Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)

Jarve?

Chci strašně moc poděkovat za komentáře, které píšete, vždy mě potěší. Dále děkuju za votes a za to, že mě podporujete! Moc, moc si toho vážím. Teď jsem zjistila, že jsem vyhrála literární soutěž,-psala jsem článek- takže se mi zase trochu zvedlo EGO, za chvíli vedle mě bude Tony skromným chlapcem! :D Každopádně mě to nakoplo abych psala dál. V tuhle chvíli nemám nic dopředu napsaného, ale bude víkend, zítra mi odpadá hodina divadla, takže si myslím, že si na vás čas udělám! :* Příběh věnuju dívce, která mi dala votes na většinu dílů a napsala krásný komentář ve chvíli, kdy jsem to nejvíce potřebovala, protože jsem přemýšlela, že přestanu psát. Děkuju!:**

                                                                                                                                                                 *Nika Smith*

Když jsem se vzbudila, mobil ukazoval 09:06. Cítila jsem se božsky, ta postel byla šíleně pohodlná. I tak jsem toho ale moc nenaspala. Vstala jsem a vylezla ze dveří, abych zjistila, jestli už je někdo vzhůru. Všude bylo ticho. Vydala jsem se tedy chodbou kamsi a doufala, že nedojdu do nějaké laboratoře nebo sklepa. Došla jsem k výtahu, což znamenalo, že půlka úkolu je splněna, pak už jsem se jen pomocí mapy nechala dovést do správného patra a došla do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a dívala se, co bych si dala. Trochu jsem váhala, jestli nejsem až moc drzá, ale byla jsem si jistá, že právě Tonymu by to nevadilo. Koukala jsem do ledničky asi dvě minuty, když se najednou zpoza mě vynořila ruka a chmátla po krabici s džusem. Otočila jsem se. ,,Dobré ráno." ušklíbl se Steve se zdvihnutým obočím a trochu si mě prohlížel. ,,Bré ráno." zasmála jsem se a otočila se zpět k ledničce. ,,Co si dáš k snídani?" zeptala jsem se ho. ,,Půjdu si nejdřív zaběhat a jsem si jist, že až se zbytek vzbudí, tak Tony připraví něco velkolepého." vyndal ze skříňky skleničku a nalil si džus. ,,Aha, tak mi taky prosím nalij." zavřela jsem lednici. S úsměvem mi podal svoji sklenici a vyndal si další. Měl na sobě šedé tepláky, bílé triko a jak jsem si teď všimla tak i boty na běhání. Oba jsme exli sklenici, Steve se usmál a šel pryč. Rozhlídla jsem se dokola. Nikde nikdo nebyl a já už si dlouho chtěla zkusit jednu věc. ,,Ehm... Jarvisi?" zeptala jsem se, ale bylo ticho. ,,Jarvisi?" zkusila jsem to podruhé. ,,Slečno Dominico?" řekl nějaký hlas. Musela jsem se pro sebe usmát, bylo to kouzelné. ,,Nutně jsem si musela vyzkoušet, jaké to je s tebou mluvit. Nezlob se." řekla jsem a vzápětí začala uvažovat, jestli se vůbec zlobit může. ,,To chápu slečno, málokdo má doma něco tak úžasného jako jsem já." přisvědčil Jarvis. ,,Jarve? Můžeš mi dělat společnost, než se ostatní vzbudí?" ,,Ale jistě slečno Dominico." ,,Neříkej mi slečno Dominico. Říkej mi třeba.... Dom." ,,Dobře, Dom." ,,Zajímalo by mě, jestli Steph ještě spí nebo jestli už jí je blbě." škodolibě jsem se sama pro sebe zasmála. Najednou přede mnou byl obraz Steph. Stále ležela v posteli, do které jsem jí večer uložila. Měla rozmazanou řasenku po tváři a byla šíleně rozcuchaná. ,,Hustý." unikl mi z úst údiv. ,,Nemám tu odličovač, aby se dala do kupy, doufám, že si nedala vodotěsnou řasenku," v tu chvíli jsem se zarazila a položila si ruku na tvář: ,,jako já." vzpomněla jsem si, že ani já jsem se včera neodlíčila a teď mám určitě make up všude po tváři. To vysvětluje, proč se na mě Steve tak divně díval. ,,Jarve, jak moc mám rozmazaný make up?" zeptala jsem se a už předem se bála odpovědi. ,,Přiměřeně, Dom." odpověděl. ,,Prosím tě, kde tu je nějaká koupelna, kde bych se mohla.. ehm.. zcivilizovat?" Objevila se přede mnou mapa. ,,Nejlepší by bylo asi jít teď doleva do obýváku, vyjít pár schodů a zajít do koupelny. Není v ní ale vana, pouze sprchový kout." ,,Osobně doufám, že na tom nejsem tak špatně, abych potřebovala vanu." zasmála jsem se a šla do obýváku dle Jarvových pokynů. Měla jsem pod očima kruhy od řasenky, ne nějak extra velké, ale na první pohled viditelné. Stíny jsem měla napůl smazané a make up, korektor i bronz nevypadaly tak, jak by měly. Párkrát jsem si nabrala vodu do dlaní a pokusila si obličej protřít, pořádně jsem to ale nemohla smýt. ,,Nejde to umýt." postěžovala jsem si nahlas. ,,Pan Stark má ve skříňce micelární vodu, nešlo by to tou?" navrhl Jarve. Popošla jsem ke skříňce. ,,Tony používá micelární vodu?" zasmála jsem se. ,,Ano, ale neříkejte mu, že jsem Vám to řekl. Kdyby něco, je Papper." řekl Jarve. ,,Dobře." znovu jsem se zasmála a popadla lahvičku. Za chvíli už jsem byla odlíčená. ,,Ehm.. Jarve?" zaváhala jsem, ale nakonec jsem se rozhodla. že se ho zeptám. ,,Už je tady Steve?" ,,Pan Rogers se nejspíš nevrátí dřív než za půl hodiny. Většinou aspoň hodinu běhá." odpověděl Jarvis. ,,Skvěle, dojdu se trochu nalíčit, než se vrátí a než se ostatní vzbudí." ,,Myslím si Dom, že panu Rogersovi nebude vadit, když nebudeš nalíčená." řekl Jarve a já se nad tím musela zamyslet. Je pravda, že jsem nechtěla, aby mě považoval za pipku. ,,Slečna Romanonová i Banner jsou již vzhůru." oznámil Jarve. Usmála jsem se a šla jsem do kuchyně. Za půl hodiny mi Jarvis oznámil, že všichni v domě jsou již vzhůru a že pan Stark míří do kuchyně. ,,Ahoj Tony." zašklebila jsem se, když vešel do kuchyně. Pouze zvedl ruku na pozdrav. Došel k ledničce a otevřel ji. ,,Jarve, zařiď nám snídani." zavřel ledničku a šel si pomalu natočit vodu, do skleničky hodil šumák. Vypil ho a už trochu klidnější se posadil ke mně. ,,Jak si se vyspala?" zívl si. ,,Skvěle." zazubila jsem se. ,,Nazdar Tony." Steve se zrovna vrátil. ,,Ahoj." Trvalo to asi deset minut, než se všichni nahrnuli do kuchyně. ,,Jarve, kde je to jídlo?" zeptal se Tony přísně. ,,Slečna Collinsová, McCartney a Potterová už to nesou, pane." řekl Jarve. Tony pouze kývl, do minuty už na stole ležela spousta pečiva, vajíčka, slanina, marmeládá, nutella, palačinky, jogurt a spousta dalšího. ,,Tady je jídla jak v Bradavicích." koukala jsem na stůl, Tony se zasmál. ,,A ještě nám ho donesla slečna Potterová." Všichni se pustili do jídla. Byla to skvělá snídaně, všichni trochu ospalí, ale v dobré náladě. Každý se bavil s každým a vše bylo OK.