Stockholm Syndrome [L.H.]

9. Amsterdam?

Po 10 minutách neústupného pláče a přemýšlení, co se to vlastně děje, jsem se uklidnila. Vstala jsem a přišla ke své posteli, do které jsem si po té i lehla.

Neusnula jsem a ani jsem nebyla unavená. Jen jsem ležela a přemýšlela, co asi teď dělá máma, jestli mě hledá i po naší hádce. Přemýšlela jsem i nad Christine, jestli se na mě zlobí a na Alexe, jak se mu asi teď daří a jestli na mě myslí.

Sice nevím co se to děje, ale pokusím se to nějak zjistit. Už mě nebavilo ležet a tak jsem vstala a chodila po místnosti a rozhlížela se, jestli tady nebude něco zajímavého, nějaké vodítko, úplně cokoliv.

Chvíli jsem chodila po pokoji a najednou jsem si všimla toho nočního stolku. Přišla jsem k němu a začala vysouvat všechny zásuvky. První i druhá byli prázdné, ale když jsem otevřela třetí, tak jsem uviděla pomuchlaný kus papíru z bloku. Popadla jsem ho a začala rovnat. Bylo tam něco napsané a tak jsem četla.

Na papíru: Už je to 1 den samoty, vzteku i smutku.
Nevím jak dlouho to vydržím.
Včera za mnou přišel Luke a zbil mě.
Zbil mě proto, že jsem se snažila napsat SMS o pomoc.
Nevím proč jsem tady, ale rozhodně to nebude nic milého.
Hrozně se bojím. Co teď se mnou bude?...

P.S.: Jestli tady bude někdo po mně, tak mu radím. Dostaň se odsuď co nejdřív, protože sama nevím, co bude se mnou. Hrozně se bojím. Pomoc!
- Lucy Jackson

Tak toto mě vyděsilo. Co se stalo s Lucy? Stane se to i mně? Četla jsem si to pořád dokola a nemohla tomu uvěřit. Počkat, kdo je to Luke?! Luke je ten parchant, díky kterému jsem tady a Luke je taky ten, který tehdy ublížil té Lucy?! Proč jsem tedy sakra tady a proč tady byla i ta Lucy?! Je to příšerné. A taky proč mi radí, ať se odsuď dostanu, když sama nevěděla, jak utéct. Je to sice dobrá rada, ale nijak mi nepomohla.

Hodím papírek na postel a sednu si hned vedle. Popadnu svou hlavu do dlaní. Nemám tušení, co mám dělat. To mě tady nechá celý den bez ničeho. Mnu si tvář v rukách a naštěstí nad ničím nepřemýšlím. Nevím totiž nad čím a jakou emoci projevit. Mám být smutná, naštvaná, zoufalá, vystrašená nebo naopak statečná.

Najednou uslyším odemykání dveří. Rychle vstanu a stoupnu si naproti dveřím.

Když se dveře otevřou, uvidím v nich toho, jak se sakra jmenuje... Luka! Podívám se na něj a on na mě. Dřív než stačí něco říct, tak na něj křiknu.

,,Kdo je to Lucy Jackson? Chceš mi taky udělat to, co si udělat jí?" řeknu silným hlasem. Tohle se nechystám prohrát, ale odkud se ve mně najednou vzalo tolik odvahy?