Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)

Pá- Bruce a Thor

Strašně moc se těším na příští kapitolu, psala jsem ji dlouho a proto jsem zapomněla vydávat. Doufám, že se vám bude líbit i dnešní, ale vy jste strašně boží, vám se líbí snad všechno, co napíšu. Vsadím se, že kdybych vám dala přečíst můj nákupní seznam, byli by jste radostí bez sebe. Klidně buďte kritičtí:D Neříkám, že to něco ovlivní:D Ale třeba jo:) A moc děkuju za 4K přečtení:* Kdyby jste měli jakékoliv otázky či poznámky, můžete mi psát na ask (domikolaj), do komentářů i do zpráv!:) Odpovídám všude a na vše!:)

                                                                                                                                                                        *Nika Smith*

                Někdo se mnou třásl: ,,Dom, Domi, vzbuď se," šeptal. Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem na Stevovi. ,,Dobré ráno," zapředla jsem. ,,Ehm.. Domi, asi by jsi měla vstát." řekl Steve. Steve? Prudce jsem otevřela oči a posadila se. Naproti gauči stál Louis a díval se na nás dost naštvaně. ,,Jak se cítíš?" vychrlil ze sebe Steve. ,,Fajn," odsekl Loui a šel do kuchyně. Obličej jsem si schoulila do rukou. ,,No to je v... prčicích," zaklela jsem. ,,Jak to, že jsme vůbec leželi na sobě?" zašeptal Steve. Do tváří se mi nahrnula růž. Vzpomněla jsem si totiž, jak jsem se v noci probudila rozespale jsem si k němu lehla a vzápětí zase usnula. Vůbec jsem nepřemýšlela, můj mozek byl moc unavený, než aby si uvědomil, co dělám. ,,Nemám tušení." pokrčila jsem rameny. Steve mávl rukou, opřel se o opěradlo gauče a vyhoupl se na nohy. ,,Tak já půjdu." Louis jen přikývl a já se na něj stydlivě podívala. ,,Promiň." zašeptala jsem, když si bral v předsíni tašku. ,,Nemáš se proč omlouvat." usmál se a vyběhl do krásného, slunečného rána. Po schodech už scházeli Steph a Naomi. ,,Dobré ráno." pozdravili. Usmála jsem se na ně. ,,Steph? Můžeš mi jít... pomoct vybrat věci na sebe?" ,,Ehm.. no jasně." usmála se Steph a obě jsme vyběhly nahoru. ,,Tak co se děje?" vyhrkla, jen co jsme zavřeli dveře. Převlíkala jsem se a přitom jsem jí vyprávěla, jak jsme se Stevem myli nádobí, byli se projít, povídali si a nakonec usnuli. Málem umřela smíchy, když slyšela, jak jsem si k němu v noci lehla a nezapomněla to ani parodovat. Samozřejmě si tam ještě přimyslela, že mi tekla slina od pusy a tak dále, ale to by nebyla Steph. Když slyšela, jak nás ráno našel Louis, už se nemohla smíchy udržet. Nakonec ale přiznala, že je zklamaná, že jsme se nepolíbili. Pro mě to byl ale obrovský pokrok.

,,Jak se vlastně dostaneme do práce, pojedeme Clintovým autem?" zeptala se při snídani Stephanie. ,,Asi budeme muset." přisvědčila jsem. Když jsme ale vyšli, čekalo tam na nás auto i s šoférem. ,,Pan Rogers a pan Stark mě posílají, abych vás bezpečně dopravil do práce." řekl a otevřel nám dveře. No jo, dnes je vlastně středa a na starosti nás má Tony. 

,,Tak jo, jsem rád, že tu je dnes i Dom." řekl Bruce. Byl pátek ráno a my měly trénink, který jsem minule prospala. ,,Dom, v záznamu máš, že dokážeš léčit rány, způsobit dotekem bolest, vytvořit štít a tvé slzy pálí. Něco jsem vynechal?" usmál se. Pouze jsem zavrtěla hlavou. Dobrá tedy, dám vám pár zařízení na měření a zkusíme udělat testy," vstal od stolu. Připnul na nás několik přísavek a samolepek s drátky a my předváděly své schopnosti, zatím co Bruce lítal mezi počítačem a námi. Ve dvanáct si od nás vzal vzorky injekcí, které si pícháme a pustil nás na oběd. Po obědě přišla lekce s Thorem. ,,Steph, trénuj trefování šipek. Ty mi Dom způsob bolest dotykem." Zatímco Stephanie se postavila k terči a snažila se trefit doprostřed, já jsem se plně soustředila a dotkla se Thorovy ruky. Rukou cukl, ale nic víc. ,,Jo, bolí to, ale máš na víc. Stephanie?" zavolal a Steph přišla k nám. ,,Nestačí mít vaše schopnosti. Podívejte se na tyhle loutky. Já mám sílu, ale taky do nich jen necvrnknu, prostě si vyberu jejich nejslabší místo a dám co největší ránu. A přesně to musíte udělat vy. Těsně předtím, než vystřelíš šipky, se rozmáchneš a flákneš ho do slabého místa, třeba kořene nosu nebo do břicha. No a přitom vystřelíš šipky. Stejně tak ty Dom, než mu způsobíš bolest svou sílou, dej mu pěstí do břicha a přitom mu ještě vpusť do těla tu nejhorší bolest. Ale to už nebudete trénovat na mě, ale na figurínách. Tak do toho!"