Avengers-šípy sympatií [Dokončeno] (postupně editováno)

Avengers na scénu!

  Ahojky! Dneska kratší kapitola, protože už přestávám stíhat a mám už jen jednu v zásobě! Ach jo! :( :D Tak to teď moc vycházet nebudou! :D Ale slibuju, že se budu snažit!:) Jinak děkuju všem za podporu:3 Jste nejlepší!:) Doufám, že se Vám příběh líbí!:) Jo a ode dneška tam budou Avengers víc!:)

                                                                                                                                                                      *Nika Smith* 

   Vše se, ale změnilo den pátý.
,,Clint píše, že jsou teď u Tonyho a jdou spát, do S.H.I.E.L.D.u přijedou až odpoledne, asi kolem druhé," oznámila jsem Steph, když jsme ještě obě ležely v posteli a kontrolovaly na svých mobilech sociální sítě. Klepala jsem se i v leže. Tu fyzickou námahu za poslední tři dny moje tělo moc nedávalo.
,,Fajn!" Steph měla stále rozespalý tón, ale okamžitě řekla, že bychom měly vstát a měla pravdu. Obě jsme šly do sprchy. Já ke Clintovi. Když jsme přišly do jídelny, byla tam Lily a s ní nějaký kluk.
 ,,Tohle je Jim," ukázala na pohledného modrookého blonďáka, ,, a ne, nechce to tu vykrást ani nic podobného, takže ho prosím ušetřete," zasmála se a my jsme si šly s Jimem potřást rukou. ,,Je to můj přítel," usmála se a dala mu pusu.
,,Dáme si snídani," skočila jim Steph do jejich polibku, protože kdo by se chtěl koukat, jak tu nánu oblejzá takovej slaďouš.
Sedly jsme si ke stolu a šly snídat. Po snídani jsem si vzala Clintovy klíčky od auta a dovezla nás do práce. Hillová už na nás čekala. Tentokrát jsme cvičily krčení a výskoky. Nešlo nám to a Hillová nám dávala najevo, že se musíme okamžitě zlepšit. Celý oběd jsme tedy mlčely a jedly, protože jsme byly příliš unavené na mluvení a vymýšlení tématu. Po obědě jsme se mlčky vrátily do tělocvičny, vzhledem k tomu, že nám pauza začínala ve 12:00 a končila ve 13:00, měly jsme se najíst hned na začátku, abychom pak mohly jít co nejdříve cvičit. A tak po rozcvičce přišly na řadu stojky, které jsme neuměly, kotrmelce, které nám už šly, no a nakonec výskoky-už zase. Když bylo asi 16:00 a Hillová na mě křičela, že nic neumím, znovu jsem se sesypala. Prostě to nešlo, normálně se mi to takhle často nestávalo, ale ten tlak byl na mě moc. Clint byl už asi dva dny pryč, nevěděla jsem o něm skoro nic. Jak moc je zraněný? Vyhrávají? Steph mi sice byla oporou, ale i ji stále střelky zlobily. Občas mě bolela hlava, nezvládala jsem to co jsem chtěla a stále jsem byla zklamaná sama ze sebe, a jakoby toho bylo málo, Hillová nás nechala každý den cvičit do sedření kůže-což u mě není doslovně možný, hned by se mi zregenerovala-a křičela na nás. 

Ležela jsem na zemi, v hlavě se mi honily myšlenky co je s Clintem, a taky s mým bráchou, který je teď doma. A vzpomínky na smrt rodičů a spousta věcí. Hillová stála a křičela.
 ,,Už zase? To si děláte srandu Smithová! Ten vztek a smutek musíte přemoci, uzavřít ho v sobě a nepouštět ho ven! Jste jen troska, vstaňte a pojďte cvičit, takhle nic nedokážete. Musíte se snažit, musíte být statečná a ne uzlíček nervů. Mým úkolem je, z vás vychovat ty nejlepší agenty, a já musím být přísná. Vstaňte Smithová, vstaňte a pokračujte! Slyšíte? Přestaňte fňukat!" No zrovna tahle ženská mi fakt neměla co radit, abych v sobě uzavřela svůj vztek.
 Její křik však tentokrát nešel moc ignorovat a čím víc jsem ji poslouchala, tím víc jsem si uvědomovala, že má pravdu a tím víc jsem byla v depce. Byl to začarovaný kruh.
 ,,Hillová!" někdo zařval do jejího řevu, takže Hillová zmlkla. ,,Co to děláte?" zeptal se ženský hlas. 

Nevěděla jsem komu patří, přes své vlastní myšlenky jsem špatně slyšela. Už zase jsem viděla ty rakve.
 ,,Vychovávám agenty ze srabů!" odpověděla Hillová.
,,Ta dívka je na tom evidentně dost špatně. Mám zvláštní tušení, že to z ní nevyřvete. Potřebuje pochopení, né rozhození!" Ta žena mluvila doteď více méně klidně, ale poslední větu přísně zdůraznila.
,,Ta dívka se musí vzpamatovat a...," zbytek věty jsem přes svůj pláč neslyšela.
Rozhovor ještě nějakou chvíli pokračoval. Pak už jsem slyšela jen.
,,Smithová a Jonesová budou u nás. Vychováme z nich agenty my, vy se věnujte jiné práci. S Furym si to domluvím!" nastalo ticho, které znovu ta žena přerušila.
,,Steph, jak dlouho ten záchvat ještě bude trvat?"
 ,,Přibližně 10-20 min. Vypadá to, že tentokrát to je zlé." řekla po chvíli Steph.
Ženu jsem už poznala. Byla to Natasha.
,,Dojdi pro někoho z Avengers-nejlépe Steva nebo Thora. Tady už nezůstanete ani minutu. A vezmi tam věci tvoje i Dominici."
 Chvíli jsem brečela na podlaze, Natasha se mě snažila uklidnit, ale bylo to marné, byla jsem maximálně rozhozená. Netrvalo to dlouho a někdo mě ze země zvedl, chvíli mě nesl a pak víc nevím, protože jsem omdlela.