Štěnicí po právu

627 69 12
                                    

Dneska jsem napsala úplně mega moc kapitolku a jsem děsně zvědavá na vaše ohlasy, ale tohle ještě není ona, ta bude až tak za 5 kapitol :p Jinak jak jsem slíbila, přes víkend vydávám víc!:) Ale zdá se mi, že Vás tu dnes je nějak málo:( Vydala bych i dřív, ale nějak jsem se začetla do příběhu Pleas don't cry my girl (Chris Evans) - doufám, že jsem to správně napsala- a tak na vydávání nebyl čas:D Vzhledem k tomu, že dnes tedy byly kapitoly asi slabší-dle vaší aktivity a poklesu popularity-budu doufat, že to následující kapitolky vynahradí!:) Ještě se vás chci zeptat, jestli mi wattpad stále maže mezery... ? :o 

                                                                                                                                                       *Nika Smith*

         Když jsem se ráno vzbudila, Steph vedle mě neležela. Stáhla jsem si vlasy do gumičky, potichu jsem otevřela dveře, abych náhodou neprobudila Steva a šla chtěla jsem jít dolu, ale zaslechla jsem hlasy. ,,To myslíš vážně?" řekla Steph. ,,Jak jako, jestli to myslím vážně?" nechápal Steve. Vypadalo to, že si ho podává. Jedna moje část mi říkala, ať jí zastavím, ale ta druhá-ta silnější-chtěla vědět, co mu Steph řekne. ,,Že ji nemiluješ..." vysvětlila. ,,Stephanie, nemůžu si přeci říct-aha, ona mě miluje tak to já jí budu taky!" vysvětloval trpělivě Steve. ,,Jo, ale stejně tak si nemůžeš říct-Jejda, miluju jí, ale budu to potlačovat, protože se bojím lásky!" oponovala mu Steph. ,,Nebojím se lásky!" odpověděl rychle. Bylo ticho, úplně jsem si uměla představit, jak se Steph tváří. Sedla jsem si, opřela se o zeď a dál jsem poslouchala, věděla jsem, že to není správné, ale bavili se o mě, tak co. ,,Chceš mi říct, že to, jak se chováš k Dom... Tak by ses zachoval ke každé?" zeptala se. Bylo ticho... čekala jsem, co odpoví, ale neslyšela jsem ho mluvit. Jak jsem si přála na ně vidět, abych věděla jak se tvářili, ale neodvažovala jsem se slézt níž, aby si mě nevšimli. ,,Stevne, všechno ti to tu hned od začátku shrnu! Nevíš, kolikrát jsem to od Dom slyšela! Tak třeba na první party. To jak jste spolu byli na střeše a ty jsi jí učil, aby se nebála výšek a potom jsi jí zachránil, aby nemusela říkat, že o to přišla se Starkem a doprovodil si jí až do pokoje," začala rozčíleně. ,,To tebe taky," namítl podrážděně. ,,A když si jí druhý den ráno viděl," pokračovala, jako kdyby ho neslyšela, ,,neměl si jedinej vtip na řasenku rozmazanou po jejím obličeji." ,,A proč bych..." ,,Kdyby to byla Natasha!" ,,S tou se znám dlouho!" ,,A to jsem ani nemluvila o tom, jak jsi jí udělal prohlídku po Tonyho sídle!" ,,To bylo, aby jste měli s Clintem soukromí," znovu namítal. Zabořila jsem obličej do kolenou, teď až jsem to viděla jeho očima. ,,Prosím tě! Nekecej!" okřikla ho. ,,A pamatuješ, jak pomohla Clintovi. Byl si u ní celou noc, ani ses od ní nehnul. Co si vymyslíš teď, že to bylo kvůli tomu, že jsi jí obdivoval? Pche! Bál si se o ní, celou noc si u ní hlídal." Steve nic nenamítal. ,,A když jsem se já vítala s Clintem, kterého pustili, potkal si ji, jak se baví s Tonym a šel si s nima. Proč? Starka nemůžeš vystát! Odpovím si, chtěl si být s Dom. A to jak si měl srandu z toho, že si Louis myslí, že spolu spíte. Zrovna ty, takovej slušňák a vůbec ho to neurazilo? A co to, jak si s ní strávil celý večer mytím nádobí, procházkou pod hvězdami a spaním na gauči?" Všechno co Stephanie říkala se mi promítalo v hlavě, jak videoklip. ,,Co to, jak si šel do dílny a prosil je o dobrou práci na našich autech. Fakt by si to udělal, i kdyby tam bylo jen moje auto? Nemluvě o tom, že si neměl jedinej problém být s ní v bytě. Vůbec ti najednou nevadilo nějaké narušení soukromí a všichni víme, že ty máš soukromí rád. Jak si dal Jessemu pěstí a taky jak si žárlil, když si slyšel, že spala se Starkem. A taky jak ti dala tenkrát na střeše pusu, když utekla, vůbec sis jí nesetřel nebo tak. Celej si zčervenal," připomněla mu. O tomhle se mi nezmínila. ,,Když jsme čekali co s ní bude a ty jsi nemohl nic dělat, jen sedět a poslouchat její rozhovor s Jessem, celej ses klepal, byl si bledej a nervóznější než kdy předtím, co jsem tě viděla. Nemluvě o tom, jak ses rozhodl jí bránit proti zlým můrám. Jak si jí koupil dárek k svátku a všem připomněl diskrétně její svátek, aby na to nezapomněli. Jak si byl nervní, když si Clintovi volal, že jste se pohádali a jak si jí políbil. A to nemluvím o tom, jak se na ní díváš a nemluvím o spoustě věcí! Steve! To není tak, že jí nemiluješ, ty si snad už zapomněl, co je to láska. Co by si teda dělal, kdyby si jí miloval?" dokončila rozčíleně, Steve mlčel. Zvedla jsem se a šla pomalu ze schodů. ,,Myslel na mě i po několika desetiletích v ledu a neřešil, jestli teď jsem nebo nejsem stará," řekla jsem klidně a sešla ze schodů, Steve se na mě otočil. Klepaly se mu rty, nevím, jak to dělal. ,,Víš Stevne, nevyčítám ti, že mě nemiluješ, ale uvědom si, že by sis měl najít nějakou holku. Peggy taky nežila celý život bez partnerů po tvé údajné smrti. Musíš se od toho už odrazit," zašeptala jsem. ,,Já chci, ale není to snadné," zašeptal. Přikývla jsem. ,,Jsi strašně super kluk, neboj se prožívat to, co cítíš, i když to je někde uvnitř, hluboko," usmála jsem se na něj. Díval se mi do očí. ,,Jdu si sbalit," zašeptala Steph a odešla nahoru, zatímco já se Stevem jsme na sebe koukali. ,,Nechceš se nikdy usadit, nechceš mít děti rodinný dům a manželku?" lehce jsem zvedla obočí. ,,Chtěl jsem, ale pak jsem zamrzl." ,,Miluješ válku víc, než jsi schopen přiznat, jenomže láska ještě neznamená, že nemůžeš dál válčit." ,,Ale ano, máš závazky. Jak bych mohl vystavovat život, kdybych měl děti?" ,,Nebyl by jsi první ani poslední a kdyby si měl manželku z týmu, vše by bylo zase jiné." pokrčila jsem rameny, vstala a šla ke schodům. ,,Ano, museli by jsme se toho vzdát oba," přisvědčil. Otočila jsem se na něj. ,,Myslela jsem to tak, že by měla pochopení," vysvětlila jsem a vyběhla schody. Jen co jsem otevřela dveře, Steph jsem objala. ,,Možná bych tě měla radši uškrtit, ale děkuju," zašeptala jsem. Převlíkly jsme se, Steph si píchla injekci, vzaly jsme si snídani do auta a jely jsme do práce učit se střílet.




Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)Where stories live. Discover now