Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)

Oběd s Avengers

Chtěla jsem vám tu včera popsat, jak jsem strávila svoje narozeniny hraním MARVEL-LEGO a víte co? On mi sem nešel vložit žádnej text:D Každopádně dnes mírně nic neříkající kapitola, ale vzhledem k tomu, že mi dochází příběh, budu teď hlavně psát a nebudu přidávat dvě za den, i když bych ráda:D Tak si užijte čtení, furt lepší moje nic neříkající kapitola, než škola, nebo ne?:D

                                                                                                                                                                      *Nika Smith*         

Probudila jsem se asi v šest ráno. Tak nějak už jsem nemohla znovu usnout. Potichu jsem si tedy vzala knihu, abych nevzbudila Steph a šla do obýváku. Zachumlala jsem se do deky a nechala se unášet dějem knihy.
 ,,Dobré ráno!" vyrušil mě asi v 7:30 chladný hlas Lily.
 ,,Ahoj," přemohla jsem se a odtrhla pohled od zajímavé části, ,,chceš s něčím pomoci?" nabídla jsem se, protože jsem viděla, že má plné ruce tašek.
,,Ne, díky."
 Ani jsem se nedivila, že nechtěla. Po předchozím ránu si musela myslet, že nejsem schopná se ani sama najíst. Pokračovala jsem tedy ve čtení, za hodinu přišel Clint.
,,V kolik máš být v práci?" podivila jsem se, když jsem uviděla, kolik už je hodin. Myslela jsem si, že už dávno pracuje.
,,My pracujeme víc večer, než ráno," vysvětlil a zamířil si to ke stolu.
 Sedla jsem si vedle něj, protože i já jsem už měla hlad, a zatímco on četl noviny, já koukala do knihy, oba jsme se přitom cpali toasty.
 ,,Za půl hodiny musíme vyrazit," koukl na mě, když jsme dojedli.
,,Jdu vzbudit Steph."
Vyběhla jsem po schodech na horu a zamířila si to do naší ložnice. Steph si píchla injekci, rychle se připravila a snídani si vzala sebou do ruky.
 ,,Clinte? Pomůžeš nám sehnat bydlení?" nadhodila jsem, když jsme lezli do auta.
,,Jak to myslíš?"
,,No, Fury říkal, že se sem budeme muset na nějaký čas nastěhovat, tak..."
 ,,Budete přeci bydlet u mě," nenechal mě to dokončit.
,,Ale to nejde, vždyť..."
,,Prostě budete bydlet u mě," znovu mi skočil do řeči a nastartoval auto.
 ,,Strašně moc děkujeme, jsi nejlepší," usmála se Steph a já ji doplnila pouze svým úsměvem. Musím říct, že Clint mi je mnohem lepším bratrem, než Louis. Nebo k němu mám minimálně blíž. S Louisem sice bydlím a mám ho ráda, ale... smrt rodičů nás moc nesblížila, spíš naopak. 

,,Támhle je šatna.," ukázal na dveře na konci chodby, když jsem dorazili do S.H.I.E.L.D.u. Rozloučil se s námi a zmizel.
 ,,On je tak sladkej," zasténala Steph a zálibně se za ním dívala.
Se smíchem jsem otevřela dveře šatny a vtáhla ji dovnitř. Jen co jsme se přestrojily, vešla Hillová.
,,Tak makejte, rychle do tělocvičny," zavelela a poodstoupila, abychom mohly projít dveřmi. ,,Rozcvičte se," zakřičela ode dveří, jako kdyby nás tam bylo dvě stě a ne jenom my dvě.
Tělocvična byla velká tak akorát. Ze stropu visely boxovací pytle, na zemi se válelo několik žíněnek a zdi byly vybaveny zvláštními předměty. Buď v nich byly zabudované černé roury, nebo byly třeba pokryty žíněnkou.
,,A teď začněte dělat sedy a lehy!" zakřičela znovu a my jsme si tedy lehly na zem a cvičily jsme. ,,Váš trénink je důležitý, už jen to, že je to svěřené mně!" dívala se, jak si stále dokola sedáme a leháme, ,,nezajímá mě, že nemůžete, makejte dál!" přikázala, když jsem na necelou vteřinu zastavila.
,,Už nemůžu," oddechovala jsem a ležela na zádech, začalo mě bolet břicho. Co si budem, vážně nejsem ten typ člověka, co si jde po ránu zacvičit.
 Steph udělala ještě pět sedů a lehů, a pak se skácela ve dle mě.
 ,,Já taky ne."
 ,,Neexistuje!" zakřičela Hillová a z jejího hlasu šel takový respekt, že jsme se na sebe jen podívaly a makaly dál. Co nám taky zbývalo?
 ,,Běžte se napít!" pověděla, když jsme dělaly dalších pět minut sedy a lehy.
Jeden ze stolů v rohu místnosti byl celý pokrytý láhvemi s vodou bez etikety. Vydechovaly jsme a lily do sebe co nejvíc vody. Sotva jsme k tomu stolku došly.
 ,,Protáhnout," uslyšely jsme po chvíli znovu ten přísný hlas.
Tentokrát jsme běhaly a pak jsme zase pily, zase se protahovaly a zvedaly činky a takhle to šlo celé dopoledne až do oběda, tyhle tři činnosti jsme stále opakovaly.
,,Můžete se jít najíst," povolila nám, když bylo 11:55. ,,A ne že si dáte nějaké hranolky! Najezte se co nejdřív, ať vám ještě stačí slehnout před dalším cvičením." 
 Přikývly jsme a s láhvemi v rukách jsme celé udýchané odešly do bufetu nebo jak tam tomu říkali. Za námi už bylo slyšet jen volání, že ve 13:00 máme být zpět. Čekala jsem s miskou plnou salátu v ruce, až Steph zaplatí, když mi najednou začal zvonit mobil.
,,Tak jak jste na tom?" byl to Clint.
 ,,Unavený," unaveně jsem odpověděla.
 ,,Jestli máte taky polední pauzu, přijďte za námi. Tony a Steve do sebe už ryjou."
Musela jsem se usmát. Zavěsila jsem a společně se Steph jsme vyrazily.
,,Heleď... kudy se tam šlo?" zaváhala jsem.
 ,,To mám vědět já? To si snad máš pamatovat ty, ne?"
 ,,Nerejpej a poraď," bylo mi jasný, že mi dává sežrat, že jsem to zapomněla a přitom by se mohla ujmout vedení.
 ,,No... já to taky nevím," pokrčila rameny se zmateným výrazem.
Tak fajn, asi mi to až tak jasný nebylo.
,,Velký modrý dveře s nápisem 834," napsala jsem do SMS. Nic víc jsem nemusela napsat, aby pro nás Clint během minuty přišel.
 ,,Chcete být Avengers a netrefíte ani po S.H.I.E.L.D.u?" To bylo první, co jsme od Tonyho slyšely, když jsme vešly dovnitř.
 Natasha se trochu zasmála.
,,Hele nech nás bejt, jo?" ušklíbla se Steph a šla si sednout na gauč.
 ,,Jak jako? Očekávám, že se se mnou budete hádat," nedal se odbýt Tony.
 ,,Běž si rejt do Steva," lehla jsem si na gauč a zavřela oči.
,,Promiň Steve." omluvila se za mě se smíchem Steph.
Když jsem otevřela oči, viděla jsem, jak Steph krčí nos nad svou miskou. Sedla jsem si a gesto jsem zopakovala, už jen protože tam byla spousta rajčat, která nejím, a žádné maso. Tony se posadil na konferenční stolek naproti gauči. V ruce měl cheeseburger a vedle sebe si položil hranolky. S úšklebkem nás pozoroval, jak koukáme do svých misek s extra dietním salátem-přišlo mi, že i salát je na to moc tučnej. Steph položila vedle něj svou misku, natáhla ruku a vzala mu cheeseburger, já jsem okamžitě chňapla po hranolkách a už jsme se ládovaly s flegmatickým výrazem ve tváři. Tony se však také tvářil flegmaticky, jen na nás bezvýrazně koukal, pak šel ke své tašce a vytáhl z ní další zabalený cheeseburger.
 ,,Ty jsi neuvěřitelnej!" zasmála se Steph.