Stockholm Syndrome [L.H.]

33. Slzy na krajíčku

,,Luku! Ale já to potřebuju vědět. Zdál se mi hrozný sen o tom, jak byla v té stejné místnosti tehdy jako já a byla vyděšená k smrti a prosila mě o pomoc. Chtěla vědět, co se s ní stane, ale já ji nemohla pomoct, protože to byl jenom sen a ani nevím, co bude se mnou. Na tož nevím, co se stalo s ní" odpovím dlouze a podívám se na něj. Nevěřím vlastním očím! To to bylo tak dojemný, že po Lukové tváři začala téct slza, která nakonec, když dotekla až k bradě, spadla na jeho tričko.

Luke pořád mlčel a v jeho očích jsem viděla smutek. Za celou dobu se na mě nepodíval. Byl zdrcen...

V letadle...

,,Asi si zase zdřímnu" řekla jsem s úsměvem směrem k Lukovi.

,,Dobře, máme před sebou dlouhý let" úsměv mi oplatí. Otočím se směrem k oknu a sleduju startovací dráhu.

Kousek od nás je ještě pár letadel a dispečeři na dráze, kteří pomáhají k vzletu letadla. Letadlo se otáčí směrem, kterým vyletíme. V letadle zrovna říká do rozhlasu letuška pokyny, nejdřív rumunsky a poté anglicky. Letadlo se začíná rozjíždět, celé se chvěje až nabere plnou rychlost odtrhne se odráhy a my už můžeme být konečně ve vzduchu...

Uplynulo asi půl hodiny a já stále nemohu usnout. Otočím se na Luka, který už pravděpodobně spí. Usměju se na něj, protože vypadá jako kouzelné malé koťátko. Pohledem zase zamířím ven z okénka. Nádherné už ranní mraky, vycházející slunce, prostě nádhera.

Po deseti dalších minutách sledovaní mraků pořád nemohu usnout. Nemůžu, protože si musím v hlavě pořád přebýrat, co se to vlastně teď děje. Jsem v letadle, směr Austrálie, vedle mě spí můj únosce a já nevím, co se stane až přistane letadlo. Nevím jestli se mám bát nebo důvěřovat Lukovi, že se mi nic nestane. I když, ještě před asi týdnem to byl pro mě ten nejnenáviděnější člověk na světě a teď mu důvěřuji jako nikomu jinému?? To nedává smysl...

P.O.V. Luke

Podívám se na Amy, která je otočená směrem k oknu, nejspíš ještě nespí. Nedivím se ji, sám mám plnou hlavu myšlenek. Nechci totiž aby se Amy stalo to samé jako Lucy. To už nikdy nedopustím. Na Amy mi záleží momentálně ze všech nejvíc. Ano, je sice někdy dost drzá, protivná a podobně, ale něco mě prostě nutí jí chránit. Ach jo, proč já vždycky takto dopadnu. Stejně se jí budu muset vzdát a nechat, protože je to pořád jenom moje "zakázka", ale budu si na ni dávat pozor, nevím totiž, co se jí potom může stát...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hi guys! Nová kapitola je opět na světě, asi je trochu kratší, ale já ji už potřebovala vydat :D a pomalu, ale jistě se blížíme ke konci ;) :( Děkuji mockrát všem, kteří se se mnou drží a počkají až na konec ^_^

POZOR!!

Přibližně na konci prázdnin by měla vyjít moje druhá story "Asshole", takže se máte na co těšit ;* ALE, není o Lukovi ani o nikom z 5SOS. Je mi to líto, ale je to tak. Ale jestli se vám moje tvorba líbí, myslím, že pro vás bude "Asshole" jako stvořený :D <3 Kdo bude hlavní postavou se nechte překvapit ;) :D Příběh už mám vymyšlený a mám pocit, že bude možná i zajímavější jako Stockholm Syndrome o_o :D, ale to už potom posuďte sami ;) :D

Budu mega moc ráda za každičký votes, přenádherný komentář a všecičko, co uděláte pro tuto story ^_^ :)

Love u sweethearts <3 ;*