Marauders [CZ FF, 1]

30. Svatba

Nečekaně se před ním objevila jeho matka. Stále měla ve tváři chladný výraz, jen mírně zvednutý koutek úst naznačoval, že je na syna pyšná.

,,Je čas," řekl. Sirius přikývl a sešel schody. Odtud vedla ulička k oltáři. Nabídl své matce rámě. ,,Abys věděl, tak jsem pyšná, žes alespoň částečně očistil jméno rodiny Blacků."

Sirius se na ni podíval. Přestože byl překvapený, nedal to na sobě znát. Věděl, že bude jeho matka ráda, ale neřekl by, že by to přiznala. Než stačil něco říct, ozvala se hudba.

-------------------------------

Jakmile dohrála hudba, bylo to znamení, že je Sirius u oltáře. Nicole se zhluboka nadechla a zaklesla se do ruky svého otce. Podívala se do strany. Lara se na ni povzbudivě usmívala.

,,Neboj," chlácholila ji a pohladila po tváři. Nicole přikývla. Najednou začala hrát hudba, její hudba. Družičky už byly na konci uličky, teď měla jít ona.

Znovu se zhluboka nadechla a vydechla. Poté společně s otcem vykročila vstříc uličce.

---------------------------------

Sirius nemohl z brunetky spustit oči. Usmívala se na všechno a na všechny, čímž ohromovala všechny. Vypadala tak krásně, že ho až překvapovalo, že je to vůbec možné.

Vzpomněl si, jak ji po třech letech znovu uviděl. Tolik se změnila, že ji ani nepoznal. Bylo pro něj velkým šokem, když zjistil, že se vrátila.

Od základů se změnil. Před tím se o holky nezajímal jinak, než o tom, se kterou se vyspí dřív. Na každý den měl domluvené minimálně jedno rande. Lámal dívčí srdce a bylo mu to jedno.

Jakmile se však objevila ona, s románky přestal a odmítal všechny ostatní holky. Pokaždé, když měli hodinu, tak Nicole sledoval, stejně tak i pokaždé, když měl příležitost i jinde.

Když ji tehdy viděl u jezera v den jejích narozenin s jeho bratrem, cítil žárlivost a vztek zároveň. S Regulusem spolu nemluvili, když už, tak se uráželi a ona tam s ním seděla a povídala si. Nevěděl, jestli je to nějaký trik zmijozelských nebo jeho bratra, jak jim ublížit. To ho štvalo nejvíc, ta nevědomost.

Nejhorší pro něj však bylo, když Malfoy nebelvírku málem zabil. Byl schopný na toho hada vyslat i Cruciatus. Dobrovolně by to nahlas nepřiznal, ale byl vděčný Snapeovi, že ji tehdy zachránil. Jen díky Lily mu tehdy poděkoval, nejspíš by to jinak neudělal.

Vzpomněl si, jak ji pozval na ples. Měl to promyšlené úplně jinak, ale věděl, že kdyby to neudělal u obrazu, neodvážil by se už nikdy.

Jaké překvapení pro něj bylo, když jistil, že je ze čtvrtiny víla. Věděl, že je výjimečná, ale že až tak ne.

Přesně si vybavil, jak ji viděl v šatech na Vánoční ples. Úplně ho ohromila, stejně jako teď. Tehdy spolu začali chodit. Uběhl teprve týden a oni se zasnoubili, když to jeho matka domluvila.

Uběhlo několik dalších měsíců a on tady stál, před oltářem, a sledoval, jak jeho snoubenka a budoucí žena kráčí uličkou směrem k němu, aby zpečetili svoji lásku.

Nemohl by být víc šťastnější. Doufal, že tohle není sen. Přestože před tím pochyboval, teď všechno bylo pryč. Byl matce vděčný, že se rozhodla tohle udělat.

Ani si neuvědomil, že se usmívá.

Rozhlédl se kolem a všiml si Luciuse, jak ho probodává nenávistným pohledem. Pouze se jeho směrem ušklíbl. Malfoy nepřirozeně zrudl, ale neodvážil se nic udělat. Věděl, že kdyby se o něco pokusil, minimálně jeho otec by ho potrestal nějakou kletbou.