Stockholm Syndrome [L.H.]

22. To je tvoje chyba!

,,Co potřebuješ, Amy? Jakoby ses zasekla v čase" vysměje se mi Luke, když zjistí, že na něj už asi půl hodiny beze slova zírám. Vlastně jsem po něm ani nic nechtěla. Prostě jsem jen potřebovala jeho pohled. Ale když už mám jeho pozornost, tak se ho na něco zeptat můžu

,,Pamatuješ, jak si mě políbil, když jsme utíkali z toho hotelu?" zeptám se klidně. Chci z něj dostat, jestli to pro něj vůbec něco znamená

,,Ano, pamatuju. Proč?" zeptá se s nejistotou v hlase

,,Znamenalo to pro tebe něco?" zeptám se klidným hlasem, ale už se mu nedívám do očí, nýbrž na svoje ruce, které mám spojené v klíně

,,Popravdě ani ne. Udělal jsem to jen kvůli těm poldům. Pro tebe snad ano?" periferním viděním si všimnu, jak se na mě zmateně podívá. Rozhodnu se vzhlédnout jeho směrem a zadívám se do jeho nádherných modrých očí. Mohla bych se do nich dívat pořád

,,Těžko říct" podívám se na něj zmateným smutným pohledem. Nemá cenu před ním skrývat, co cítím a navíc, chci vědět, co cítí on ke mně. Hrozně mě tahle pozice drtí. Tohle se nikdy nemělo stát. Nikdy jsem se sem neměla dostat. Nikdy jsem se neměla dostat do této role.

,,Jakto myslíš? Pro tebe to něco znamená? Já pro tebe něco znamenám?!" podívá se na mě zmateně. Nevím, co mu mám odpovědět. Proč vlastně skrývat pravdu?

,,Co když ano?" odpovím mu otázkou. Nevím jak jinak mu mám odpovědět

,,Ach jo-" oddychne si ,,-Proč mi to děláš ještě horší? Tohle se nesmí stát znovu" oddychne si ještě hlouběji a sklopí svůj zrak dolů. Co myslí tím znovu? Tohle se mu už někdy stalo?

,,Znovu??" skoro vykřiknu překvapeným hlasem

,,Ano. Už se mi jednou něco podobného stalo. Věřmi, tohle není dobrý nápad. Nedělej to. Nesmíš se do mě zamilovat a já nesmím do tebe" řekne úplně vážným hlasem a podívá se mi hluboce do očí.

,,Proč?" zeptám se zmateně

,,Vážně těžko se mi o tom mluví-" oddechne si ,,- Když jsem jednou dostal na krk Lucy jako zakázku, tak se náš vztah začal pomalu prohlubovat. No nakonec, jsem se jí musel vzdát a nezvládl jsem to. Byl jsem z toho celý zhroucený a když jsem potom zjistil, co se s ní stalo" oddychl hluboce a nevypadal na to, že by chtěl pokračovat. Stále se koukal do svého klína a-. Brečel?! Po tváři mu stekla slza a v tu chvíli jsem pochopila, jak je tohle pro něj citlivé téma a proč se o tom nechtěl nikdy jindy bavit

,,Omlouvám se. Nevěděla jsem, jak je to pro tebe těžké-" natáhla jsem k němu ruku, ale hned na to mi moji ruku odstrčil pryč

,,Nech mě! Nedotýkej se mě! Ty můžeš za to, že jsem se tady teď tak sesypal. Dlouho mi trvalo něž jsem se z toho dostal, než se rána zahojila, ale ty jsi to nemohla nechat napokoji" podívá se mi do očí, ale teď v těch jeho nevidím smutek, nýbrž zlobu a nenávist

,,Vážně se omlouvám. Nechtěla jsem-" řeknu zmateným hlasem a snažím se zachovat klid

,,Nech toho. Už to prostě nikdy nevytahuj!" vykřikne na mě Luke a pohledem spočine jinde než na mé tváři.

Tohle celé bylo trochu zvláštní. Z jedné mé otázky se vyvinulo něco, o čem jsme nikdy neměli mluvit. Vím, že Luke Lucy miloval, ale nevím, co se s ní stalo.
Proto se mnou Luke nechce mít nějaký vztah. Protože nechce aby to dopadlo stejně jako tehdy s Lucy? To se jako bude lásky bát navždy?

Rozhodla jsem se to zatím nechat bejt a hledět si svého. Mám pocit, že to bude ještě hodně zajímavé...

Po přistání...