Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)

Všechny pohromy najednou

    Celou dobu v pohodě a pak BUCH a všechno se najednou semele! Tak asi taková je dnešní kapitola. Včera jsem nic nestihla přidat, protože jsem měla oslavu, ale dnes to vynahradím, doufám, že se vám bude kapitola líbit. Jen tak... jak si představujete Steph a Dominicu? Já tady sice naší fotku mám, ale... :D  

                                                                                                                                                                 *Nika Smith*

      ,,Je to tam boží!" říkala Steph, jen co jsme odtamtud vyšly.
,,Co Steve? Furt ti přijde jako šprcka?"
,,O něm a o šprcce bych už v této souvislosti nemluvila," zasmála se.
 Za nedlouho jsme se vracely s jídlem z fastfoodu pro Tonyho, ze zdravé výživy pro ostatní a z čínského bistra pro nás. Steph nesla v držáčku několik káv v kelímcích.
 ,,Na," podávala Tonymu zbytek peněz.
 ,,To nech být," mávl rukou a vzal si ode mě jídlo.
Steph protočila oči a položila mu je na stůl. Všem rozdala kafe a pak se šla se mnou najíst. Bylo to super, poslouchaly jsme, jak se baví, smály jsme se, užívaly jsme si toho pocitu bezstarostnosti. Fakt jsem se cítila skvěle. Všichni seděli na gauči a byli v pohodě. Vstala jsem, abych posbírala kelímky od kafe, vzala jsem ho Stevovi, který seděl na kraji, pak od Natashy a když jsem ho brala od Tonyho, projela mi hlavou šílená bolest.
 ,,Aaaaah... ssss," zaúpěla jsem, pak se mi zamotala hlava a já padala k zemi, se mnou i kelímky od kafe.
 Všechno se to událo tak rychle, že by to nejspíš nikdo nestačil postřehnout, jenže já zrovna byla v tu chvíli v místnosti, kde všichni měli super reflexi. Než jsem se nadála, někdo mě zachytil a pomalu položil na zem. Oči jsem měla zavřené, ale i přesto my z nich tekly slzy, snažila jsem se, aby to neviděli, nechtěla jsem před nimi být za slabocha.
 ,,Dom, jsi v pořádku?"
,,Domi! Co se to s ní děje?"
,,Není první, co ze mě omdlela, ale proč brečí?"
,,Hej, Dom! Clinte, Steph, co se jí stalo?"
,,To je ten vedlejší účinek?"
Všechny hlasy jsem slyšela, ale ignorovala jsem je, byly jakoby v dálce. Teď a tady pro mě existovala jen bolest. Někdo mě plácal po tváři a pak mi sahal na stehno. Najednou mi do nohy někdo bodl jehlu, nebolelo to. Ne víc, než hlava. Myslela jsem, že mi vybouchne. Něco štiplavého se mi vlévalo do nohy a mizelo to někde v těle. Jehla z mé nohy byla vytažena a já začala zhluboka dýchat. Bolest pomalu, ale jistě odcházela. Začala jsem povolovat pevné semknutí víček a bolest jsem rozdýchávala. 

Když jsem otevřela oči, uviděla jsem nad sebou Steva s vyděšeným výrazem. Clint mě držel za ruku a ostatní jsem neviděla. Pomalu jsem si sedla. Steph seděla u mých nohou, měla u sebe moji kabelku a právě uklízela injekci. Tony seděl na stolečku a prohlížel si mě a Natasha stála vedle něj a trochu se zmateným, ale starostlivým pohledem si mě znovu měřila. Bruce klečel naproti Steph.
,,Omlouvám se," chytila jsem se za hlavu,,,moc se omlouvám, to jsem nechtěla." 

,,To je v pořádku," ujistil mě Bruce svým klidným a upřímným hlasem.
Steph mi podala tabulku čokolády.
,,Jsi v pohodě?" zeptal se Clint a díval se mi do očí.
,,Jasně, že jo," pokusila jsem se o úsměv, ,,Kdo mě zachytil?" vyzvídala jsem a pokusila se vstát. ,,Kapitán," odpověděla Steph.
,,Děkuju, klidně si mě mohl nechat, abych sebou třískla, jsem zvyklá," vděčně jsem se na něj usmála a začala ze sebe smetávat špínu.
Steve mi ji otřepal ze zad. ,,Ale o pád míň je lepší, než o pád víc, ne?" položil řečnickou otázku na kterou jsem mu odpověděla jen úsměvem a s tabulkou čokolády v ruce jsem si sedla na gauč. ,,Stává se ti to často?" Tony se na mě otočil se zdvihnutým obočím, jen jsem přikývla a zakousla se do čokolády.
,,Prý dokážeš hojit rány," dál si mě prohlížel, jako kdybych tu byla až teď.
,,Když jsem plná síly a jsem zrovna v pohodě, tak jo," potvrdila jsem.
,,Fajn a jsi teď?" vstal a šel na druhou stranu místnosti.
Jeho tón byl klidný, ale čišelo z něj něco, co se mi v tuhle chvíli nelíbilo.
 ,,Hádej," odsekla jsem.
Tony něco sebral ze stolu.
,,Starku!" napomenul ho Kapitán.
 ,,No co?" ušklíbl se a řízl se do ruky.
Ani necekl, přišel ke mně a napřáhl zkrvavenou ruku. ,,Tak se předveď!" jeho provokativní tón nezmizel ani přes tu bolest.
,,Jak to s ním můžete vydržet?" rozhlédla jsem se po ostatních.
,,Těžko." odsekl Steve.
 Trochu uraženě jsem se na Tonyho podívala, pak jsem věnovala všechnu svou energii a soustředění do rukou a položila jsem je na ruku zmáčenou od krve. Prvních pět vteřin se nic nedělo, ale pak se začala rána hojit.
 ,,Běž si to umýt," řekla jsem a sama jsem si šla k umyvadlu omýt ruce od krve.
Byl jak malé dítě.

,,Sssss," uslyšela jsem další usyknutí bolesti.
 Rozhlédla jsem se, byla to Steph.
 ,,Děje se něco Steph?"
,,Ne, nic, jsem v pohodě," řekla a snažila se, aby se jí tvář nezkřivila bolestí.
 ,,Nelži!" osočila jsem jí.
 Bylo mi jasné, co se stalo. Byla vynervovaná, že jsem omdlela. Bodla se a teď mi to nechtěla přiznat, věděla, jak se cítím.
,,Ukaž, zahojím ti to," přišla jsem k ní.
Steph natáhla poraženým gestem ruku směrem ke mně. Pomalu jsem vytáhla střelku a zahojila ranku. Pak jsem si sedla na postel, byla jsem totálně vyčerpaná.
,,Měli byste jít domů," Steve se podíval na Clinta.
 Clint přikývl a šel ke mně. ,,Zavolám Furymu," řekl mi a zmizel.
,,Moc se omlouvám, že dělám potíže," opakovala jsem.
,,Víme jak jsou začátky těžké," usmál se Bruce.
 ,,Já ne!" oponoval Tony.
Jen jsem se ušklíbla, ten chlap je děsnej, nebo spíš děsně boží.

Clint dostal povolení opustit budovu. Nasedli jsme tedy do jeho auta a já usnula ještě dřív, než jsme dojeli domů.