Marauders [CZ FF, 1]

37. Konečně spolu

,,Samozřejmě," přikývl James a usmál se. 

,,Tak já to řeknu Nice, hned jak dojde." Jakmile to dořekla, průchod do společenské místnosti se otevřel a dovnitř vstoupila Nicole se Siriusem. 

,,O čem se bavíte?" zeptal se Sirius a posadil se do křesla. Nicole se posadila na něj. 

,,O dárcích na Vánoce," pokrčil rameny James.

,,No nic," promluvil Remus a zvedl se ze sedačky. ,,Mám ještě nějakou práci, tak jdu k nám." Jakmile to dořekl, trochu zrudl. Neuvědomil si, jak ty slova mohla někomu vyznít.  I Sarah nepatrně zrudla.

,,Čau," rozloučil se Sirius a potom střelil pohledem k havraspárce. To samé udělali i ostatní. 

,,Už byste se měli dát dohromady," zamručel Sirius. Sarah na to nic neřekla, jen sklopila pohled. 

,,Ale no tak," řekl James. ,,Proč mu neřekneš, co k němu cítíš?" 

,,Pro tebe to možná bylo lehké, když jsi to každý den Lily po celých šest let říkal, ale pro někoho to tak lehké není!" ohradila se ostřeji než zamýšlela a stoupla si. Bez dalšího slova odešla ze společenky. 

James překvapeně zamrkal, stejně tak i ostatní. Nikdo z nich nečekal, že by se mohla naštvat.

,,Je toho na ní moc," snažila se ji omluvit Lily. ,,Primusské povinnosti, učení a bydlení s Remusem jí dává docela zabrat." 

,,Neměli bychom za ní jít?" zeptala se Nicole se starostlivostí. 

,,Ne," zavrtěla hlavou černovláska. ,,Potřebuje být sama."

------

Sarah procházela hrad a přemýšlela. Neměla tak vyletět a ona to věděla. Jen ji to v tu chvíli hrozně naštvalo. 

Samozřejmě, že by mu to ráda řekla přímo teď, ale strach z odmítnutí, přestože jí několikrát říkali, že je to oboustranné, byl větší. 

Konečně se dostala k obrazu, který střeží jejich komnaty. Nechtělo se jí tam, ale i ona měla nějaké povinnosti, které ještě chtěla stihnout, než odjedou na prázdniny domů.

,,Povinnosti," vyřkla heslo a obraz se odklopil. Vstoupila dovnitř. 

Remus byl ve společence a hrbil se nad rozpisem famfrpálových tréninků. Každý tým chtěl trénovat nejlépe třikrát týdně, což nebylo možné. Proto jim to profesorka, kvůli hádkám a neshodám mezi kapitány, dala. Každý kapitán si měl napsat dny, kdy chce tým trénink a oni podle toho pak sestavovali měsíční rozpis.

Sarah jen něco zamumlala na pozdrav a vletěla do svého pokoje. Rozhlédla se a zakotvila pohled na okně.

Přešla k němu a pohlédla ven. Zase sněžilo. Sněhové vločky se snášely na zem a vytvářely další vrstvy běloskvoucího sněhu. 

Všimla si, že někteří prváci stavěli sněhuláka. Jako malá to taky dělala, ale to přestalo, když došla do Bradavic. 

Teď už se spíš jen koulovali nebo povalovali do sněhu. To ale dělaly páry. Ona s nikým nebyla. 

Byla tak zahloubaná do svých myšlenek, že si nevšimla zaklepání a následného otevření dveří. 

,,Sarah?" Jmenovaná nadskočila úlekem a otočila se. Kousek od ní stál Remus a starostlivě se na ni díval.

,,Děje se něco?" zeptala se.

,,To bych se měl spíš ptát já tebe," odvětil a přistoupil k ní blíž. ,,Stalo se něco?"