Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)

LET

Dnes taková kratší kapitola, dostala jsem se do bodu, který mi moc nevyhovuje, pokusím se to nějak obejít, abych mohla zase pravidelně vydávat!:)

                                                                                                                                                                                   *Smith*

,,Zaútočíme nebo počkáme a pak se budeme bránit?" ptal se zrovna Steve, když jsme se vrátily. ,,To je snad jedno, ne? Tak jako tak se budeme bránit," pokrčil Bruce rameny. Všichni se na nás otočili, kombinéza nás obepínala tak těsně, až mi bylo nepříjemné, jak jsou mé křivky vyniknuté, když to na sobě měla Nat, bylo to jiné, ona na to ty křivky měla. ,,Tak jo, co víme o těch vylepšených?" zeptala jsem se. ,,Čtyři muži, jeden z nich dokáže pohybovat předměty bez doteku, další dokáže zmást tvou mysl, třetí umí rychle běhat a čtvrtý se stále neprojevil. Je ale možné, že umí každý z nich víc," řekl Bruce. ,,Pane, je to tady. 500 km odsud," vběhla do místnosti Hillová. Všichni se rychle zvedli. ,,To nebyly čtyři hodiny," zavrtěl Tony unaveně a flegmaticky hlavou.

Letěli jsme v nějakém předmětu, ani jsem to zvenku neviděla. Ten přístroj pilotoval Clint, byla jsem nervózní, chodila jsem tam a dívala se Clintovi pod ruce. Byli jsme v tom přístroji všichni, i Tony letěl s námi. Ostatní byli celkem v pohodě. Tony seděl vedle Clinta, Nat se bavila s Brucem a Steve stál a přemýšlel. Ještě před chvílí mi říkal ošklivé věci, pak jsme se hádali, potom mi přiznal, že mě miluje a začali jsme spolu chodit. No a leželi jsme v posteli a on mě líbal a teď... teď jsme tady. Tenhle den je neuvěřitelnej! Otočila jsem se na Steph, prohlížela si své prsty a nad něčím přemýšlela. ,,Dámy a pánové, budeme přistávat," ušklíbl se Tony a nasadil si oblek. Podívaly jsme se s Stephanie na sebe. ,,Připravená?" zeptala se nervózně. Zaváhala jsem a pak rázně přikývla. Usmály jsme se na sebe. Clint přistál, všichni jsme stáli a čekali, až se vchod otevře. Podívala jsem se na Steva a on na mě, usmál se. ,,Hlavně se ničeho nebojte, Jonesová a Smithová. Prostě je všechny pozabíjejte," říkal Tony, když se dveře otevíraly, ,,jen nás... z toho vynechte," ve chvíli kdy se otevřeli dveře vyletěl tak rychle, že jsem sebou nepatrně škubla. Párkrát jsem zamrkala, byli jsme... kdesi.

Před námi byl jenobrovský betonový plac, vypadalo to jako parkoviště, prázdné parkoviště. Za tímobrovským placem byl les. Čekala jsem ledacos, ale tohle ne. ,,Vystupte si,"ozval se mi v uchu Tonyho hlas, zřejmě i ostatním, všichni jsme sevzpamatovali a udělali zároveň krok ven. Trochu jsme se rozprostřeli, ale nato, jak byl ten plac obrovský jsme byli stále směšně u sebe. Otočili jsme se auviděli obrovskou budovu. Tony přistál vedle mě. ,,Jarvisi, kolik lidí jev té budově?" ,,Pět, pane," odpověděl Jarve. ,,Myslíte si, že budetepotřebovat zelený poplach?" otočil se Bruce na Tonyho. ,,Docela o tompochybuji," odpověděl mu Steve dřív, než Tony stačil něco udělat. Šli jsme blížk budově. ,,Vtrhneme tam?" zeptala se Nat. Steve přikývl. ,,Clinte, dostaňse na střechu, holky a já tam vtrhneme dveřmi a Stark s Thorem počkají naznamení, řekneme vám přímo patro a vy už tam jen vletíte oknem," rozdal rychleúkoly. ,,Fajn a seniore, víš, že jsou z druhý strany baráku ještě jednydveře?" zeptal se Tony. ,,A to víš jak?" nechápala jsem. I přes masku jsemuslyšela tichý smích. ,,Jsem Iron man," odpověděl prostě. ,,Fajn," zasáhl dodebaty Steve. ,,Nat a Steph půjdou tudy a my dva to obejdeme," navrhl.Zachytila jsem ještě Clintův pohled, ale Steve už je rychle vyzval do akce.Clint vytáhl šíp, vystřelil ho na budovu a nechal se vytáhnout na střechu,ostatní čekali, až se Stevem obejdeme dům.