají jen fanoušci Queenů ;)), ale nechci ho tím zatěžovat, taková složitější historie.

,,Okay... taky ti vymyslím něco těžkého" pousměje se a snaží se přemýšlet. Je tak roztomilý. Je s ním ohromná sranda. Sice jsem měla Alexe na to, abych se s ním bavila o těhle skupinách, ale Alex moje chytáky boužel už dávno zná.

Cítím se šťastná. Opravdu šťastná. Nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohla skamarádit se svým únoscem. Když si to tak říkám, zní to příšerně...

The End Of Flashback...

Vzpomněla jsem si na to. Na to, jak i přesto, co mi Luke udělal, tak jsem s ním byla šťastná a cítila se v bezpečí. Vím, lhal mi. Je to lhář! Ale když si to tak vezmu, tak chápu proč to udělal. Kdyby mi totiž řekl pravdu, tak bych nebyla tak, jak to říct, povolná.

A to jsem si myslela, že Luke, byl to nejhorší, co mě za můj život potkalo. Že on byl ten, kdo mi celej život posral. No, svým způsobem nejsem daleko od pravdy, ale i přesto všechno mi s ním bylo prostě dobře a byli i chvíli, kdy jsem si dokonce myslela, ano, byla jsem tak najivní, že k sobě patříme...