Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)

Střípek naděje

Tak a dnes přidám ještě jednu kapitolu i za zítřek!:) Jestli zítra vydám nevím! :) Jinak moc díky za podporu, hned mrknu, kolikátí dneska jsme!:)) Jste boží:* Takoví miláčci moji:3 

                                                                                                                                                     *Nika Smith*            

    Rozloučila jsem se s Stephanie a s holkama jsme zašly do domu, už byla tma. Řekly jsme si ještě pár vět a pak jsem šla po schodech nahoru a holky zašly do svého bytu. Potichu jsem odemknula dveře, svlékla jsem si boty a vyšla jsem tichounce schody, vypadalo to, že Steve už spí. Převlékla jsem se tedy do pyžama, jelikož jsem po plavání měla ale šílený hlad, neodolala jsem a šla jsem ještě do kuchyně. Našla jsem kuřecí salát, který měl Steve nejspíš k večeři,vzala jsem si vidličku a mísu jsem zvedla. Byl pod ní lísteček. ,,Dobrou chuť:)" usmála jsem se. Proč mi tohle k sakru dělá? Já se snažím odmilovat... no dobře, nesnažím. I když dneska s tím druhým Stevem to bylo hustý, jen kdyby se jmenoval jakkoliv jinak. Nalila jsem si pití a šla zpět do pokoje, když jsem byla skoro na konci schodů, ze Stevových dveří se ozvalo naléhavé zavolání: ,,Dom!" pustila jsem skleničku, která s třískotem dopadla na schody, kutálela se dolu a její obsah se vyléval, ale to jsem neřešila, dvěma kroky jsem stála u Stevových dveří, rozrazila jsem dveře a třískla do vypínače. Světlo se rozsvítilo a já viděla, že Steve vstává z postele. ,,Co se děje?" vyhrkl. ,,No mě nic, ale co tobě?" rozhlížela jsem se. ,,Slyšel jsem ránu, myslíš, že tu je ještě někdo?" přimhouřil oči. ,,To mi spadla sklenička, jak jsem za tebou běžela," vysvětlila jsem. ,,A proč si za mnou..." větu nedokončil, zmizela do prázdna. ,,Volal si mě," zašeptala jsem. Najednou mi to došlo, něco se mu zdálo. Strašně moc mě zajímalo, co to bylo. Steve se na mě díval a já na něj. ,,Tak já," palcem jsem ukázala za svoje záda směrem ke dveřím, než stačil něco říct, vyšla jsem z místnosti. Zavřela jsem za sebou dveře a rozsvítila nad schody, bylo tam spoustu střepů. Překročila jsem schod, kde jich bylo nejvíc, ale vstoupla jsem si na jiný střep. ,,Doprčic," zamumlala jsem a pokračovala po špičkách, abych si sřepů nevrazila do nohy víc. ,,Dom, počkej, pomůžu ti," zavolal Steve. ,,V pohodě, já to uklidím," zavrtěla jsem hlavou, ani jsem se na něj nepodívala, střepy už jsem v nohách měla čtyři. Slyšela jsem, jak jde za mnou. Měl boty, proč nenosím boty? Moje bačkory byly někde u postele. Předešel mě a postavil se na konec schodů. ,,Vrazila sis střep do nohy?" zeptal se a díval se na mě. ,,Ne Steve, chodím jak malá mořská víla jen tak, protože mě to baví," zakroutila jsem očima. Ušklíbl se. ,,Chceš...?" ,,Ne, zvládnu to, díky," nenechala jsem ho to doříct. Přikývl a šel pro smetáček a lopatku, já se dobelhala ke gauči. Zatímco Steve zametl a rozlité pití utřel, já si vytáhla kousky skla z chodidel. ,,Bože, já jsem blbá," zakroutila jsem sama nad sebou očima. Steve přišel ke mně blíž. ,,Chceš pomoct?" usmál se. Přikývla jsem, poslední kousek střepu mi nešel vytánout. Lehla jsem si na záda a nohy natáhla. Steve se dotkl mého chodidla a mnou projela vlna zrušení. Tak moc jsem se snažila tenhle týden tvářit naštvaně a ublíženě, ale odmilovat sem se prostě nedokázala. ,,Co jsi dělala? Vůbec to nemůžu vytáhnout?" řekl se soustředěným výrazem a snažil se uchopit střípek, ze kterého koukal jen kousíček. ,,Tak to rozřízni," mávla jsem rukou. ,,Už zase?" zakňučel smutně. ,,Tak mi aspoň přines nůž, rozříznu to," zakroutila jsem očima, i když jem věděla, že ještě nedávno bych se jeho reakci zasmála. Odevzdaně odešel do kuchyně a přinesl malý, ostrý nožík. Prohlédl si ho. ,,Nedávno jsem s ním škrábal brambory a teď tě tím budu řezat do chodidla," pronesl zamyšleně. Tentokrát jsem se trochu zasmála. Klekl si a pevně mě chytil za kotník. Ani jsem necítila bolest, když udělal řez, jeho dotek byl jako omamná látka. ,,Je to!" řekl najednou. ,,Ehm.. jo díky," řekla jsem a vstoupla jsem si na nohy. Chodila mě bolela. ,,Tak dobrou," rozloučila jsem se a než stačil něco říct, vyběhla jsem schody a zevřela se do pokoje, když jsem usínala, litovala jsem jedině toho, že jsem si nevzala nové pití.