Po ani ne pěti sekundách jsem na tom měl velkou oblíbenost. Je to neuvěřitelné jak jsou belieberky v pozoru tak rychlé. Odhlásil jsem se a uzamčený mobil jsem odložil na noční stolek. Postavil jsem se a sešel dolů do kuchyně. Měl jsem takový hlad že jsem si musel něco udělat. To se mi už dlouho nestalo. Vyndal jsem si z lednice dvě vajíčka, pak jsem si vyndal pánvičku a ještě omastek. Na rozpálenou pánviču jsem klepl dvě vajíčka a pečliv nimi míchal abyych si to nespálil. Po dokonení jsem si to nandal na talíř a šel jsem si to sníst naa teraasu. Bylo teplo, foukal příjemný vítr a na oblohu vycházely hvězdy. Krásnější už by to nemohlo být. Jak jsem tak jedl, přemýšlel jsem o tom jaký udělám Michel přivítání až jí propustí z nemocnice. Chtělo by to nějakou večeři kterou uvařím sám, možná bych mohl i někoho pozvat ale zase aby toho na Michel nebylo moc. Přeci jenom bude utahaná z nemocnice takže by jsem je mohl pozvat až na další den na takový větší piknik. Mohl by jsem jí přichystat koupel na kterou ani nedokáže zapomenout, což znamená že zítra pojedu na nákup, musím koupit svíčky, lístky růží nejlepé rudé barvy, nějaké voňavé tyčinky a pěnu do koupele s vůní. Kéž by to vyšlo tak jak si to přejem a nic se nepokazilo. Tak zatím po té první ji bylo dobře, kdyby bylo něco špatně už by mi volali. V tom mi začal zvonit mobil. Lekl jsem se kdo to může být, bál jsem se že to je doktor z nemocnice a oznámí mi že je něco špatně. Bylo to to jediný co mě v tuhle chvíli napadlo zvlášť když jsem nad tím teď přemýšlel. Vyběhl jsem rychle po schodech do ložnice vzal do ruky telefon. Když jsem si přečetl jméno volajícího spadl mi kámen ze srdce. Přejel jsem po obrazovce palcem a přijal tak hovor.
„Ahoj, bro.“
„Čau Fredo, co se děje?“
„To ti už ani nemůžu zavolat aniž by se něco dělo?“
„To neříkám jenom se ptám, ne?“ zasmál jsem se.
„Jen, aby. A jak se má Michel?“
„Včera jsem tam u ní spal, dneska byla na první chemoterapii a všechno je prozatím v pořádku.“ usmál jsem se pro sebe jakjsem to nadšeně říkal.
„Fakt? Tak to je paráda. Nevadilo by ti kdybychom tam zítra s Lucy taky přišla? Chtěla by jí taky vidět.“
„Jasně v pohodě, klidně přijeďte.Michel bude jedině ráda a já si aspoň něco vyřídím. Možná se tam potkáme, když se zdržíte.“
„Dobře, tak my Ti jí pohlídáme. Nepotřebuje něco? Nemáme ji něco přikoupit?“
„Nevim, zásoby jsem jí tam nakoupil ale můžete jí zavolat jestli něco nepotřebuje.“
„Dobře, tak se měj.“
„Čau bro.“
Ukončil jsem hovor a došel jsem zpátky na terasu dojíst si pozdní večeři. To jsem s ním mluvil tak dlouho že to mám studený jak psí čumák? Nechal jsem to tak být a dojedl si to při pohledu na oblohu. Později jsem si ji musel prostě vyfotit z toho jak mě fascinovala. Taky jsem to hodil na twitter s popisem: beauty.
Hned jsem se zase odhlásil. Odnesl jsem ho do kuchyně do umyvadla a následně ho tam umyl. Suchý talíř jsem vrátil na své původní místo. Po té jsem došel do kuchyně a zalehl jsem do postele. Na mobilu jsem si nastavil budík, abych vstal dřív a zahrbal se do deky. Usnul jsem téměř okamžitě. Ráno jsem se probral na nastvený budík, vypl jsem ho a dokráčel jsem do koupelny. Vlezl jsem si do sprchy, umyl jsem si tělo a vydrbal si i vlasy. Vylezl jsem ze sprchy, obmotal jsem si kolem pasu ručník a vysušil jsem si vlasy. Vyčistil jsem si zuby a vešel jsem do ložnice. Oblíkl jsem se a jako poslední bod jsem si nageloval vlasy. Na oči jsem si dal sluneční brýle, na hlavu čepici a popadl jsem mobil s klíčema. Vyšel jsem z baráku a nasedl si do auta. Vyjel jsem do nákupního centrumu. Jako první jsem došel pro potraviny na večeři a oběd. Pak jsem to vzal přes drogerii pro pěnu a naposled jsem se stavil v květinářství. Koupil jsem lístky barvy kterou jsem přesně chtěl a ještě voňavé svíčky. Nákup jsem položil na sedadlo spolujezdce a ještě jsem si došel pro něco k snídani. Pak už jsem jel konečně za Michel.
Z pohledu Michel*
Když mi skončil čas co jsem musela bt pod dohledem, Justin mě vyvezl z té místnosti. Konečně, myslela jsem že to tam nevydrím, spadli na mě všechny emoce při pohledu na ostatní lidi co tam taky byli. Jen při té myšlence že takhle možná taky budu vypadat se mi chtělo brečet. Nebýt justin probrečela by jsem další večer. Užila jsem si s ním zbytek dne. Provezl mě celou nemocnicí, ani jsem si nemyslela že je tak velká jak vypadá. Takových chodeb, těch dveří co všude bylo. Jako jedno velké bludiště. Projížďku jsme zakotvili v malém bufetu, kde měli všechno možné. Dali jsme si zákusek s kafem. Na to jsem měla takovou chuť. Nudilo mě to tam jíst jen tak bez blbostí a tak jsem se spiklenecky na Justina usmála. Chvíli na mě koukal co mám v plánu a nakonec zas svěsil hlavu ke svému zákusku aby si mohl nabrat na lžičku. Využila jsem toho a kousek šlehačky co jsem měla na svém zákusku jsem mu rozetřela po tváři. Zaračil se na mě a zároveň se uškrnul. Samozřejmě mi to vrátil a takhle to šlo až do doby kdy nám po zákuskách nezbylo nic než jen prázdný talíř. Lidi na okolo po nás pokukovali s pohoršenýmy pohledy. Nevšímala jsem si toho a užívala si s Justinem.
Setřeli jsme si z obličejů všechno co jsme tem měli a odjeli jsme raději pryč, než by nás zavraždili pohledama. Justin mi pomohl přesunout zpět na postel.
„Jak ti je?“
„Skvěle ale zároveň jsem strašně unavená.“
„To jsem rád. Tak se z toho vyspi, zítra zase za tebou přijdu a možná někoho vezmu sebou.“ usmál jsem se.
„Děkuji Ti Justine, bez tebe bych to nezvládla.“ vrátila jsem mu děkovný úsměv. Políbil mě jen na čelo.
„Já ti děkuji. Bez tebe bych měl nudný život. Teda když nepočítám Beliebers.“
Pohladil mě po tváři, rozloučila jsem se s ním a odešel. A je tu zase ten nudný večer. Zavrtala jsem se do deky, pustila jsem si televizi a vyčkávala večeře. Dneska mám mít konečně dobrou večeři. Taky se na to těším. Od té doby co tu ležím jsem se pořádně nenajedla, jelikož tu vaří takový hnusy. I sestřičky někdy říkají, že to není dobré že by to mohli vylepšit. Tak snad si dnes pochutnám.
Sledovala jsem nějakou komedii co právě běžela. Docela jsem se při tom i smála. Tím jak jsem to sledovala mi ten čas utekl tak rychle že jsem ani nepostřehla že je už šest hodin a na dveře mi klepala sestřička, která mi přivezla večeři. S chutí jsem se do toho hned pustila. Musím uznat že se pro tentokrát překonali. Až jsem si z toho olizovala prsty, jak to bylo výborný.
Po dojezení jsem si zase lehla a koukala se na televizi. Nic jiného mi taky nezbývalo, když Justin zapomněl na to že mi měl přívézt notebooka. Ale jsem ráda že mě vůbec navštěvuje, takže to není ani tak důležité. Sice bych si s ním mohla aspoň vždycky volat přes skype ale to můžu i přes mobil. Z toho všeho jsem usnula, ani jsem nezaregistrovala že jsem večer polykala nějak prášky. Kdyby mi to ráno neřekla sestra tak o tom nevím. Podívala jsem se na ,mobil jestli náhodou Justin nepsal ale nic jsem tam neměla.
Po snídani jsem jako každý den co tu jsem sledovala seriál který bych za normálních okolností pomlouvala jaká je to blbost, ale když je člověk v nemocnici kouká na každou blbost co dávají. Najednou mi začal vyzvánět mobil. Kdyby jste mě viděli jak jsem se lekl, protože jsem byla zakoukaná do televize. Natáhla jsem se telefon, přejela po displeji a dala si ho k uchu.
„Prosím?“
„Ahoooj, Michel, konečně mám taky šanci s tebou mluvit. S Justinem jsme se včera domlouvali že by jsme tě přijeli navštívit. Jemu to nevadilo, prý si usí stejně něco zařídit. Tak se tě ptám jestli náhodou něco nepotřebiješ,když tam pojedeme?“
„Lucy, tak ráda tě slyším. Hele asi nic nepotřebuji, akorát teda jestli bych tě mohla poprosit, jestli by jsi mi koupila mokré kapesníky abych se mohla utřít? Já ti pak dám peníze.“
„Klidně, proto jsem se tě ptala a ty pěníze si necháš.“
„Jé, tak děkuji budeš moc hodná. Už se těším, až tě uvidím. Taky je to už nějký ten pátek.“
„Nemáš vůbec za co. Taky se těším, hele tak já končím do půl hodiny tam jsme, dobře?“
„Jasně, měj se.“
Ukončila jsem rozhovor a položila mobil zpět. Dokoukala jsem si ten film co dávali a ani jsem se nenadala a Lucy s Fredem přijeli.
