Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)

Věcička z animáku

Na fotce naštvanej Clint:D No nic. Dnes tu pro vás mám další kapitolku! <3 Je dlouhá tak akorát, není moc vážná a je.... Fajn, nevím co o ní mám říct, posuďte sami! :D Přeju krásnou dobrou noc, já jdu psát dál!:)

                                                                                                                                                                   *Nika Smith*

 S obědem v ruce jsem vešla do Avengers místnosti. Clint leželna gauči na zádech, Stephanie byla nad ním a líbali se. Potichu jsem si sedlana parapet a dívala se ven z okna, na uši jsem si nasadila sluchátka aobědvala. Po chvíli mi někdo jednosluchátko sundal z ucha. ,,Dom? Jak dlouho tu jsi?" řekl hlasem bezintonace. ,,Přišla jsem před třiceti těstovinami," odpověděla jsem, jakoby nica slezla z parapetu. Steph v klidu seděla na gauči a jedla, bylo jíúplně jedno, při čem jsem jí viděla, Clint to asi bral hůř. ,,Přišla jsem vámjen říct, že Steve už šel zařídit ten byt. Budu se k němu co nevidětstěhovat." ,,Dom!" řekli vyděšeně oba najednou. ,,Vždyť ani nevíš, jak ten bytvypadá!" ,,Nemůžeš přeci jen tak odejít a mě nechat bydlet u svého bratránka.",,Dominico, myslel jsem si, že jen přeháníš, že si to rozmyslíš. Zařídil bychti vlastní pokoj." ,,Domi, to přeci nejde." ,,Louisovi se to taky mocnelíbilo." ,,Nechte toho," řekla jsem výhružně. Oba utichli. ,,Aby bylo jasno...Steve mi poslal fotky, takže vím, jak ten byt vypadá a věřím mu a Louisovi seto nelíbilo, jen protože šlo o Steva. A Stephanie? Nikdy bych tě nenechalasamotnou v cizím domě, jenže ty jsi toho bratránka sbalila, taknedělej." Clint na mě hodil ublíženýpohled, pak naštvaně odešel. Stephanie se na mě dívala smutně, jako kdyby něcoprovedla. ,,Steph, nedívej se na mě takhle, moha si tam jít taky bydlet," sedlajsem si k ní. ,,Já vím... možná, to ale takhle bude lepší. Víš, všimla jsemsi, že ač spolu teď vycházíme, není to jako dřív. Když budeme bydlet dál odsebe, budeme si vzácnější." ,,Taky jsem si toho všimla a souhlasím. Bude tojako dřív, až na to, že budeme bydlet s kluky. S kluky z týmuavengers," usmála jsem se a se smíchem jsme se objaly. Najednou mi přišla SMS:. ,,Pokračujeme vevýcviku, ráno jsem vám dal zabrat, teď to nebude o moc lepší. Najděte svojeauta, zjistěte co umí a pak mě vyzvedněte. Steve:*" přečetla jsem to Stephanie.,,A kde vlastně je?" ,,No já nevím, to tu nepíše, ale mám dojem, že to nepíšeúmyslně," ušklíbla jsem se. ,,No tak jdeme vyzvednout auta a pak to budemeřešit," koukla mi přes rameno, ,,ale, ale. Tak pusinku jo? Steve... mucq!" smálase.,, Děláš si srandu? Já sem přijdu, ty mi tu oblizuješ Clinta a pak si ze měutahuješ kvůli smajlíkovi?" ,,Jak jako MI oblizuješ?" přimhouřila oči. Vyplázlajsem na ní jazyk, vstala jsem a společně jsme šly hledat naše auta. Usoudilyjsme, že budou někde v přízemí, nebo spíš v podzemí, protože tahat jenahoru nám přišlo nesmyslný, i když tady jeden nikdy neví. Přišli jsme přednějaké dveře, které nešly otevřít. ,,Není tohle ten stroječek, co bylv nějakým animáku? Víš co, jak mu to skenovalo ruce, oči, zadek a tak,"rozesmála se Stephanie a ukazovala na kovovou tabulku vedle dveří se skleněnoučočkou. ,,Jo, vím co myslíš! Ale... nevím, ve kterém to bylo filmu," svraštilajsem obočí. Chvíli jsme obě stály a zkoušely si vzpomenout. Jo dobře, nesuďtenás. My jsme si moc dobře uvědomovaly, že je to první zkouška na akční misi, žeby jsme se měly tvářit děsně drsně, dělat takový ty hustý pohyby, skákat postěnách a tak, jenže tu byl jeden problém... Nejsme pavouci, myši a bohužel aniNatashy, abychom to dělaly a tak jsme to prostě braly v klidu a přemýšlelynad tím animákem. ,,Hej, co kdybychom to vyzkoušely," napadlo mě asi za pětminut. ,,Jooooo," řekla Stephanie hlasem, který se podobal Spongeboobovi. ,,Aleběž první, nenechám si vypálit oko laserem," strčila mě před to. Protočila jsemoči a podívala se do toho, najednou z toho vyletěl červený paprsek.,,Uaaaa!" zakřičela jsem a jediným pohybem se přilepila ke zdi. Když paprseknic nenašel, zase zhasl. Steph málem umřela smíchy. ,,To byo naschvál, abysvěděla. Když jsi tak chytrá, běž si první ty." ,,Ne, ne, myslím, že ti to jdeskvěle." Postavila jsem se tedy znovu před tabulku a zadívala jsem se do téskleněné čočky. Paprsek mi přejel přes oko, vůbec jsem necítila palčivoubolest, nic. Po chvíli se na obrazovce objevilo moje jméno. Do té doby jsme aninevěděla, že tam ta obrazovka je. Mé jméno se změnilo v nápis. PŘÍSTUPPOVOLEN. A my jsme uslyšely cvaknutí zámku. ,,Hustý, oni nás majív databázi," široce jsem se na Stephanie usmála. Vešly jsme dovnitř. Předtěmi dveřmi to vypadalo jak ve staré školní kotelně. Všude špína a tak. Aletady to byl luxus. Velký prostor, s nablýskanou podlahou, uprostřed nějakéauto, spousta lidí v montérkách a vůbec, bylo to obrovské.