Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)

Naomi a Louis odlítají

Tak jsem se rozhodla, že dnes přidám ještě jeden díl. Vystoupení se povedlo, tak z toho mám velkou radost. Doufám, že se vám bude díl líbit. Píšu stále další a další, strašně mě to baví, takže možná budu vydávat častěji. Jak už víte, dvě postavy mizí, ale ne na dlouho!:) Užijte si díl a dobrou noc:*

                                                                                                                                                                     *Nika Smith*

Objala jsem Naomi, zatímco Stephanie objímala Louise. ,,Moc díky, Naomi." Pohladila mě po vlasech. ,,My děkujeme," usmála se. Prohodily jsme se s Stephanie. Pevně jsem se s Louisem objali. S hlavou u jeho ramene jsem se otočila na Stephanie, taky objímala Naomi. Měla zavřené oči a z pod víček ji stékaly slzy, rychle a nenápadně je jednou rukou utírala, aby se nedotkly Naomi. Loui mě hladil po zádech, zatímco já ho pevně tiskla k sobě. ,,Nebudeš brečet, že ne?" zeptal se trochu se smíchem v hlase. ,,Budu," ujistila jsem ho. ,,Ségra, začátkem školního roku za námi přiletíte, klid." ,,Já vím. Budeme si častěji psát, volat a tak, jo?" zvedla jsem hlavu. ,,To víš, že jo," usmál se. Trochu jsme se od sebe odtáhli. ,,Budeš mi chybět, sestřičko," řekl s lehkým úsměvem. ,,Chybíš mi už teď, bráško," ujistila jsem ho šeptem. Ušklíbl se a dal mi pusu na čelo. Pevně jsem mu stiskla ruce a udělala tři kroky vzad. Stephanie udělala po chvíli to samé, vstoupla si vedle mě a taky mě objala. Louis a Naomi nám zamávali, my jim taky a Clint jim pomohl s taškami. Odešli čekat do letištní haly. ,,A jsou pryč," otočila jsem se na Stephanie. ,,Nečekala bych to, ale budou mi chybět," přiznala. ,,Mně taky."

Ležela jsem na žíněnce, unaveně jsem oddychovala, ručníkem ze sebe utírala pot a přitom pila. Stephanie šla na oběd za Clintem. ,,Steve?" promluvila jsem udýchaně. ,,Ano?" z jeho hlasu byl slyšet úsměv, takže i já jsem se musela usmát, než jsem pokračovala. ,,Mluvila jsem doma o tom stěhování." ,,A furt žiješ, to je pozitivní," prohlásil. ,,To rozhodně," zasmála jsem se, ,,on si totiž Clint s Louiem promluvil. Jenomže..." ,,Copak?" objevil se nademnou se svraštělým čelem. Posadila jsem se. ,,Vypadá to, že Stephanie by zůstala s Clintem v domě. Nejdřív chtěla jít se mnou nebo do vlastního. Přeci jen s Clintem nejsou zas tak dlouho... vlastně to budou zítra dva týdny. Jenomže Clint s ní o tom dlouho mluvil, prý si bude hledat byt, teprve až se rozejdou. No a pak chtěl ukecat mě. Prý by nám zařídil každé vlastní ložnici a tak dále a tak dále. Ale já bych radši vlastní byt." Steve se posadil vedle mě. ,,Úplně vlastní, viď? Chápu to, prostě si budu muset najít bydlení jinde." ,,Ne, ne... tak jsem to nemyslela. Pokud ta nabídka platí, tak bych s tebou do toho šla." ,,Vážně?" rozzářil se, ,,To je naprosto boží! Já mám takovou radost," do očí mu vhrkly slzy, byl z toho úplně mimo. ,,Wau!" vyjekl a pevně mě objal, až jsem si lehla zpět na žíněnku. Začala jsem se smát, on taky. ,,Já budu bydlet v Brooklynu!" křičel na hlas. Na tvář mi dal dlouhou pusu, při které dělal ,,MMMM" což bylo děsně vtipný, takže jsem se rozesmála ještě víc. Steve mě pustil z pevného stisku a vstal. ,,Jdu jim zavolat, že ten byt bereme," s širokým úsměvem zmizel, zatímco já stále ležela s hlavou v oblacích na žíněnce a lehce se hladila po tváři. Steve se po nějaké chvíli vrátil. ,,Domi? Udělal bych to teda tak, jak jsem ti psal do mailu. Bylo by to napsaný na mě. Dávala by jsi mi půlku nájmu, jak by se ti to hodilo. Hotově, na účet... to je jedno. A cena teda zůstává," byl naprosto šťastný, vypadalo to, že se štěstím rozbrečí. ,,Dobře," usmála jsem se, div jsem se nerozesmála jeho výrazu. ,,Já to teď půjdu všechno zařídit." ,,Chceš s něčím pomoct?" ,,Ne, díky, běž se naobědvat."