Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)

S jako Strach S jako Stěhování

 Na obrázku jsou šaty Steph, z minulého dílu. Taková malá otázka-cítili by jste se jako Dom? Nebo by jste to brali úplně jinak? Dnes k nám přijela Steph, takž jí nutím hezky číst!:D                                                                                                                                                                                                *Nika Smith*

 Stephanie už spala, zatímco já jen ležela v posteli a převalovala se.

Udělala jsem správně? Byla jsem ze zítřejška děsně nervózní. Celý to byl děsný úlet. V pondělí Steve podepsal smlouvu, dnes je pátek a zítra se stěhuju. Mohla jsem sama sobě namlouvat, jak to je kvůli tomu, že jsem si u Clinta vytvořila nový domov a tak, ale skutečnost byla jiná. Ten hlavní důvod, proč jsem se bála stěhování byl, že jsem žárlila. Žárlila jsem úplně příšerným způsobem. Měla jsem dvě blízké osoby, kterým jsem se mohla kdykoliv svěřit a když jsme přijely, byla jsem tu nejoblíbenější. Clint Steph neznal, takže mě měl radši a Steph neznala Clinta, takže mě měla radši. Ale teď? Teď tu budu navíc, nemluvě o tom, že nemám kluka, není tu nikdo, pro koho bych byla na prvním místě... Ta myšlenka mě šíleně deptala. Sice jsem si říkala, že Clint a Steph spolu ještě nejsou tak dlouho, aby se milovali, ale dřív nebo později to přijde a oni si to upřímné ,,MILUJI TĚ." řeknou. A já? Já budu žít v bytě s jedním úžasným klukem, den co den, téměř 24 hodin denně se s ním budu potkávat a budu po něm slintat, zatímco já mu budu úplně, ale úplně jedno. Je sice fakt, že teď to vypadalo celkem slibně, ale... Všechno se kazí.

Vstala jsem a potichu vyšla z pokoje, dole v obýváku svítila lampička, vešla jsem tam a uviděla Clinta, jak sedí a dívá se do zdi. Otočil se na mě. ,,Jak to, že nespíš?" Mávla jsem rukou a šla si k němu sednout. ,,Co se děje?" zeptala jsem se. ,,Já...,"" začal, ,,já nevím, jestli jsem připravený." ,,Připravený na co?" ,,Dom, nejsem se Steph ani měsíc a už spolu máme sami bydlet? Mám ji rád, vážně ano, ale... Tohle je na mě strašně narychlo. Co když něco pokazím?" Bylo na něm vidět, že je opravdu nešťastný. Objala jsem ho. ,,Chápu tě, předpokládám, že tě taky děsí, co by, kdyby jste se rozešli. Víš Clinte, musíš to brát jako risk, třeba spolu nebudete napořád a Steph si může byt kdykoliv najít, ale nebála bych se, že by vám to neklapalo. Vždyť strávíte tolik času v práci, že nakonec budete rádi. když spolu budete moc být." ,,Takhle jsem o tom neuvažoval," přiznal. ,,Nemluvě o tom, že možná po prázdninách poletíme zpět domů," dodala jsem tiše. Clint se zatvářil vyděšeně. ,,Jak to? Co? To přeci nemůžete!" ,,Clinte, chodíme do školy, nemůžeme tu bydlet věčně." ,,Dom, ale... až teď, když jste přiletěly mi došlo, jak prázdný byl můj život. Zachraňoval jsem životy a kdo se o mě bál? Nikdo mi nechodil uzdravovat rány nebo se mnou nevečeřel. Nebyl tu nikdo, jako jste vy. Já vás tu potřebuju." ,,Vždyť to ještě není ani jistý, to se nějak vyřeší, časem." ,,Proč si vzhůru ty?" změnil téma. Věděl, že nejsem vzhůru jen tak, viděl to na mě a mě to štvalo. ,,Taky kvůli stěhování,"polkla jsem. ,,Co je s ním? Rozmyslela sis to?" Chvíli jsem na něj koukala, co mám říct? Mám mu říct, že ne, jen že jsem z toho nervní nebo třeba, že se tak moc těším, že nemůžu usnout? Ale dřív, než jsem si promyslela, co mu řeknu za výmluvu, jsem slyšela sama sebe, jak říkám: ,,Já strašně žárlím, že se budete se Steph mít navzájem radši, než mě." Párkrát jsem zamrkala, abych se nerozplakala a dívala se na Clintovu reakci. ,,To myslíš vážně? Co je to za blbost?" ,,Já vím, že je to asi blbost, ale... budu tady jak pátý kolo u vozu. Už minule, když jste si odešli beze mě, nebýt Tonyho, který pro tebe stejně pořádal večírek. A prostě, vy dva se budete milovat a já už nebudu mít kamarádku, která mě zbožňuje a dokonce ani bratránka, který si ke mně bude chodit pro radu." ,,Dom, nech toho. Pamatuj si, že ty si ke mně můžeš přijít pro radu nebo jen tak pokecat kdykoliv, třeba i," podíval se na hodinky, ,,o půl druhé ráno. A stejně tak já budu vždy chodit k tobě. Mám tě rád a to co cítím ke Steph je úplně jiná láska, než k tobě. Obě vás mám moc rád, ale každou jinak. Tohle přeci není soutěž." ,,Já vím," špitla jsem. Pak jsem se o něj opřela, a povídali jsme si, asi za půl hodiny jsem usnula.