Stockholm Syndrome [L.H.]

30. He's a Liar

Rychlostí větru sebíháme jeden schod za druhým a já jsem stále vlečena za ním jako pytel brambor. Už jsme skoro v prvním patře, ale najednou jde naproti nám nějaká paní. Ten 'týpek', opravdu nevím, jak mu mám říkat, najednou sebou rychle trkne a já mu narazím do zad.

,,Dobrý den" řekne zvýšeným hlasem směrem k postarší paní. Chová se jako žák střední školy, kterýho najednou nachytá učitelka, jak kouří trávu za školou. Ach, to by vzpomínky... Neříkám tím, že jsem to někdy zkoušela, ale znám lidi, kteří z toho měli někdy fakt velký průšvih.

,,Dobré ráno, mladíku! Jak se vám daří s vaší slečnou?" řekne paní příjemným hlasem. Cože?! Ona si myslí, že jsme pár?! Ten 'týpek', vážně se ho musím zeptat na jméno, už nemá šátek přes pusu a hned potom co jsme uviděli tu paní si také i sundal kapuci. Páni! Je vážně hezkej! Popojdu trochu dopředu, abych mu viděla do tváře. Krásné vlasy, plné růžové rty a ty oči!! Ooo můůůj boožeee!

,,Nádherně, madam! Jestli nás omluvíte, tak máme naspěch a nesmíme ztrácet čas" odpověděl ten týpek jako gantleman. Jenom stojím jako idiot a tiše sleduji jeho reakce. Zajímalo by mě jestli se odhalí. Jestli se na konci rozhovoru s paní nijak neprozradí, tak tady začnu vřískat a ječet. Nenechám se unést!!

,,Samozdřejmě. Nerada ubtěžuji, ale moc vám to spolu sluší" odpoví paní s obrovským úsměvem na tváři.

,,COŽE?!" vyprsku a málem dostanu záchvat smíchu. O čem to tady sakra mele?!!

,,Počkat, vy nejste pár?" zeptá se zmateně ta paní a pohledem kmitá mezi mnou a tím týpkem. Říkejme mu Chris. No jo, první jméno, co mě napadlo, tak mě nesuďte.

,,Jasně, že jsme... ehmmmm... My už zase půjdeme. Nashle" odpoví 'Chris' ve spěchu trochu rozpačitě. Popadne mě za ruku a táhne mě dolů ze shodiště.

Po tom, co už mě dotáhl 'Chris' do auta...

,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptám se znenadání potom, co nastartuje auto a odjíždí rychle pryč z parkoviště.

,,Proč se tak zajímáš?" odpoví mi na otázku otázkou.

,,No já nevím, jak ti mám říkat?" odpovím pohodově.

,,Zvláštní. Chováš se úplně klidně. Nikdy bych nečekal, že bude někdo tak klidný. Hemmings si tě tedy dobře vychoval" pohledem zamíří na mě a usměje se.

,,Hele!-" snažím se zachovat vážně, ale na poslední chvíli se zasměji ,,-Odkuď vlastně znáš Luka?!" řeknu zvědavě. Možná se dozvím, co je zač. A nebo aspoň CO TADY KURVA DĚLÁM?!

,,Jsem jeho bratranec" odpoví klidně. Vyvalím na něho oči a nemůžu uvěřit tomu, co teď řekl. Bratranec?! To jsou jako všichni z jeho rodiny takový?

,,Počkat... CO?!" vyjeknu na něj.

,,Nějaký problém?!" odpoví zase klidným hlasem a podívá se na mě s mírným úsměvem, jako by toto bylo úplně normální. Kurva, takto se přece normální člověk nechová!

,,Děláš si ze mě srandu?!" řeknu rozrušeně. Nejraději bych kolem sebou házela rukama a já nevím, co všechno.

,,Co?-" odpoví pobaveně ,,Nechápu problém"

,,Tak já ti to vysvětlím-" hluboce se nadechnu, abych ho tady na místě něčím nepřizabila ,,-Luke, údajně tvůj bratranec, mě unese z Anglie a má mě dostat prej do Syney, já vůbec nevím proč a už jsem se nejmíň třikrát málem zabila a-"