Pořád tam stála při kraji, tak mě napadlo že teď je čas na odplatu. Teď je ta pravá chvíle a . Pomalu jsem šel za ní ke kraji aby nic nepoznala. Obešel jsem jí, jednu ruku jsem si dal pod její zadek a druhou na záda. Zvedl jsem jí do vzduchu a šel dál od kraje, ale potom jsem se rozběhnul. Pištěla a to se mi líbilo.
„ Aaaaa, Justine pusť mě. Prosím hlavně mě tam aspoň neházej.“ tím mi navrhla další nápad. Zvedl jsem jí víš a vyhodil do vzduchu a padala do vody. Díky Michell.
Když vystrčila hlavu z vody hned řekla: „ Zbláznil ses snad? Že jsem to vůbec řekla.“
„ Kdyby si to neřekla tak by mě to ani nenapadlo.“ zasmál jsem se. Zase mě bouchla do ramene.
„Tobě to nestačilo?? blížil jsem se pomalu k ní.
Couvala dozadu: „ Ne prosím už mi nic nedělej ani mě nepotápěj.“ smála se.
Neposlouchal jsem jí a šel pořád za ní, ona stále couvala. Byl jsem už kousek od ní a ona přestala konečně couvat, čím mi umožnila chytit jí za ruce a přitáhnout si jí k sobě. Podíval jsem se jí do očí a potom hned na rty. Měl jsem chuť jí políbit. Umí neuvěřitelně dobře líbat. Klidně bychom to mohli dělat pořád a nevadilo by mi to.
Z pohledu Michell*
Kolik holek si přeje být právě na mém místě. Potom se na mě otočil a viděla sem že mě sjíždí pohledama. Koukla jsem se někam jinam a když jsem vrátila zrak na Justina a viděla jsem že šel směrem ke mně.
Pořád jsem ho sledovala a byl čím dál víc u mě. Položil svojí jednu ruku mně pod zadek a druhou na záda. Ani jsem si to neuvědomila a byla jsem ve vzduchu v Justinově náručí. Jak já zbožňuju ty jeho překvapení. Nesl mě od břehu pryč, někam do dálky. Naštěstí šel pomalu. Že jsem to řekla sotva jsem si to v duchu dořekla Justin se se mnou v náručí rozběhl.
Neeeeeeeee, já se z něho jednou zblázním. Ach Justine, proč mi to děláš. Pak jsem ale začala pištět nahlas.
„ Aaaaa, Justine pusť mě. Prosím hlavně mě tam aspoň neházej.“ Prosím bože jen ať mě tam nehází. Moooooooc prosím. Prosím neudělej to.
No potom mě zvedl víš, vyhodil mě do vzduchu a padala jsem přímo do vody. Bůh zřejmě mojí prosbu nevyslyšel. Proč já? Proč vždycky jen já? Měla jsem chuť ho zabít, nemyslím to ve zlým ale kdo by to nechtěl udělat. Musím něco vymyslet abych jsem se mu nějak pomstila. Když jsem vystrčila hlavu z vody hned jsem mu řekla: „Zbláznil ses snad? Že jsem to vůbec řekla.“
Musím to udělat v nějaký dobrý chvíli, aby to nějak nepoznal. Odplata bude sladká.
„ Kdyby si to neřekla tak by mě to ani nenapadlo.“ zasmál se. Měla jsem chuť ho ze srandy zase bouchnout a taky to udělám. A taky se tak stalo.
„Tobě to nestačilo??“ Jak to řek tak se začal ke mně přibližovat. Co má zase za lubem? Co udělá tentokrát? Hlavně už nic neřeknu. Už jsem se ponaučila. Začala jsem Couvat dozadu: „ Ne prosím už mi nic nedělej ani mě nepotápěj.“ smála jsem se.
Bylo vidět že mě neposlouchal a šel pořád ke mně, byl čím dál víc blíž a já jsem stále couvala. Byl už malý kousek ode mě. Prosím Justine jen mi nic už nedělej. Teď byl ale už tak blízko, vzal mě za obě ruce a zvedl je trochu nahoru. Potom si mě přitáhl k sobě tak, že by mezi nás ani neprošel list ze stromu.
Podíval jsem se mi do očí a potom hned na rty. Počkat on mi nechce nic udělat ale zřejmě políbit. Do toho Justine, jen to udělej já ti dávám svolení. Měla jsem už touhu to zopakovat ten polibek co byl v tom altánku před tím. Klidně bychom to mohli dělat pořád a nevadilo by mi to. A ještě mě tak udělá šťastnou. Z přemýšlení mě vytrhl Justin tím že byl přisátej na mých rtech. Ach Justine, jak já tě miluju a vždy víš kdy mě uděláš ještě šťastnější. Víc už to snad nejde. Ten člověk prostě ví jak potěšit. Byl to nekonečně dlouhý polibek ale už musel skončit. Opřela jsem si hlavu čelem o jeho čelo, podívala jsem se mu do těch jeho krásných čokoládových očí a usmála se. Pořád jsme se držely za ruce a přemýšlela jsem pořád kdy se Justinovi pomstít. Teď byla ta pravá chvíle. Pustila jsem jeho ruce, položila jsem si je na jeho ramena, naposledy jsem se mu podívala do očí a usmála se. Sebrala jsem všechnu sílu a ponořila Justina pod vodu. Začala jsem se hrozně smát, snažila jsem se přestat ale nutilo mě to smát se dál. Konečně se Justin vynořil ale já jsem se stále smála a on se na mě podíval vražedným pohledem.
„Heeej, co to má znamenat??“ Podíval jsem se na něho, na chvíli jsem se přestala smát ale po chvíli jsem musela zase začít. Kdyby jste viděly ten jeho výraz. No potom se ale přidal ke mně. Smáli jsme se takovou dobu až jsme se popadaly za břicho. Potom jsme přestali smát, podívali si do očí a usmáli se na sebe. Rozhodli jsme se už půjdeme na břeh. Justin vzal sebou ručníky naštěstí, šel pro ně a já na něj čekala na břehu. Přinesl mi radši dva a sobě vzal jen jeden. Utřeli jsme se co to nejvíc šlo a potom jsme šli do altánku. Justin si vzpomněl že má v autě deku tak pro ní doběhl. Vzal mě za ruku a vedl mě na pláž. Položili jsme deku na písek a lehli si zase vedle sebe. Drželi jsme se za ruce a zase pozorovali hvězdy. Z ničeho nic si na mě Justin sedl a začal mě lochtat. Snažila jsem se mu nějak vykroutit ale nešlo mi to. Má moc velkou sílu a navíc měl nohy přes moje takže jsem ho nemohla ani někam kopnout. ¨
„Justine přestaň. Prosím. Udělám cokoliv. Slibuju.“
„ Takže cokoliv jo?“ usmál se na mě ďábelsky.
„ Jo-o-o jen mě už pust. Prosím.“
„Takžeeee. Počkej musím něco vymyslet.“ Zasmál se.
Zajímalo by mě, co zase vymyslí. Doufám že už nic s vodou. Nikdy nevím co mám čekat. Jestli se mám bát. Nikdy na něm nepoznám co chce udělt.
