Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)

Nejlepší bratránek!

Nikdy bych si nemyslela, že to udělám. Nikdy bych si nemyslela, že někoho cizího požádám, aby četl můj příběh. Často mi píšete, abych si vaše příběhy přečetla a já čtu, ale že bych já někomu napsala?Každopádně jsem z tohohle příběhu fakt nervní a tak jsem poprosila JOY, která píše ten nejlepší příběh na světě, aby si ho přečetla... No.. a uvidíme!:) (Jsem prostě troska :D ) Nevím, jestli se vám bude líbit, ale tak zkusíme to a uvidíme. :) Budu strašně moc ráda, když mi napíšete svůj názor do komentáře. První díl jsem chtěla věnovat Steph, ale myslím si, že i ona by souhlasila, aby byl věnován JOY:)

A teď malé vysvětlení. Příběh je o mně, mé kamarádce a o Avengers. První kapitola bude dost zmatená, ale slibuji, že vše ve správný čas pochopíte-teda snad! Tak už běžte číst a pak mi napište, co na to říkáte, nechci Vám totiž nic prozradit!:D

btw. Na fotce je Clint, no uznejte, že to triko je sexy:3 :D

OOO:) *Nika Smith*

Střela jí projela kůží skrz na skrz.

,,Au!" zaklela a skousla si ret.

Přiskočila jsem k ní, promnula jsem si dlaně a chytla jsem ji za ruku. ,,V pohodě?" zeptala jsem se a sebrala malý hrot, který jí před chvilkou propíchl kůži.

Přikývla. ,,Jen jsem se chtěla podrbat," usmála se.

,,Jo, já vím, jenomže od té prodavačky sis taky včera chtěla jenom vzít ramínko, a to jak sis to předevčírem bodla do břicha bylo dost hnusný."

,,No a co? Ty jsi zase dostala minulý týden záchvat a včera si omdlela," vyčetla mi a já se musela zasmát, obě jsme se rozesmály.

,,Měly bychom s tím něco dělat," koukla jsem se na ni vážně a vstala jsem, abych nám zalila čaj. ,,Co s tím chceš dělat? Žijeme s tím už čtyři roky, snad jsme si zvykly, ne?"

,,Copak ty si chceš zvykat na něco takovýho?" zvedla jsem obočí a položila jsem před ní čaj.

,,Nechci, ale co mi zbývá?" nakvašeně se napila čaje. ,,Au!"

,,Co je?" vyděsila jsem se a znovu jsem k ní přiskočila ve strachu, že se zase bodla.

,,Jen sem si spálila jazyk." položila hrnek.

Musela jsem se smát a nezapomněla jsem ani na poznámku, že je tele. Rozesmála se taky.

,,Co chceš teda dělat?" vrátila se k tématu, což mě překvapilo, ale vím moc dobře, že obě chceme, abychom se uměly ovládat.

,,Chci zavolat bratránkovi."
,,To je ten pěknej?" vyhrkla.
,,Jo." ušklíbla jsem se.
,,Kdyby si to řekla hned..." podala mi můj telefon.

Znovu jsme se zasmály a já vytočila číslo. Nevzal to, a tak jsme zatím začaly péct koláč, tancovaly jsme a užívaly si. Po chvíli přeci jen zazvonil telefon. Byl to samozřejmě bratránek, usmála jsem se na Steph a zhluboka se nadechla.

,,Ahoj!" pozdravila jsem a čekala na jeho odpověď.

,,Ahoj Dom, něco se děje?"
,,No, vlastně jo. Máš teďka nějak čas?"
,,Voláš v hodně dobrou chvíli, takže jo, děje se něco?"

Slyšela jsem z jeho hlasu úsměv, což mě uklidnilo.

,,Vlastně jo, ale moc se mi to nechce řešit po telefonu."
,,Kdy přiletíš?"
,,Můžu i se Stephanie?"
,,Jasně, že jo."
,,Přiletíme zítra, jdu shánět letenku!" řekla jsem a čekala na další jeho reakci.
,,Těším se."
,,Taky."
Oba jsme zavěsili.
,,Jdeme shánět letenky," oznámila jsem Steph.

,,Asi budu zvracet," řekla jsem a koukala se Steph přes rameno, když jsme vzlétali.
,,Neblbni," zasmála se a nadšeně koukala z okýnka.
,,Ani nevím, jestli nás přijde vyzvednout na letiště," svraštila jsem obočí a plácla se do čela.
,,To neva, prostě mu zavoláš," mávla Steph rukou. ,,Jo a jak, že se jmenuje?" zeptala se a já jen nevěřícně zakroutila hlavou.

,,Clint Barton."
,,Barton? A jak jste teda příbuzný?"
,,No, vlastně nejsme úplně tak příbuzný, on měl dost bouřlivý dětství, když byl u někoho v rodině tak vždycky utekl, ale pak byl dlouho se strejdou v cirkuse a tak nějak jsme ho přijali do rodiny," usmála jsem se a znovu nervózně koukla z okénka.

TAXI nám zastavilo před domem, vylezli jsme z auta, vyndaly si kufry a zaplatily. Jen co TAXI odjelo, z domu vylezl Clint. Měl na sobě rifle, triko s dlouhými rukávy, které měl vyhrnuté, vlasy nagelované, ale i přesto vypadaly rozcuchaně, a na ruce měl náramek. Vylezl s rukama v kapsách a s úsměvem se na mě koukal. Nechala jsem tašky i Steph na cestě a vyrazila jsem k němu, rychle jsem ho objala. Cítila jsem, jak mě jeho veliké a silné ruce svírají a dodávají mi jistotu, jakoby mi místo zašeptaného ,,Ahoj." šeptal: ,,Vše bude v pořádku."

Po tváři mi tekla slza, tak moc mi chyběl, tak moc jsem ráda, že jsem tu teď s ním.

,,V pohodě?" zeptal se starostlivě, když už jsem ho dobu objímala a stále nic neříkala. Utřela jsem si slzu, aby ji neviděl a odtáhla se od něj.

,,Ahoj," pozdravila jsem se smutným úsměvem.

Oba jsme šli ke Steph a zavazadlům.

,,Tohle je Steph a tohle Clinton," představila jsem je, podali si ruce a každý z nich zopakoval svoje jména.

Tak jsou blbý nebo jo? Teď jsem jim ty jména řekla. Protočila jsem panenky a nechala si to radši pro sebe, přece jen jsem ještě před chvílí Clinta objímala.

,,Vezmu Vám ty tašky." Clint začal sbírat naše zavazadla a my jsme se k němu chtěly přidat.
,,Pomůžeme ti, je to těžký," navrhla jsem.

Clint je přestal sbírat, stočil panenky směrem ke mně a naklonil hlavu, čímž chtěl naznačit 'To myslíš vážně?'

,,Promiň," protáhla jsem a zvedla jsem ruce, jako bych se vzdávala.

Clint vzal všechny tašky, a šel za námi do domu. ,,Nahoře máte připravený pokoj, donesu Vám tam věci, zatím běžte klidně do jídelny," volal, když stoupal po schodech.

V jídelně byly tři krabice s pizzou, na stole stály skleničky a láhev s coca.colou a spousta ovoce. ,,Určitě máte hlad," usmál se a posadil se ke stolu.

,No to je stravování, budeme tlustý," vykulila Steph oči.

,,Já už jsem, zlato," mrkla jsem na ní a koukla se, jakou pizzu Clint objednal.

Ten se jen usmál a už se pustil do své.