Láska Na Hranici Šílenství

Láska Na Hranici Šílenství - 79. část

"Mm.. Masao..?" Šeptla a podívala se na mě. "Jak jsi mě poznala?" Usmál jsem se a ona taky. "No, slyším, jak se Mari směje." Broukla a posadila se. "Moc děkuji za uložení. Jsi hodný." Teď jsem se musel uchechtnout. "Víš, uložil tě Sato, tak poděkuj jemu." Mrknul jsem a ona lehounce zrudla.

,,Neeeaahahh," smál jsem se a z očí mi tekly slzy. Sato mě ale držel moc pevně, než abych se mohl vykroutit. ,,Neeaahaha, udhěělám cokolííííív."

"Dobře." Šeptla a já se posadil víc k ní. "Nemáš hlad? Z oběda nám zbylo ještě hodně.. i přes to kolik toho Sato snědl." Uchechtl jsem se. "Takže svalnatý hladový kocour?" Uculila se. "Líp bych to neřekl."

,,Tak cokoliv jo? A co třeba masáž? Potřeboval bych trošku promasírovat svaly a sám to neudělám." uculoval se Sato. ,,,Johoohohhhahahah."

"Půjdu ti to ohřát. Příď do pěti minut." Pohladil jsem ji po hlavě a odešel zas do kuchyně kde... Mari masíroval Sata. Uchechtl jsem se.

,,Já nic, to Sato," uchechtl jsem se a masíroval ho. Sato si sundal tričko, abych dával pozor na jizvu na boku a jiná drobná zranění.

"Aspoň si to užívá." Broukl jsem a v troubě ohřívat oběd. "Dáte si taky?"

,,Já ne," usmál jsem se, ale Sato souhladně kývl a začal vrnět.

"Třeba mi dáš taky masáž." Uchechtl jsem se a chvíli na to přišla Kara. "Ahoj kluc-... Oh." Koukla na Mariho a Sata. "To musí být zábavné." Uchechlta se.

,,Klidně, ale až potom," usmál jsem se. ,,A zábavné to je."

Kara podrbala Mariho za ouškem a Sato se tak zvláštně na ně podíval. "M-ůžu taky?" Šeptl. On bude nevymazlený kocour. Něco jako Miju a Jumi. Ale ty dvě poslední dobou tráví spoustu času v pelíšku a navzájem si čistí kožíšky.

Kara trošku zčervenala, ale hned se usmála a začala ho drbat za ouškem.

Sato začal hlasitě vrnět a spokojeně švihal ocasem a stříhal ušima. Kara se nakonec uculila a já, jak jsem se tak pozoroval, jsem usoudil, že ti dva si sednou a že by pro oba bylo dobré strávit spolu trochu času.

S úsměvem jsem je sledoval a sedl si Masaovi na klín.

Objal jsem ho a dal mu pusu na krk. "Myslím, že by bylo dobré nechat jim třeba den. Sato by potřeboval i ženskou známost a Kara se o něj bude zajímat, když je Neko. Vzájemně si vymění informace." Usmál jsem se

,,To asi jo no," uculil jsem se a s láskou je sledoval .,Je to hodnej kluk.'

"Jo, jen to měl těžký.. jako spousta jiných Neko.." Šeptl jsem trochu ztrápeně.

,,A těm my pomáháme," usmál jsem se, potichu se zvedl a šel zkontrolovat drobečky.

"Jo." Usmál jsem se a pohladil ho po zádech, když se zvedal. Já pak rychle zkontroloval jídlo a všem nandal. "Pojďte jíst vy dva. Mari za chvíli přijde." Broukl jsem.

Zkontroloval jsem drobečky, ale pak se mi zamotala hlava a musel jsem se pevně chytit postýlky. Pak se mi ale udělalo mdlo a poslední, co si pamatuju, bylo jak jsem padal.

Všichni jsme zaslechli tupou ránu. Já se samozřejmě ihned zděsil a běžel do ložnice, kde Mari ležel bez hnutí na zemi. Děti byli v pořádku v postýlce a tak jsem ho vzal a položil do postele. Zároveň jsem zavolal Karu, která mi během chvilky začala s ním pomáhat.

Probral jsem se, když jsem vycítil, že se mnou někdo hýbe. ,,C-co se děje?" špitl jsem.

"Ah, díky bohu!" Oddechl jsem si a objal ho. "Nebolí tě nic? Jak se cítíš??" Bál jsem se o něj a tak jsem nevědomky nepobral, na co se ptal.