Stockholm Syndrome [L.H.]

7. Moment, který změní můj život navždy

Už jsem byla skoro na konci té temné uličky, ale...

...ucítila jsem ze zadu dech na mém krku a prudce jsem sebou trhla. Co?! On?! Právě přede mnou stojí ten kluk z baru a s úšklebkem na tváři se mi kouká do očí. Chvíli jsem se na něho dívala a vůbec nevěděla, co říct...

,,Amy, že?! Pojď za mnou." řekl klidným hlasem, obešel mě a odcházel pomalým krokem pryč. Asi čekal, že za ním půjdu, ale já jen stála jako idiot na tom stejným místě s otevřenou pusou a nevěděla co udělat.

,,Tak jdeš?!" zavolal na mě, když už stál naproti mně. Otočila jsem se a byl už několik metrů ode mě. Chvíli jsem stála a mlčela jako bych ztratila hlas. Hlasitě jsem polkla. Otočil se a velice pomalu začal odcházet...

,,Jak víš moje jméno?" zakřičela jsem a v tu chvíli se zastavil. Podíval se přes rameno, ale neotočil se. Stále stál zády ke mně a pohledem už míříl někam do dáli.

,,Jak to víš?!" zakřičela jsem znovu pevnějším hlasem. Otočil se a šoupavým krokem došel ke mně. Zastavil se těsně přede mnou. Tak těsně, že jsem z toho přestala dýchat a moje srdce vynechalo alespoň jeden úder. Naklonil se k mému uchu a vydechl.

,,Jestli to chceš vědět, tak na to máš poslední šanci. Mám pro tebe taky malé překvapení, AMY GASKARTH." když to dořekl, tak se mi málem podlomily nohy a určitě jsem ztratila hlas. Narovnal se a díval se mi do očí. Jakto, že ví jak se jmenuji a co sakra po mně může chtít?! Byla jsem jako socha a bála jsem se vůbec nadechnout. Nevím proč, ale většinou jsem nedůvěřivý člověk. Proč jsem mu tolik důvěřovala a nakonec šla za ním?! Kde jsem vzala tu důvěru k neznámým lidem?

Otočil se a rozešel na konec uličky a tak jsem se rozhodla ho následovat.

Zdá se mi to a nebo je čím dál tím rychlejší?! Když už jsem ho přestávala vidět, tak najednou zašel za roh. Přidala jsem na tempu.

Už jsem došla na konec uličky a začala jsem se rozhlížet. Nikoho jsem neviděla a byla zmatená. Kde je?! Nechápu to, ještě před chvíli tady byl. Nejsem přece opilá a vypadalo to tak přesvědčivě, že pochybuji, že se mi to jenom zdálo.

Najednou jsem ucítila ruku na mích ústech s útěrkou. Chloroform!! Sice jsem věděla, že tento boj mám prohraný, ale přesto jsem se snažila tu ruku od sebe odtrhnout. Kopala jsem nohama, házela rukama a snažila se co nejvíce křičet. Připadala jsem si tak slabá a po chvíli jsem začala cítit jak látka začíná působit. Moje tělo začalo slábnout a mysl přestala fungovat. Pomalu jsem začínala upadat do spánku. Zavírali se mi výčka a já už nedokázala pohnout ani prstem. Vidím před sebou jen tmu a upadám do hlubokého spánku...

P.O.V. Christine

Nevím proč na mě Amy začala tak řvát. Nic jsem ji neudělala. Chtěla jsem ji jen zapojit, aby netvrdla u toho stolu jako pecka. Odešla jsem zpátky za Joshem na parket a začala znovu tancovat. Hned vedle mě tancovala Camil s nějakým klukem. Začínala jsem se uvolňovat a cítila jsem se šťastně. Po chvíli jsem úplně zapomněla na hádku s Amy.

O 10 minut později...

Málem jsem se utancovala k smrti a tak jsme se s Camil, Joshem a tím klukem s Camil, který se jmenuje Brian rozhodli si sednout zpátky ke stolu a objednat si pití.

Když jsem přišla ke stolu, tak už tam Amy nebyla. Asi odešla domů. Už jsem se o ní nezajímala. Není moje chyba, že si nedala říct. Ať si teď shnije zalezlá někde v pokoji, když se neumí bavit.

S Camil, Joshem a Brianem jsme prokecali a protancovali celý večer a vypili snad všechny drinky, které měli v baru. Byl to úžasný večer. Po výměně našich telefonních čísel jsme se rozhodli odejít domů. Nevím proč, ale myslela jsem na Amy. Vždy, když se pohádáme, tak na to tak velkou váhu nedáváme a po chvíli se usmíříme. Řekla jsem si, že ji napíšu.

Já: ,,Ahoj Am, proč jsi odešla a nedala mi vědět? Omlouvám se, jestli jsem na tebe řvala, ale ty ses taky nechovala nejlíp. Prosím napiš mi, co nejdřív a promluvíme si o tom." odeslala jsem SMS a dala si mobil do kapsy. Doufám, že zítra ve škole bude zase v pohodě. Někdy jí takto přeskočí a dokáže někoho třeba 14 dní ignorovat, kvůli kravině. Je to moje nejlepší kamarádka a nesnáším, když se pohádáme.

P.O.V. Luke

Řekl jsem si než zahájím akci, tak si zajdu na drink do místního klubu a pokusím se tím na nějakou dobu zabavit a odreagovat. Ono to taky není tak lehké někoho unést.

Když jsem přišel do klubu, tak jsem si hned sedl k baru a objednal Whiskey. Jelikož nade mnou převládala nuda, tak jsem si vytáhl mobil, abych se zabavil.

Už jsem nevěděl, co mám dělat a tak jsem se rozhlédnul po baru. Přímo naproti mě seděla ta holka. Amy Gaskarth. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nemusel jsem nic dělat a ona se chytila jako rybka na návnadu. Tahle akce nemůže být snadnější. Znovu jsem sklopil hlavu k mobilu a předstíral, že něco dělám. Když jsem se ohlédnul, jestli tam pořád je, zjistil jsem, že si mě prohlíží. Usmál jsem se a hned na to ona sklopila zrak zpátky na stůl a ona se začervenala. Proč jsou holky tak naivní?! Myslí si, že každá si najde svého vlastního dokonalého prince, který ji bude milovat. Naivita nezná hranic.

Už mě to nebavilo a abych vykonal svůj plán, tak jsem potřeboval rychle zmizet. Odešel jsem na konec baru a nenápadně se schoval za partičku lidí. Potřeboval jsem jí kontrolovat, ale ona o mně nesměla vědět. Po chvíli už se rozhodla odejít a tak mohl můj plán začít. Když vyšla zadními dveřmi, udělala největší chybu svého života a sama nevědomě napomáhala mému plánu víc a víc. Po chvíli jsem vyšel z baru taky a viděl totálně vystrašenou holku kráčet temnou uličkou za barem. Ta holka tedy moc rozumu nepobrala. Došel jsem až k ní a zezadu se za ní postavil....

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hi guys, doufám, že se vám moje story zatím líbí a že tato kapitola na tom taky nebude nejhůř. Omlouvám se, že jsem to nevydala už včera, ale máma viděla moji žákovskou knížku a řekněme, že nebyla štěstím bez sebe. Takže zkrátka, jsem včera neměla jak se dostat na wattpad.

Jestli se vám líbí, budu ráda za každičký votes, komentář a všechno, co uděláte pro tuto story. Další díl bude co nejdříve. Love ya all <3