„ C-c-co že mi uděláš?“
„Neslyšelas? Znásilním tě.“ Zopakoval jsem to a musel jsem se zase začít smát. Musel jsem něco udělat a tak jsem šel pomalu k ní.
„ Slyšela jsem tě moc dobře jen nechápu, co tě to napadlo.“
Zdálo se mi že se něco děje protože když jsem chtěl jít k ní co nejblíž byli jsme pořád na stejný vzdálenosti. Takže se ode mě oddaluje.
„ Co pak, proč se mi oddaluješ? Bojíš se?“ Nevím proč ale nutilo mě to stále se smát. Vím že je to při tutom tématu divný smát se ale prostě mě to nutilo.
„Měla bych se bát?“ O takže si začínáme hrát jo? Tak to mám rád takový hry.
„ Já nevím ale řekl bych že jo.“ Uškrnul jsem se na ní a pokračoval v přibližování.
„ Tak fajn.“ Pomalu bylo na ní poznávat že se začíná bát. Ona si opravdu myslí že to udělám? Musím to užzastavit a říct jí že jsem to řekl jen ze strachu a že bych to neudělal zrovna jí. Ale ještě chvilku si můžeme pohrát. Za zády měl žebřík doufám že mi neuteče. No že jsem to řekl samozřejmě po nich vylezla a utekla dovnitř. Musím jí co nejrychleji dohonit.
„ Michell, mě neutečeš.“ Smál jsem se pořád a snažil se jí dohonit.
Běžel jsem pořád za ní. Takže zase ložnice? Ou, místo přímo pro znásilnění. Ne, co se to se mnou děje? Na co to myslím takovýho se neznám. Nechápu kde se to ve mně vzalo. V životě bych na tuto nepomyslel. Nechala otevřený dveře? Ona mi to ještě ulehčuje. Zase já to prostě nechápu co to se mnou je. Vešel jsem do ložnice s úsměvem na tváři a podíval jsem se po celý místnosti. Michel seděla na posteli tak jsem šel za ní. Musí to už skončit. Musím jí to říct že to byla pouhá sranda. Sedl jsem si k ní na postel a hladil jí po vlasech.
„ Justine prosím, nedělej to.“ Ona si vážně myslí že jí to chci udělat, že jí chci znásilnit. Je konec prostě jí tořeknu. Ona se opravdu bojí? Objal jsem jí okolo ramen a zeptal jsem se: „Ty máš strach, že jo??“
Podívala se mi do očí. „ Bojím se.“ Vyšlo z ní tichým hláskem. Věděl jsem že se bojí. Poznal jsem to na ní ale musel jsem si to potvrdit. Co jsem to udělal? Nechtěl jsem aby se mě MIchell bála na to jsem ani nepomyslel jen jsem to myslel ze srandy. Sklopila hlavu. Chytil jsem jí za bradu a zvedl jí. Podívala se mi do očí.
„ Nemáš se čeho bát.“ Usmál se na ní a pokračoval jsem. „ Ty si opravdu myslíš že bych to udělal. Opravdu si myslíš že bych tě znásilnil? To by mě v životě nenapadlo že bych měl udělat a zvlášť ne osobě kterou miluju.“ Znova jsem se usmál a ona mě objala.
„ To tak ale vypadalo že to chceš udělat. Víš jak jsi mě vystrašil? Já z tebe jednou dostanu infarkt.“ Strkla do m takovým způsobem až jsem z toho ležel. Nechápavě jsem se na ní díval a ona si na mě sedla. Takže co che udělat teď? Ne ona mě musí prostě zlochtat co jinýho. Musel jsem se hrozně smát já jsem hroznělochtivej ale tak co aspoň už se taky směje a to je to nejdůležitější.
„M-michel přestaň prosím.“ Od teď se začala smát se mnou. Ale naštěstí mě poslechla a mé přání splnila. Slezla ze mě a ležely jsme vedle sebe na postely. Měli jsme k sobě otočené hlavy a usmívali jsme se na sebe. Řekla že se jde osprchovat. Jo tak to se k ní s adfostí přidám. Zvedla se a namířila si to do koupelny. V polovině cesty jsem na ní zakřičel.
„ Počkej na mě. Já jdu s tebou.“
„ Zapomeň Bieber. Nikam se mnou nejdeš.“
Nee, musim se tam dostat. Musím něco udělat Už vím. Musím jí okouzlit třeba mi to pomůže. Chytil jsem jí okolo pasu a zastavil jí. Začal jsem jí líbat na krku ale ona se ode mě odtáhla.
